V roce 2012 JSME BYLI  na tĚCHTO akcÍCH:

Naše downhillová část teamu ABSOLVOVALA na tyto seriály:

WoodBike Series (WBS)

Moravsko-Slovensky DH CUP (MS DH CUP)

Slovenský pohár

10-11.11.2012 - LISTOPAD STÁLE V PEDÁLECH

I přesto, že je listopad, poslední víkend byl docela teplý, slunečný, takže byl přijatelný pro vyvětrání naších miláčků. Divize Tomečkovi mladší nezaháleli a celý víkend jezdili.
V sobotu vyjel Kubrt i s Markem do hostýnských vrchů pro najetí posledních letošních "outdoor" kilometrů. Z doslechu to prý měli místy hodně nahnuté, hlavně když foukal silný boční vítr, nebo když museli šlapat z kopce, aby vůbec jeli, ale i tak Kubrt najel 106km (Marek nevím, hodil by se poznatek redakce - Marek 70km). Sobotní odpoledne jsme nezaháleli ani já s bratrem a vytáhli jsme sjezďáky na takové to domácí ježdění na hvězdu, kde byli lidé na veškerých dopravních prostředcích – od noh, přes kola, koně až po motorky a traktory.

V neděli měl svátek Martin. Avšak jeho bílý kůň zůstal někde doma ve stáji, a proto jsme si mohli užít další bajkový den. Dopoledne se Kubrt s Ájou a mamkou podívali na Hanácké náměstí, kde se pořádal trh provoněný trdelníky, klobáskami a spoustou dalších dobrot. Odpoledne vytáhl Ája silničku a začal najíždět tréninkové kilometry s kamarádem Patrikem. Kubrt vyjel jen tak na lehko pro další kilometry na horáku a já byl celý den v Přílepích.
Trať v Přílepích je ilegální pod hlavičkou týmu Heart Attack. Musím říct, že místní trať je opravdu skvělá tréninková lokalita. Spousta techniky, skoků, ale hlavně je delší, než ostatní tratě. Měří asi 1,5km, což je už slušná délka. Více unavující, než samotný sjezd, je výšlap na kopec, který se musí absolvovat po vlastních, ale při povídání s partou dobrých lidí to uteče samo.
Takový jsme měli krásný víkend, ze kterého jsem sepsal krátký report.

Michal

20.10.2012 - Ukončení msdh KÁLNICA

19. – 22. října se uskutečnilo ukončení  seriálu MSDH v Kálnici. Kromě vyhlašování vítězů celého seriálu je to v podstatě pohodové poježdění na závěr sezony. V pátek a neděli bylo v plánu jen ježdění za symbolickou stokorunu + ojetý plášť. Hlavním dnem byla sobota, kdy se večer konalo samotné vyhlašování, a denní program byl zpestřen několika závody jako sjezd bez řetězu, závody na Pump Tracku, Fourdown a další,  vše ale v pohodovém režimu, tzn. žádný přesný čas startu, žádná registrace – jak kdo přišel, tak startoval.

My jsme si zvolili sobotu. Kluci si opravdu užívali nádherné počasí, super atmosféru a pestrost tratí, které mohli kombinovat na rozdíl od závodního tréninku, kdy se soustředí na najíždění jedné tratě, na které se pak jede závod. Radim se zapojil do závodu bez řetězu,  a brali jsme s sebou i pevňáka, takže si mohli zablbnout i na Pumpu.

I když program pokračoval do pozdních nočních hodin, my jsme naložili kola o půl páté, jelikož byli kluci už řádně unavení a vyrazili domů, abych si i já mohl při nedělní vyjížďce užít v hostýnkách nádherného počasí. A musím říct, že kančí guláš a pivko na zahrádce na Rusavě, to byla super pohodička, zejména v kontrastu s chladem a mlhou, která panovala doma.

Kubrt

6.10.2012 - FREE LITOVEL BOBR CUP

Pomalu se pro nás stává tradicí, že závodní sezonu zakončujeme na tomto závodě, což je: Otevřené mezinárodní mistrovství ČR v extrémním závodu tříčlenných štafet a Mezinárodní Akademické MČR v extrémním závodu štafet. Prostě závod, který se  nevzdává.

Největším úskalím je vždy zajistit pozici kajakáře. Jako bývalý provozovatel tohoto sportu opět Richard rozhodil sítě a podařilo se mu přesvědčit Ivoše Smetánku, aby po dlouhé době vzal pádlo do ruky a nutno říct, že se svého úkolu zhostil více než výborně.

 Předpověď slibovala teplý a slunečný den, hydrologové hlásili nízký stav vody v Moravě, takže jsme se těšili a povzbudit nás jeli i Děda s Babičkou, Michal, Teta L a Daneček. Jasná obloha a vysoká teplota přilákala i spoustu diváků, takže litovelské koupaliště se pomalu plnilo, a neustále bylo se na co dívat, nebo si přímo vyzkoušet některou z atrakcí. Já jsem se byl rozjet a pak jsem u druhého brodu vyčkával polední start, abych povzbudil Richarda. Po proběhnutí jsem se pomalu přesunul do zóny pro předání štafety. Richard doběhl ve stejném čase jako loni a já vyrazil na trať. Ta není nějak náročná, ale i tak je zábavná. Singly v lužních lesích jsou ozdobeny několika stoupáky (některé prudší, ale nijak dlouhé, takže vše se dá jet), a asi třemi prudšími sjezdíky, a hlavně třemi brody. První je po kolena, ale silný proud, kamenité dno a kolo na rameni jej řádně ztěžují. Pár metrů za ním je druhý, spíše větší kaluž, která se dá v pohodě projet, ale hned za ním se musí z kola, protože následuje výšlap po skalnatých schodech k nějaké kapličce. Poslední brod je pak společný i pro běžce a vodáky těsně před koupalištěm. Občas mi nějaká větev brnkla o apartní růžky s očními bulvami, kterými jsem vyzdobil svou přilbu, ale ty to přežily bez úhony. Jen v rychlejším sjezdu jsem cítil mírný tah dozadu na přilbě, a pochopil jsem, jak je slimákovi, když mu vlají oči.

 Ač se mi jelo dobře, můj čas byl o 6 minut horší než loni. Pak už to bylo na Ivošovi, a ten jel skvěle (opět totožný čas s loňským kajakářem), a naši štafetu dovezl do cíle na 150. pozici. Kdybych já zajel loňský čas, mohli jsme být o téměř 30 pozic výše. Ano přátelé, jak říkají reprezentanti: „Zklamal jsem, teď již to vím“ a pokud mi bude prokázán úmysl, jsem připraven rezignovat na svou funkci.

Ale i tak jsme si závod moc užili, stejně jako pozávodní občerstvení a vyhlašování výsledků.

Kubrt

Výsledky zde
Fotogalerie zde

30.9.2012 - 6. KOLO MSDH BÍLÁ

Letošní sjezdařskou sezonu jsme ukončili ve Ski areálu Bílá. V sobotu jsme vyrazili na trénink i s dědou a užili jsem si opravdu krásný den. Zatímco Michal s Radimem proháněli své stroje na zdejší trati, já s dědou jsme si dali pivečko a vyhřívali jsme se na podzimním sluníčku. Po obědě jsme se s dědou vydali do kopce podél trati, ale na vrchol došel jen děda, protože ve spodní části jsme potkali Michala s defektem, takže jsem se s ním vrátil k opravě, a znovu už jsem se do kopce nepouštěl.

V noci hodně zapršelo což pořádně rozbahnilo trať. Takže i když v osm hodin, kdy jsme dorazili na místo, se mraky rozestoupily, a po celý den svítilo slunce, byli všichni po každé jízdě pořádně zabahnění, stejně jako Michal, který se na trať vrhl mezi prvními a rozhodl se, že zůstane na suchých pláštích. To Radim přezul na mokré ještě před první jízdou, a udělal dobře, protože i Michal po dvou jízdách uznal, že WET SCREAMy budou lepší volbou, a tak jsme po ostříkání vyměnili obutí i na jeho MONSu. V 11 hodin začala semifinálová jízda, kterou jsem sledoval v posledním padáku (abych byl blízko k depu) a měl jsem možnost vidět mnoho pádů.  

Závod byl náročný díky kombinaci povrchu a počasí, protože trať je kořenová a díky dešti byla hodně klouzavá a tak o dramatické okamžiky nebyla nouze.

 Michal dojel v čase 3:07 a Radim 3:11, ale (doloženo bahnem na rameni i přilbě) zpožděn pádem, takže hodně vyrovnané výkony, které slibovaly bratrský souboj na ostří nože ve finálové jízdě.

Ta začala ve 13:00, od těch nejmenších, a to myslím doslova. Sedmiletá holčička z Polska si zaslouží obdiv a i Michal vyjádřil respekt před jejím odhodláním, když ji viděl na trati a jak říkal, „co chvilku spadla, ale vždy znovu nasedla a jela dál“. Ale i další „Naděje“ měly v kolonce narození např. 2002, 2001 , prostě – o hlavu větší než kybl, a šli do toho naplno.

 Finálové časy byli u většiny o nějakou vteřinku lepší zásluhou mírně osychající trati, a „bratři“ si díky těsnému rozestupu vyjeli pořadí hned za sebou.  První jel Radim. V poslední pasáži, kterou jsem sledoval, ale v ostré levé zatáčce šel z kola. Pak prudký padák  a skok přes zrádný kořenitý hrb, na kterém padlo mnoho jezdců a taky znovu i Ajoš. Takže zajel stejný čas jako v semíčku, 3:11.  Michal (jak později uvedl, spadl hned nahoře, a myslel , že prohraje) za 3:05, takže nakonec pomyslný pohár pro aktuálně nejlepšího sjezdaře z našich řad převzal opět Michal, i jako dárek ke svému sobotnímu svátku.

Tímto jsme tedy letos završili sjezdařské závody: příští víkend se sice jede poslední WBS, ale tam se nechystáme, takže se můžeme plně soustředit na Bobr cup. Ale pokud říjnové počasí dovolí. Vydáme se 13.10 do Velkých Karlovic na měřený trénink ve skiareálu Kyčerka, a 20.-21.10. na ukončení DH sezony do Kálnice.

Kubrt

Výsledky zde

22.9.2012 - Oderská Mlýnice

Na sobotu jsme si naplánovali účast na posledním závodu KPŽ – Oderské Mlýnici. Někteří před závodem raději emigrovali do Rakouska, zdravotní problémy a nepříznivé počasí nás připravilo o podpůrný team, takže nakonec jsme se do Oder vydali, tak jako Tři chlapi v chalupě, tři Tomečci ze tří generací.

Ráno vyrážíme do zamračeného dne, ale to předpověď slibovala, stejně jako déšť kolem desáté hodiny. V Třeběticích naložíme dědu a o půl desáté už jsme u kempu Spálovský Mlýn.  Už při prezentaci přichází avizovaný déšť a ten trvá asi hodinu. Pak se oblékáme  a pomalu vydáváme na start. Děda s cílem dojet, protože loni musel kvůli zlomeným žebrům odstoupit, já jedu jako doprovod Michala, protože kvůli neúčasti Marka nemám s kým závodit (upřímně řečeno, po Sudetech a následnému netrénování kvůli pracovnímu vytížení, bych asi stejně neuspěl).

 Stavím se s Michalem do posledního koridoru a děda z bezpečnostních důvodů na úplný konec.  Ve dvanáct hodin je odstartováno. Já jedu za Míšou a pomalu nás předjíždí jeden závodník za druhým. Holt není to jen z kopce. Nepomáhají ani krásná pozadí předjíždějících slečen, na které zkouším Michala nalákat, a tak nám vždy záhy mizí v popředí a já se můžu kochat jen výhledy do přírody. Je to vlastně můj první závod, kdy nezávodím, a tak si vychutnávám výhledy  a výletní tempo. Postupně nás zdraví známí i neznámí a my bok po boku pokračujeme.

 Po dvaceti kilometrech se vracíme do tábora a najíždíme na skok. Asi v této době už moc lidí neskáče, protože naše skoky (hlavně Michalův, který ho ozdobil trikem zvaným X UP) jsou doprovázeny pochvalou od moderátora Tomáše Hauptvogla, a jeho komentářem k divákům „...vidíte, že se vyplatilo počkat na tyhle skokany“.

Následuje stoupák, pro který se vlastně do Oder jezdí. Strmý asfaltový výjezd lemovaný diváky, kteří troubí, bubnují, fandí přes zesilovače, prostě kotel lepší než na TdF. Vezmu nabízený kelímek s pivem a na kopci čekám na Michala (který nabízené pivko také neodmítl). Pak následuje pozvolné klesání, kde měním taktiku a jedu před Michalem, abych ho „popotahoval“. Přijíždíme na občerstvovačku v Heřmánkách, to už svítí sluníčko a po doplnění energie vyrážíme na druhé a poslední stoupání na opačný hřeben údolí. Asi v polovině, kdy čekám u pařízku na svého kolegu, uvidím, jak nás dojíždí děda. Pozdraví, a jeho brutální tempo záhy zbortí mé představy o společném dojezdu do cíle.

Následuje pěkný úsek lesních singlů a nám pomalu ujíždí další spolubojovníci. Nakonec se přece jen objeví cedulka Cíl 5 km, a my chvátáme do finiše. Tam už čeká děda, hodíme kola do úschovny a jdeme se najíst. Letos na nás dokonce zbylo, a díky Michalovu perfektnímu načasování závodního tempa, sotva dojíme, začíná se vyhlašovat tombola.  Z té odcházíme s prázdnou, ale za hustého deště. Takže než naložíme kola, jsem promoklí, ale spokojení, že jsme to bez úhony zvládli.  V Dobroticích ještě předáváme Anetce speciální diplom (pro který si nepřijela, protože zaspala) a pak rychle do sprchy a do hospůdky na zasloužené pivečko.

Kubrt

Fotogalerie zde
Výsledky zde

15.9.2012 - Valtické cyklobraní

Letošní Valtické cyklobraní seriálu Kolo pro život se neslo ve znamení rekordní účasti. Na start všech kategiorií se postavilo celkem 2400 závodníků, což byl absolutní rekord seriálu.

Na rozdíl od loňska jsme letos vyrazili všichni, tzn. Gabča, Kajka, Marťa a já.  Opět jsme vyrazili časně, protože závody Junior Trophy zahajují celý závodní den. Marťa měl po minulém závodě jasný úkol. Nedojet poslední. Toho se chopil jak se patří a jako správný Slimák dojel na 11 místě z 22 přihlášených. Takže pokud se tak bude zlepšovat závod od závodu, tak příště je bedna. No pro nás bohužel už příště v letošní sezóně asi nebude, protože tento závod byl pravděpodobně poslední. Zase nám ta sezóna nějak rychle uběhla.

Hlavní závod, který startoval ve 12:00 museli organizátoři vzhledem k velké účasti rozdělit na dvě poloviny a odstartovat odděleně. To bylo určitě dobré řešení.

Na nás tři však čekal závod kratší, dlouhý 40km. Byť jsem byl přihlášen s tím, že budu doprovázet Káju, ta už jako zkušená bikerka z minulých dvou závodů jela sama a já jsem se chtěl alespoň jednou zkusit poměřit s těmi nejlepšími. Délka a profil závodu(450m převýšení) nasvědčoval, že půjde o maximální sprint.

A taky že jo. V první polovině se jelo prakticky po rovině a tak rychlost neklesala pod 30km/hod. Gabča i Kája jely odděleně podle vlastní zvolené taktiky. Kája jako vždy s pomalejším rozjezdem.

Jelo se mi dobře a držel jsem se v první padesátce. Bohužel, jak je poslední dobou u mne zvykem, přišel defekt a veškeré naděje na trochu slušné umístění byly v tomto sprintu pryč. A tak se kolem mne postupně prohnala Gabča, Kajka a další dvě stovky závodníků. Po deseti minutách zuření jsem se zase mohl rozjet a pokusit se alespoň získat od Kajky zpět putovní pohár. Pomalu jsem se na úzkých pěšinkách prokousával startovním polem, až jsem postupně dojel Kajku a potom i Gabču. Ta se mě chytla a chvilku jsme jeli spolu. No bohužel jsme spolu také zabloudili. To jsme zjistili ve chvíli, když se proti nám řítil stejně postižený padesátičlenný dav našeho i hlavního závodu. Takže otočit a jinam. Do cíle už zbývalo deset kilometrů a s nimi ty největší kopce. Pořadatelé letos trasu upravili a připravili opravdu dva výživné kopce.

Zdárně jsme postupně dorazili do cíle a já jsem čekal, zda Gabča zopakuje minulý úspěch z Jeseníku. Bohužel ji pravděpodobně o bednu připravilo to zakufrování. Nakonec zkončila na 5. místě z 38 závodnic se ztrátou 2:48 na první místo. Škoda toho bloudění. Kajka dojela osmá a posunula se na průběžné 6. místo celkově v seriálu Kolo pro život.  Já jsem dojel 25 z 90 v kategorii, bez defektu bych byl podle času asi sedmý. Škoda….. snad příště.

Po občerstvení a koštu místního burčáku jsme se plni zážitků vydali domů.

Marek

Výsledky 40km a Junior Trophy D12
Fotogalerie zde

15-16.9.2012 - 5. kolo MSDH CUP Kálnica

 Závodní sezona finišuje a tento víkend se jelo již předposlední kolo Moravsko Slovenského DH Cupu. V původně plánovaném Bezovci bohužel nepostavili trať, takže se páté kolo jelo na půdě spolupořadatele seriálu - v Bikeparku Kálnica a to na zrekonstruované trati SPDH, na které bylo opraveno nebo postaveno několik větších či menších skoků, takže celá trať byla v podstatě soustava skoků.

V sobotu jsme vyrazili na trénink. Předpověď slibovala příjemné počasí a to se nám naštěstí téměř vyplnilo. Slunce se sice během dopoledne schovalo pod mraky a už nevylezlo, ale nepršelo, a trať byla suchá, ale ne prašná, takže téměř ideální podmínky. Jen vítr dělal našim klukům trochu problémy na dvou skocích v cílové rovince  když jim v protisměru znepříjemňoval dolet na potřebné místo.

Na samotný závod v neděli jsme vyrazili brzo, a v osm hodin už kluci vyráželi na další tréninkové jízdy. Vítr se utišil, slunce svítilo celý den, z grilu voněla Cigánská, prostě krásná neděle.  V 11:00 začala semifinálová jízda. Jako obvykle nejdříve kategorie Střelci (do 15ti let), pak Ženy, Supermastři (nad 40) – včetně třiašedesátiletého rakušáka, Mastři (30 – 40), Hardtaily, Hobby, Junioři a Elite. My jsme samozřejmě nejvíce sledovali naše dva Juniory.

Radim dojel v čase 1:42, Michal 1:36. Jeho dojezd byl ohlášen komentátorem a šéfem jeho teamu v jedné osobě -  Zdeňkem Floriánem- slovy: ..přijíždí Michal Tomeček, známý také jako  lamač dívčích srdcí.....  No po kom to ten kluk má ?

A po krátké pauze byla ve 13:00 odstartována finálová jízda. Finále se jede podle semifinálovky od nejhoršího k nejrychlejším, takže nejdřív jel  Radim a dojel za 1:41.

Michal se ovšem neobjevil v předpokládaném čase, ale v těsném závěsu za jezdcem, který startoval až po něm, a bylo vidět, že se někde válel: jak jsme pak zjistili, v horní části se mu po doskoku „zamkly“ řidítka, a šel přes ně. Kolo se ovšem skutálelo dost hluboko do lesa, takže než ho vytáhl zpět na trať, dal ještě přednost blížícímu se dalšímu riderovi.

Takže tentokrát vyhrál Radim, a tak větu:“Pojel jsem Tě“ teď budeme doma slýchat z jeho úst, a to minimálně do 30. září, kdy se jede poslední kolo MSDH na Bílé.

Výsledky zde

8.9.2012 - Priessnitzova 50ka

    Dalším závodem v seriálu Kolo pro život byla na začátku září Priessnitzova padesátka v Jeseníku. A protože hory jsou vždy nevyspytatelné, předpověď počasí se moc nepotvrdila a s blížícím se Jeseníkem se na teploměru údaj stále snižoval. Místy začalo lehce pršet a to při teplotě jedenáct stupňů nebylo moc povzbudivé.

    Tak jsme se po příjezdu navlekli a šli se zaregistrovat. Tento závod patřil mezi ty, kterých se zúčastnila celá naše rodina včetně dámského osazenstva. Závod se sice jmenoval „padesátka“, my jsme si ale vybrali trať kratší, a to 34km. Kája ji jela v rámci závodu kadetů s mým doprovodem  a Gabča chtěla jet něco kratšího.

    Vyjímkou byl Marťa, který ještě stále patří do kategorie Junior Trophy a tak se postavil na kratší trať spolu se svými vrstevníky. V jeho kategorii se strhla opravdu nevídaná bitva mezi šesti závodníky, kteří bojovali o stupně vítězů opravdu na krev  a tak jsme si to náležitě užili. Marťa v tomto souboji chyběl snad i proto, že je v kategorii nejmladší. Nakonec dojel na desátém místě(čti poslední). Ale někdo prostě poslední být musí. Ale poslední jsou ti, co vůbec nepřijedou a raději sedí doma. Takže Marťo super.

    Start našeho závodu byl v jednu hodinu. Moje startovní číslo 5 mě opět pasovalo mezi „favority“, ale nechal jsem vyhrát jiné a závod jsem si užíval z pozice doprovodného jezdce. S Kájou jsme stáli v prvním startovním koridoru, Gabča byla ve druhém za námi.  Kdo zná alespoň trochu Jeseníky, je mu jasné, že trať nevede po rovině. Kousek po startu jsme začali stoupat několik kilometrů do táhlého kopce.  Asi po pěti kilometrech nás dojela Gabča a když zjistila, že se s náma nudí, vydala se sama dopředu. Kája se svým tradičně horším startem pomalu ukousávala kilometry stoupání. Stále jsem se ji snažil motivovat tím, že může vyhrát Slimáčí pohár a tak se asi ve třetině trati rozjela a začala stíhat Gabču. To se jí povedlo a v polovině trati se zase ujala rodinného vedení. Od 25tého kilometru trať víceméně vedla z kopce a tak závod rychle ubíhal. Ale všichni jsme věděli, že nás v závěru čeká pořádný kopec. A taky že ano. Organizátoři letos změnili trasu a závěrečné stoupání bylo opravdu výživné. Ale Kajka se nevzdala a s vypětím posledních sil to nandala spoustě chlapů z delší padesátky. Některé jejich poznámky byly úsměvné a ještě Káju posílily.

    A tak jsme úspěšně dorazili po 34km do cíle, kde Kája ještě spurtovala se svou domnělou soupeřkou – v cíli ovšem zjistila, že ta byla starší. A tak dorazila na šestém místě, které bylo bohužel zase tím posledním. A tak to snad bude příště ještě lepší. Ale Kája si zasloužila pochvalu, protože na dlouhých tratích teprve začíná a hlavně se výrazně zlepšila ve sjezdech.

    O tři minuty později dorazila Gabča. Jaké bylo příjemné zjištění, když se na světelné tabuli objevilo 3. místo – Gabriela Kovářová – RBT Slimáci. Skvělé. Navíc na první místo neměla velkou ztrátu. Gábi byla zničená, ale spokojená. Na kole stála poprvé v životě na bedně a my můžeme jen gratulovat a děkovat za reprezentaci Slimáků. Jen tak dál. No my chlapi můžeme dělat cokoli a na bednu stejně nikdy nedosáhneme (kromě tandemů).

    A tak se těšíme do Valtic, kde už jsme zase všichni přihlášeni. A i když někteří členové rodiny mají blíže nespecifikovaná svalová zranění, určitě se pokusíme zase jet co to dá.

    Marek

Fotogalerie zde
Výsledky 34km zde a Junior Trophy D12 zde

8.9.2012 - Rally Sudety

    Rok se s rokem sešel a jsou tu opět Vánoce (čti Sudety). Opět vyrážíme už v pátek ráno a doprovodný team Dědy a Babičky letos rozšiřuje i Radim. Před polednem jsme v Náchodě a tak zajíždíme do Polska abychom si v Kudowe Zdroji dali čerstvého smaženého pstruha a pak honem do Teplic n.M. do penzionu Na výsluní. Po kafíčku se vydáváme na Hvězdu kde mi Ajoš radí ideální stopu pro sjetí tohoto kultovního místa. Během doby, kterou tu trávíme se tu vystřídá několik borců a borek, z nichž většina některou z možných i nemožných tras hvězdu sjede. Mně se nejvíc zamlouvá mým odborným poradcem doporučená verze přes velký balvan, nakonec ale, už klepající se chladem nenajdu odvahu, a tak s tím, že to nechám až na závod seběhnu a dál pokračuji po trase. Večer po prezentaci a večeři uleháme na kutě a očekáváme sobotní počasí.

    Ráno je lehce pokropeno a zataženo a tak po krátkém váhání volím dlouhé rukávy i nohavice a vydávám se na start. Už se nestavím na úplný konec, ale někam na začátek třetí třetiny a v 8:00 vyrážíme. Začíná se asi šestikilometrovým stoupáním po asfaltu na Jiráskovy skály a tempo je v této části pelotonu rychlejší než loni, kdy jsem jel z konce. Tepy mi letí přes 180 a říkám si, že musím zvolnit a vzpomínka na poslední dva stoupáky funguje líp než hydrauliky, ale nebrzdí mě nadlouho a po chvilce jsem zas na 184. Už ze mě teče a začínám pochybovat o volbě oblečení. Konečně jsme na prvním kopci a z asfaltu se sjíždí na louky a kamenité cesty. A potkáváme první píchače, jejichž četnost se s každým kilometrem zvyšuje. V duchu si pochvaluji své bezdušáky a v hlavě si formuluji úvodní věty pro článek. Trať klesá,  nejdřív lehce, potom prudčeji. Poslední část klesání je prudká kamenitá cesta na kterou navazuje asfaltový výjezd. Na něm začíná kolo plavat a já zjišťuji, že zvuk, který jsem slyšel na konci sjezdu nebylo šustění zahřátého kotouče , ale tmel unikající z říznutého pláště. Zastavím, dofukuji a doufám, že tmel díru zalepí. A skoro jo. Ale najednou se ozve „pšuk“ a dírou se valí zbytky tmelu. Nezbývá než sundat kolo a instalovat duši. Jenže mezitím všichni projeli, takže osamocen se rozjíždím a pohled na palubní přístroje mi říká, že hodina pryč a já jsem teprve na šestnáctém kilometru. Nic moc, jenže vím, že nemá cenu zkusit něco dohnat. I tak mám za chvilku 192 tepů za minutu. Dojíždím první poslední závodníky, spíš takové turisty a štve mě, že mě letos porazí Roman Plachý (náš kajakář z loňského bobra). Měním svůj plán minout první občestvovačku a kvůli dofouknutí duše velkou pumpou zastavuji. Komentář obsluhy k docházejícím banánům, že „ ..to už je stejně konec“, mě moc nepovzbudí. Jedu dál, začínám cítit křeče na levém stehně, které zaháním magneskem a začíná pršet.  Jsem rád, že jsem zvolil oděv končetin. Pomalu toho mám dost, a jestliže mám z loňska prvních třicet kilometrů zafixovaných jako srandu na rozjetí, neumím si představit, jak to přežiju.

    Začínám dojíždět další a další jezdce. Najíždíme na Laudonovy valy, kořenitý úsek, kde začínají ty pravé Sudety. Letos se krátká neodděluje na asfaltce před, ale právě až za valy, takže když všichni přede mnou odbočí doprava na krátkou, mám volno na první opravdový sudetský kamenitý sjezd. Až na jeho konci dojíždím maníka, vydávajícího zvuky, které by se dali použít jako dabing k mučícím scénám nějakého filmu o středověku. V prvním možném místě ho předjíždím a po chvíli dojíždím na bufet Amerika, kde mě čeká můj doprovod. Beru půlku gelu, další magnésko, do kapsy náhradní duši a pokračuji. Déšť houstne a vypadá to na brutální závod. Ale po chvilce pršet přestává. To už jsem u Václava.  A zatímco se chystám na největší schod, asi dvacet metrů před ním mi ujíždí  na mokrém kameni přední kolo, a já letím napůl přes řidítka a napůl na bok. Takže se posbírám, kolo na rameno a zbytek úseku sbíhám.

    Podle slov ostatních jsem v poli těch „co chtějí jen nějak dojet“, ale stále se vracející křeče mi nedovolí jim moc ujet a chodím i některé kopce, které bych jinak jel. Tak se prokousávám až do Machova na 65. kilometr. Na občerstvovačce ( kousek pod hospodou, kde jsem jedli s Markem a Laďou při našem průjezdu) mě čeká opět můj team. Rozhoduji se pro delší pauzu: hraje tu živá hudba (zrovna má ale pauzu :-)),a  mají tu skvělý silný hovězí vývar. Tak si dávám tři kelímky, spolu s rohlíkem a sýrem, kolu, birel, dojím první gel, další magnesko,  promažu řetěz a nakonec jedu dál. Musím říct, že mi ta polívka bodla. Loni jsem byl na 70. km hotový, břicho v křeči, pusu zalepenou od gelů a ionťáků. Letos ? V bříšku jak v pokojíčku, křeče se už neobjevují (až do konce závodu). Je mi jako bysme s klukama právě odjeli z hospody. I když to sice asi tlumí mou agresivitu a tomu odpovídá tempo, závod si tak nějak víc užívám. Jediné co mě „trápí“ je zadní brzda, která začala, ani nevím přesně kdy, trochu pískat, a prsty na konci náročných sjezdů, které sotva udrží řidítka  a musím je protřepávat.

    Ani nevím jak a jsem na Hvězdě. Diváků už tu moc není, ale můj podpůrný tým ano. Dojíždím až k nájezdu na balvan, ale pak ztrácím orientaci a absolutně nevidím směr k šutru, tak raději slézám a nejhorší úsek sbíhám. Následují dva prudší sjezdy a pak, namísto asfaltu luční sjezd do Pěkova. Silnice se podjíždí korytem potoka a za ním čeká předposlední bufet a taky můj team. Dám si dnes teprve druhý gel, jednu kolu a roztlačen Radimem, vyrážím na Ostaš. Ten se vyjíždí dvakrát, jednou po louce a asfaltu, podruhé lesní cestou. Pak sjezd do Javoru a poslední kopec. Na jeho úpatí vidím borce v dresu od Elevenu. ANO, je to Roman, který se slovy, že už je úplně prošitý, tlačí svůj bajk. Dupu svižně, aby nabyl dojmu, že jsem plný sil a neměl pokušení se pustit do souboje. Otočím se až na kopci, a nikdo za mnou. Trochu si oddychnu, ale vím, že dojezd do cíle už nebude na pohodu – tohle nemůžu ponechat náhodě, ale jedu co to dá.
    Na náměstí dojíždím spokojen, v čase o půl minuty lepším než loni (byť ostatní se díky vyschlé trati zlepšili cca o 20 minut, např. vítěz z 5:01 na 4:43).  Následuje tradiční pivo, sprcha, pivo, jídlo, pivo, tombola (0%), pivo, postel.

    Děkuji všem za podporu a těším se na Sudety 2013. Úkol zní jasně: sjet Hvězdu. Už se těším.

    Kubrt

Fotogalerie zde

25.8.2012 - Manitou Železné hory Chrudim - KPŽ

    Konec dvou měsíců volna „narušil“ poslední prázdninový závod – Manitou Železné hory v Chrudimi. Tento závod je součástí seriálu Kolo pro život. Všichni bikeři, bikerky a bikerčata se 25.8.2012 sjeli do Chrudimi, aby obdivovali krásu zdejší přírody, ale hlavně aby si zazávodili a porovnali své síly s ostatními.

    Jelikož je Chrudim od Holešova vzdálená asi 2,5 hodiny cesty, museli jsme vstávat velmi brzy, abychom na místo dojeli včas. Pro mě to byl první pořádný závod v kategorii kadetů – ten v Holešově v zámeckém parku(Drásal) se za žádný závod ani pokládat nedal.

    Trasa 36 kilometrů byla určitě silnou výzvou. Po příjezdu na místo jsme se zaregistrovali a připravili kola k závodu. Jako první se na trať vydal Marťa, který ještě stále jezdí Junior Trophy(kategorie 12-13 let). Trať byla jako vždy náročná a po vydatném raním dešti mokrá a kluzká. Pořadatelé tentokrát okruh doplnili několika skokánky, kládami, kolíkem v prudkém výjezdu a krátkým prudkým sjezdem, se kterým měli i ti nejstarší co dělat.

    Marťa měl jet 5 kol, stihl však pouze čtyři, než ho dojel první závodník o kolo. Velmi unavený, ale šťastný se dostal do cíle a skončil čtrnáctý. Po tomto závodu nám zbývaly skoro tři hodiny času, než startovala trasa 36km a Fitness jízda. Ještě před startem jsme si zkusili projet místní specialitu – schody.  Já s Marťou a mamkou jsme si zkusili pouze první jednoduší část, na tu prudší si troufl pouze taťka. Když Marťa zkoušel projet schody podruhé, dostal defekt na zadní kolo. Náhradní duši jsme potřebovali s taťkou do závodu a tak nezbývalo nic jiného, než se pokusit duši ještě někde zajistit. K našemu překvapení byl místní cykloobchod zavřený(asi protože byly cyklistické závody a báli se, že ho vykoupíme) a tak nezbývalo, než se vydat na druhou stranu města, kde taťka duši zakoupil a pro jistotu také ještě druhou náhradní do závodu. A tak Marťa měl kolo zase v pořádku.

    Ve 12:30 jsme se pomalu začali řadit na start. Já jsem byla ve třetím koridoru a taťka poprvé a pravděpodobně i naposledy stál přímo na startovní čáře s číslem 9. Nakonec za taťkou stálo na stratu cca 330 závodníků. (Poznámka Marka – to byl pocit…….).

    V jednu hodinu odpoledne se náměstím v Chrudimi rozlehlo slovo START a všichni vyrazili vpřed. Po chvíli se ale utvořila pořádná zácpa u prvních schodů, tak jsem je rychle seběhla a po nich ty delší a prudší a potom jsem konečně mohla nasednout na kolo a začat stíhat taťku, který slíbil, že na mně počká, abychom spolu mohli jet celý závod.

    Asi po deseti kilometrech jsme se přesto museli rozdělit – taťka dostal defekt. Jak se teď hodilo, že nedal Marťovi svou náhradní duši. Naštěstí jsme měli i po jeho výměně ještě jednu. Já jsem mezitím pokračovala v závodě a až do dvacátého kilometru jsem jela sama.

    Pořadatelé na trati připravili dvě občerstvovačky s pitím, ovocem a tyčinkami. Na každé z nich jsem do sebe hodila meloun a energy drink, aby se síly začaly vracet. Taky jsem měla malou pomoc ve formě Carbosnacku.

    Po několika dalších kilometrech jsme se sjeli s 60ti kilometrovou tratí a po dalších kilometrech i s Fitness jízdou. Cíl se už blížil. Byla jsem připravena na trasu dlouhou 36 kilometrů. K mému překvapení nám pořadatelé na 36. Kilometru sdělili, že už máme „pouze“ 3 km do cíle. To jsem nečekala. Kilometr před cílem mne ještě navíc překvapil závěrečný prudký kopec a myslela jsem, že s tím asi „seknu“. Nakonec jsem ale vycucla zbytky Carbosnacku a s těžkými nohami jsem se v čase 2:17 dostala spolu s taťkou do cíle na 6. místě ve své kategorii.

    Po dojezdu jsme se najedli, počkali na vyhlášení a tombolu(myslíte, že jsme vyháli??? – ne, ne – jako vždy….) a příjemně unavení ale spokojení jsme se vydali domů.

Kajka

Fotogalerie zde
Výsledky Junior Trophy a Kadeti

25-26.8.2012 - Mistrovství ČR ve sjezdu a 6. kolo WBS

    I tento víkend se nám sešlo více závodů, a dokonce dva sjezdové. A tak jsem opět vzal dovolenou a v pátek ráno naložil Michala a kamaráda PEHU z jeho „oficiálního“ teamu SK GRAFOBAL a odvezl je do Koutů, kde se v sobotu jel Český pohár crosscountry a v neděli pak Mistrovství ČR ve sjezdu. A pak rychle zpátky, naložit Radima a hurá směr Podkopná Lhota, kde od půl šesté probíhal trénink na sobotní závod WBS.  Zdejší závod má tradičně skvělou atmosféru a pořadatelské zajištění, které pramení ze zkušeností s pořádáním rallysprintu Kopná. Sobotní závod bývá navíc doplněn večerní exhibicí rally vozů a je tak pozvánkou na blížící se Barumku. Pořadatelé se dokáží vypořádat i s tím, že obě tratě kříží silnici vedoucí přes vesnici, a prostě ji na sobotu uzavřou. V „Kopné“ není lanovka, takže jsem Radima vyvážel autem, společně s dalším Grafobalákem Tomášem Huňou, který jako jediný z teamu upřednostnil WBS před sobotním tréninkem v Koutech, protože je na čele průběžného pořadí tohoto seriálu, a neúčastí by přišel o hodně bodů.

    V sobotu jsme přibrali dědu a vyrazili na závod. Noční déšť upravil povrch tratí, které byly v pátek  plné prachu, a spolu s teplotou lehce nad dvacet stupňů připravil ideální podmínky na kolo. Radim dal pár tréninkových jízd a v 11:00 odstartovala první ze čtyř rychlostních zkoušek. A po ní, každou celou  hodinu další. Radim jel čistě, bez pádů, a tak skončil zhruba v polovině startovního pole celkově i v kategorii. A pak už nás čekalo jen posezení ve Vážanech pod lipou u grilovaného prasátka.

    Nedělní probuzení bylo provázeno bušením dešťových kapek. Takže jsem se do Koutů vydal sám a dojel tam krátce před devátou, a než jsem došel ke stánku Grafobalu, přestalo pršet. Michal se právě chystal na povinnou tréninkovou jízdu, tak jsem mu pomohl přezout na mokré pláště. Přitom jsem se dozvěděl, že v sobotu bylo několik pádů a zranění, jak na XC závodech, tak na tréninku DH, včetně jedné otevřené zlomeniny, kterou odvážel vrtulník. I Michal se pokoušel vyorat svým tělem jeden pařez, naštěstí to odnesl jen několika šrámy na lopatce a stehnu. ( na stejném místě si pak další jeho parťák při finále zlomil klíční kost).

    Semifinálovou jízdu odstartoval Michal v 11:19 a po pádu na začátku dojel 28. z 36ti juniorů. Semifinálovka ale pouze určuje pořadí pro finále, takže vše, včetně titulů mistra republiky, se začne rozhodovat od třinácté hodiny. Takže bylo dost času na polévku a poslední rady od trenéra.  Michal nakonec dojel jako 25. a tak jsme nemuseli čekat na vyhlašování výsledků a vyrazili k domovu.

Kubrt

Výsledky WBS a MČR

19.8.2012 - 4. kolo MSDH CUP Ráztoka

Podzimní část závodů se rozběhla, a to naplno, takže se nám překryla Rusavská 50ka  s dalším kolem MSDH CUPu. Abychom to zvládli, vyrazili jsme se sjezdaři již v pátek po obědě směrem Horná Mariková. Před pátou hodinou jsme dorazili do střediska Ráztoka a pěšky si prošli trať závodu. Pak jsme se ubytovali v již oblíbeném penzionu EVA-MÁRIA a po pivku a haluškách šli rychle na kutě, neboť nás čekalo brzké vstávaní.

V sobotu, po předčasné snídani jsem vyvezl kluky pod sjezdovku, která je asi 3 km od penzionu a to smerom do kopce, kde byli přivítáni právě se probudivšími členy SK Grafobal pokřikem :“Bahňáci jsou tady“ (poznámka redakce: Bahňák = jezdec, který jako první vyráží na trať, aby svým kolem vyházel z trati bahno; tímto je známý Michal, ovšem tentokrát vzhledem k počasí absolutně bezpředmětné) ) a vyrazil jsem na Rusavu. Loňský dobře rozjetý závod mi pokazilo píchlé přední kolo, což ale tak moc nevadilo, neboť nejel Marek. Letos jsem defekt nemohl připustit. A tak, vymlouvaje se na náročný povrch Rally Sudety, opatřil jsem bezdušové ráfky a pláště. Ovšem tlak kterým jsem systém nahustil byl až příliš nízký, a tak přilnavost  ve sjezdech se občas měnila v plavání a naopak na asfaltových a zpevněných úsecích jsem měl pocit, že se kolo k cestě lepí, až jsem např. po sjezdu u Čerňavy zastavil, abych se přesvědčil, že zadní kolo není prázdné. Takže už na Tesáku jsem věděl, že letos Marka nedoženu. Tento předpoklad se potvrdil v cíli, kde čekal již odpočatý Marek. A nepomohlo mi ani satanské číslo 666. Ovšem negativní pocit z porážky otočil Laďa, který připravil SUPER občerstvení, za což mu ještě jednou děkuji. Pak rychle do auta a zpátky na Slovensko.

Kluky jsem zastihl ještě pod tratí. Naložil jsem Míšovo kolo, neboť měl proseklou zadní duši, zatímco Radim (kterého stejná nehoda potkala během dne také), se k penzionu spustil kolmo. Tentokrát jsme šli spát brzo proto, že jsme byli všichni unaveni.

V neděli nastal den D. Po dvou mokrých ročnících, byla letošní Ráztoka první na suchu a v pořádném vedru. Vzhledem k tomu, že v tomto středisku se kola musí od horní stanice lanovky tlačit ještě asi sto metrů do kopce, to byla téměř vražedná kombinace. Nejen v této souvislosti musím ocenit výkon nejstaršího účastníka závodu: rakušáka  Otto Haunolda, ročník 1949 !!!! , jehož jízda  a skoky byly vždy oceněny potleskem a komentáři od: „Ty vole, v třiašedesáti mě sem dovezete na vozíku“ až po: „ Až mi bude 63, budu si kupovat nový kolo“. Trať plná kořenů byla náročná nejen proto, že její finální podoba se během sobotního tréninku změnila, ale také díky počasí, protože na prachu to občas klouzalo víc jak na bahně.

Naši borci dojeli v závodě plném pádů a prasklých či jinak poškozených kol v pořádku, a tak jsme se ve dvě hodiny spokojeni vydali k domovu. V Třeběticích, kam jsme se stavili na špekáček, nás čekalo poslední překvapení, a to moje kolo, vyzdobené fotkami Marka ve vítězné póze, nebo těmi, kde mu gratuluji k vítězství. Ty ale neskončili v koši, nýbrž přilepené na ledničce, kde budou sloužit jako motivační prvek a podívám se na ně vždy, když se mi třeba nebude chtít v zimě na trenažér .

Příští týden čeká naše sjezdaře další závod WBS rally v Podkopné Lhotě (Radim) a Mistrovství ČR v Koutech (Michal) a také grilování selátek ve vážanském hostinci U Klimešů ( Já a podpůrný team).

Kubrt

18.8.2012 - Rusavská 50ka

Jedním z nejobsazenějších slimáčích závodů se v sobotu 18.8.2012 stala Rusavská 50. Na startovní čáru se postavilo 6 slimáků – Petr, Marek, Richard, Děda František, Lidka a Gábina. Plné pracovní vytížení znemožnilo účast Vladimírovi (což jsme ovšem ocenili v cíli). Také náš podpůrný tým se sešel v plné sestavě – Teta Dáša, Babička, Kája, Martin, Danek a posléze dorazila na kole i Ája. 

Dle odhadu svých schopností jsme se zařadili do startovacích koridorů. Marek s Petrem se cítili na HOBBY (pro ty, kteří jedou na čas, jež nemusí být super), ale posléze se přeřadili do RACE (pro ty, kteří si myslí, že budou do 100). My ostatní  jsme si „sáhli do svědomí“ a zařadili se do kategorie FREE ( pro ty, kteří  nejedou na čas, ale musí dojet  v limitu). Mužská část startovního pole měla motivaci ke zlepšení svého výkonu v podobě účasti aktuální mistryně ČR v cross country  Terezy Huříkové. Jak jsme se v cíli dozvěděli, pouze 15 mužů ji dokázalo porazit.

Ve 12 hodin se ozval startovní výstřel a my vyrazili. Už první výjezd na Klapinov  tempo zpomalil, což nám v zadních řadách až tak nevadilo, i když se ze zadu ozývalo „Chodci vpravo!!“  Po výjezdu na Klapinov se startovní pole tak trochu rozřadilo a hustota bikerů na 10 m se značně zmenšila. Jelo se krásně, v lese byl chládek a sucho, občas nějaká ta kalužinka, která se dala objet i přejet, jak kdo chtěl. Ze slimáčích reprezentantů jsem se na trati potkávala pouze s dědou Františkem, a to především na občerstvovacích stanicích, kde jsme doplnili tekutiny a ochutnali výborný meloun či banán. Nejhorší částí závodu  byl 35 km. Ještě při odjezdu z druhé občerstvovačky jsem dědu Františka viděla kousek před sebou, ale dostavila se krize a moje nohy odmítaly poslušnost. Nic naplat, děvče, musíš chvilku z kola dolů. A ta chvilka mě stála minimálně 2 místa v mojí kategorii. Ach  jo, chce to víc trénovat. Protrápila jsem se až na Okluk a pak už jsem věděla, že to zvládnu, dokonce i čas byl pro mě nečekaný. Jediné, co jsem ještě musela vyjít byla Hrubá Malíková, ale nebyla jsem sama. A tak jsme si s několika podobně trpícími bikery slíbili, že na příští ročník musíme víc natrénovat. Byl tu poslední sjezd do Rusavy. Protože bylo sucho, dal se v klidu sjet až do ostré pravotočivé začátky na asfaltovou silnici a dle pokynu pořadatele „Už jen 100 m a jste v cíli“ jsem se vybičovala k důstojnému závěrečnému tempu. Cílem jsem projížděla za burácejícího povzbuzování všech do cíle již dorazivších slimáků a podpůrného týmu. Bylo to skvělé!

Po dojezdu do cíle jsme díky Vladimírovi měli VIP občerstvení. Slimáčí depo se nacházelo asi  150 m od cíle u krásné chaty. Čekali na nás grilovaní pstruzi s chlebem a zeleninou, chlazené pivo či coca-cola, no prostě nádhera. Při pohledu na nekonečné fronty, které si museli  závodníci vystát, aby dostali pití nebo jídlo jsme blahořečili tento skvělý Vladimírův nápad.

Všichni naši reprezentanti dorazili do cíle v limitu a většina si zlepšila své osobní výkony na této trati. Největší radost měl Marek, který konečně dokázal porazit Petra a tak získal zlatou slimáčí medaili.

slimáčice Gabriela

Fotogalerie zde
Výsledky celkové a po kategoriích

4.8.2012 - Holešovman

Konečně se v kalendáři objevilo datum 4.8. a my mohli radostně vyrazit na Holešovmana, který se již tradičně koná na koupališti a fotbalovém stadionu v Holešově. Letos se náš team rozhodl nasadit do závodu jednoho jednotlivce (Laďu) a štafetu (Kája-plavání, Marek-kolo a Ríša-běh).

Start závodu měl být v 10:00, pořadatelé ale měli menší problémy s čipy, a tak závod začal až s půlhodinovým zpožděním. První startovaly ženy, potom muži od nejstarších po nejmladších, štafety a nakonec  „eliťáci“.

Jako první ze Slimáků se na start postavil Laďa, který si svých 500 metrů ve vodě odplaval za necelých 14 minut. Už na začátku po skoku do bazénu prokázal, že závody se mají brát z humorem. Když se nám snažil zamávat, začal se zničehonic topit a na chvíli úplně zmizel pod hladinou. Poté tomu nasadil korunu, když mu při výlezu z bazénu spadly plavky. Nezbývalo mu nic jiného, než se obléci do slimáčího a vyrazit na kolo.

Mezitím jsem se na startu nachystala já, jakožto plavec naší štafety. Jelikož jsem už měsíc netrénovala, nebyla jsem si zcela jistá, jestli čas bude stejně dobrý jako před dvěma lety. Naštěstí se mi to povedlo a po podklouznutí do bazénu a praštění hlavou o tobogán jsem doplavala v čase 9 minut 46 vteřin. Po mně se na trať vydal Marek, na něhož čekala 27 kilometrová trať a za zámeckou zahradou také doprovod a povzbuzovač - Kubrt.  Celou trať doslova proletěli a náš cyklista se zlepšil o neuvěřitelných devět minut.            

Následující běžeckou trasu měl ve svých rukách Ríša, poslední člen naší štafety. Svůj osobní rekord si také vylepšil, a celkový čas jsme dohromady zlepšili o celých 10 minut (čas 1:49:34).

Ještě před námi dojel svůj náročný triatlon i Laďa, kterého poslední běžecká část tak zmohla, že si v brodu v řece Rusavě lehl do vodičky a vykoupal se. Závod dokončil v čase 2:24:27.

Kajka
  
Fotogalerie zde
Výsledky celkově a štafety

14.7.2012 - Morkovské chlap

Dne 14.7.2012 se náš slimák Richard zúčastnil triatlonu Morkovské chlap. Jako podpůrný team se zúčastnil Danek, děda Franta a já. Triatlon se skládal z 200m plavání, 27km na kole a 5km běh. Původní trasa na kole měla být 20km, ale vzhledem k uzavření silnice se trať protáhla o 7km. I když slimákům asfalt nesvědčí, Richard si zapůjčil „žiletku“ od Kubrta a trať zvládl s přehledem a bez úrazu. Závod zahájil plaváním, kde v jedné rozplavbě bylo dvacet závodníků, takže se občas plácali po zádech, ale Richard zvolil takticky styl prsa a okolní plavkyně plácal zepředu. Z bazénu rychle do depa, převléci se do Slimáčího dresu (dres na triatlon by se měl ještě doladit) a hurá na kolo. V depu Ríša nabral docela slušnou časovou ztrátu - nutno místo kola a běhu více trénovat převlékání!

Z kola rychle do běžeckých bot a hurá na trať. Do cíle Richard doběhl v celkovém čase 1 hodina a 40minut, a obsadil 130 místo z celkového počtu 207 závodníků.

Pocity a dojmy závodníka psát nemůžu, ale náš doprovodný team se bavil dobře. Pokud pominu skutečnost, že si děda vzal pískající alarm a každou chvíli ho zapínal - stojíc 20cm vedle mne.

Slimákům a triatlonu zdar!! Lidka
  
Fotogalerie zde
Kompletní výsledky zde

7.7.2012 - Bikemaraton Drásal

Dne 7.7.2012 se někteří zástupci našeho druhu doplazili do Holešova, kde se konal závod KPŽ Bikemaraton Drásal. Prezentace probíhala už v pátek, takže jsme tam ráno nemuseli  být tak brzo.

První Slimák, který vyrazil na trať, byl Peťa. Ten, jako jediný, jel hlavní závod o délce 115 km. Trať byla jako vždy dost náročná, ale Peťa se s ní vypořádal. Náročnou trasu zvládl za 7 hodin 21 minut.

V zámecké oboře se v té době konaly závody Junior Trophy. O naše dresy byl velký zájem. Jako vždy se o záznam závodu postaralo FTJ video, které se všech dětí ptalo na nějaké otázky ohledně Tour de France. Dokonce se ptali i Marti na to, jak se jmenuje nositel žlutého dresu na Tour.

Pořadatelé tentokrát na trať připravili třešinku na dortu – umístili sem dvě klády. Mladší kategorie je mohly objet „objížďkou“. Já, jelikož na kole zrovna neumím skákat, jsem se po ránu uklidnila, když nám pořadatel sdělil, že je i kadeti mohou objíždět. Bohužel však došlo k malé změně a objížďka se zavřela.

V 9:40 dětské závody začaly startem kategorie kluci 12-13 let, ve které startoval Martin. Za poněkud zvláštního komentáře Pepy Dresslera a ovací diváků se závodníci vydali na 0.5 kilometrový okruh. Těchto okruhů museli ujet 6, takže se to trochu protáhlo. Marťa byl nejmladší v kategorii, i přesto si vedl skvěle a dojel 10.

Před 12 hodinou jsme se rozdělili – Marek a Marťa šli na náměstí, kde se konal start Malého Drásala, a já s Gábi jsme zůstali v oboře. V poledne zde měli začít závody kadetů. Drásal je jediný závod, na  kterém jsou kadeti a kadetky součástí Junior Trophy. Trať pro mě byla naprosto nevyhovující. Nejen že jsem při každém průjezdu musela před nastraženými kládami slézt z kola, okruh byl ještě k tomu vytyčen mezi stromy obory, proto jsem asi třikrát nabourala do stromu. Byla jsem sice nejmladší v kategorii, ale i tak mě velmi mrzelo, když jsem dojela na krásném 4. místě. Krásně by bylo, ovšem kdybychom tam nebyli pouze čtyři závodnice.

Mezitím se na náměstí konal start kratšího 53 kilometrového závodu. Tady byl naším jediným svěřencem Marek. Kdyby jej tolik netrápila záda, určitě by jel dlouhou trať, leč zdraví je přednější. Trasu zvládl v čase 3 hodiny 29 minut.

Pak už jsme jen seděli, jedli, pili a užívali si života. Tak, Slimáci ZDAR!!

Kajka
     
Fotogalerie zde
Výsledky 115km, 55km, Kadeti, Junior Trophy 12-13

30.6.2012 - WBS Trnava

Po minulém týdnu, kdy jsme téměř celý tým společně absolvovali Čechy tour, jsme se tento víkend rozdělili, a zatímco větší část zamířila do Šatova na Vinařskou 50ku, MY sjezdaři jsme vyrazili na další kolo WBS do Trnavy u Zlína. Zdejší tratě se klukům moc líbí a navíc je zde vývoz lanovkou. V pátek jsem si vzal dovolenou, a jakmile kluci obdrželi písemné potvrzení výsledků svého celoročního snažení, vydali jsme se na trénink. Kluci trénovali své tratě, já se vydal na hřeben nad Trnavou, pak dál až na Tesák a zpět.

V sobotu  pokračoval trénink a už od rána byl pořádný pařák, a kluci sjížděli zcela propocení.

Skvělou atmosféru doplňoval komentátor, který díky ruchovým mikrofonům komentoval závod po celé trati a navíc bylo slyšet i fandění diváků, a až na velkou chybu, když Radimovi přiřkl jiný team, bavil diváky skvěle. V sobotu se také konal recesistický závod Tour de beer, který měl jednu ze zastávek právě v restauraci Rekreačního střediska Trnava. Ale žádné podnapilé bikery jsme nezaznamenali, protože podle pravidel není nutné dát si v „kontrolním bodě“ právě beera.

Závod se jel na dvou tratích a na každé se jely dvě rychlostní zkoušky. V 11 hodin odstartovala první RZ, ve které Michal spadl a ztratil pár vteřin, takže na začátku vedl Radim. V dalších už pak sbíral na bráchu sekundy a celkově tak skončil 66. a Radim 74. z asi 120 riderů.   A tak jsem na oslavu úspěšného dokončení závodu a hlavně na ochlazení vyrazili na zmrzku a pivko.

Kubrt

30.6.2012 - Vinařská 50ka - Šatov

V první prázdninový den 30.6.2012 se někteří z našeho teamu vypravili - stejně jako poslední tři roky - na závod VINAŘSKÁ 50ka AUTHOR ZNOVÍN CUP.

            Jelikož se závod koná až na jižní Moravě, museli jsme vstávat velmi brzo. I když jsme  na místo dojeli již v 8 hodin, slunce peklo a zástupci našeho druhu pomalu začali vysychat. Bylo vedro na umření - meteorologové hlásili nejteplejší den v týdnu.

            Start byl nachystán na 9:30. My jsme tam přijeli až na poslední chvíli, protože jsme nezasahovali do bojů v předních řadách. Já a Marťa jsme to brali spíše jako test naší odolnosti, jestli už dokážeme ujet padesát kilometrů v závodě. Tak jsme se nachystali pěkně dozadu a vyčkávali, až startovní vlna dojde k nám. Vyjelo se doslova slimáčím tempem, takže nám to zcela vyhovovalo. Po několika kilometrech se peleton závodníků roztrhal a my konečně mohli vyrazit svižnějším tempem. Na trati byly připraveny tři občerstvovačky, na kterých však nebylo nic kromě možnosti doplnit si pití a napít se. Žádná jablka, banány, melouny ani musli tyčinky. Aspoň ta voda. V několika místech trati stáli fandící občané měst, kterými jsme projížděli. Čtyři z nich nám připravili chladivou úlevu – drželi hadice na vodu, pod kterými jsme mohli projet a osvěžit se. V tak úmorném vedru to byla opravdu velká úleva.

Trať závodu se vinula mezi vinicemi Česka a ke konci závodu jsme dokonce přejeli i za jeho hranice do Rakouska. Tady slunko peklo ještě víc a většina lidí byla na pokraji vyčerpání.

První Slimák v cíli byl Ríša s úžasným časem 2:25. Druhý dojel Děda s trochu větší ztrátou (čas 2:52). Dalším jsem byla já (čas 3:06), i když jsem celou dobu jela s Gábi (čas 3:07), těsně před cílem jsem jí však ujela. Čtvrtý a pátý byla dvojice otec + syn Marek a Marťa (oba měli čas 3:20). Poslední ze Slimáků dojela Lidka (čas 3:24) s minimálním odstupem za ostatními. Jako hostující Slimák se závodu zúčastnila také Eva, naše instruktorka spinningu.

V závodu rodinných teamů se naše rodina umístila na 11 místě z 31 přihlášených.

Co ještě dodat? Jen to, že jsme měli obrovské štěstí – ihned po startu totiž celou cestu začali lemovat neopatrní cyklisté se zraněními a vadami kola. Několik závodníků se dokonce vracelo do cíle bez dokončení trati. Marťa a Marek počítali defekty a i když samozřejmě nemohli vidět všechny, napočítali neuvěřitelných 33 lepících bikerů.

Tento závod se opravdu velmi vydařil a příští rok na nás čeká znovu.                      

Kajka

Fotogalerie zde
Výsledky zde

23.6.2012 - Čechy Tour

Kdo by si myslel, že závod Čechy Tour se, jak již název napovídá, jede někde v Čechách, je na omylu. Čechy jsou malá obec poblíž Dřevohostic a tento závod je pořádán místní restaurací na koupališti. Letos bychom ho mohli zjednodušeně brát jako Mistrovství ČR Slimáků. Takřka dvacetina startovního pole byli Slimáci. Takže nás bylo opravdu vidět a samozřejmě také slyšet.

Závodní team jsme postavili ve složení Kája, Petra, Gabča, Marťa, Radim, Vladimír, Kubrt, Děda František a já. Doprovodný tým ve složení Ája, Babička a Dáša se postaral o dokonalé zásobování koláčky, nepostradatelný videozáznam a fotodokumentaci.

Po registraci, nezbytném občerstvení a vyzkoušení místní reklamní akce elektrokol jsme se jako jeden muž(čti žena) postavili na start tak, bychom vytvořili rojnici a nedovolili soupeřům se před nás dostat.

Ihned po startu se objevil první dezertér, Kája, která rojnici rozbila a patřičně namotivovaná se vrhla do soupeření o bednu. Loni byla na 6 místě, tak se chtěla zlepšit. Nutno dodat, že pravděpodobně neodhadla své možnosti a „křičící“ tepák signalizující téměř smrt jí nic neříkal. Nadšení ze skvělého tempa jí vydrželo bohužel pouze do dvacátého kilometru, kde si začínala prožívat svoji největší krizi závodní kariéry. A tak bedna nebyla, do cíle se Kája sice dostala, ale s mírně pošramoceným sebevědomím. Ale toto jsme si prožili všichni a tak nezbývá než potrénovat a lépe si rozvrhnout síly. V dalším závodě to určitě vyjde.

Největší souboj jsme očekávali mezi Radimem a Martinem, kteří v minulém ročníku spolu svedli souboj o pomyslné teamové vítězství. Tentokrát Radim ukázal svoji morálku a byť ho Marťa v polovině závodu začal po pádu na 5. kilometru stahovat, Ráďa máknul a už jsme ho neviděli.

My starší osazenstvo jsme spíše dělali doprovod těm mladším a tak jsme si závod užívali s myšlenkou na tradiční večerní posezení Slimáků u dobrého pivečka s pasováním nových členů. Tentokrát se novou členkou Slimáčího teamu stala Petra.

Marek
  
Fotogalerie zde

16.6.2012 - Horský běh na Lysou Horu

V sobotu 20. 6. 2012 se konal Horský běh na Lysou horu. Místo slimáčích bikerů tentokrát spojila síly běžecká jednotka týmu – Ríša - a pěší podpůrný tým zastoupený Dědou a Blondýnou, aby zdolali cíl o výšce 1323 metrů a délce 9,2 km. Terén byl na webu popsán jako „po silnici, lesem, loukami, mezi kameny, ale hlavně pořád do vrchu,“ což ve spojení s oblohou bez mráčků a pálícím sluncem slibovalo bezchybnou akci.

Vybaveni svačinkou v podobě tradičních vajec, chleba se sádlem (pro Dědu) a kilem kedluben (pro Blondýnu) jsme vyrazili z Ostravice, abychom Ríšu povzbuzovali u cíle. Maraton startoval až v 11 hodin, a tak měl Ríša dostatek času na přípravu.

Tempem zkušených horalů jsme s Dědou zdolali Lysou za 2 hodiny 15 minut a vrcholu dosáhli již v době začátku závodu. Měli jsme tak dost času „pochodit,“ pokochat se nádhernými vyhlídkami a najít ideální místo pro focení závodníků. Podle času z loňského roku, kdy Ríša zaběhl stejný maraton za 1 hodinu 23 minut, jsme odhadovali stejný nebo lepší čas a netrpělivě našeho běžce očekávali s prstem na spoušti foťáku. S Dědou jsme už vytrénovaný fototým – „já mávnu a ty púšťáš.“

Při čekání jsem si krátila čas sledováním veteránů, kteří soutěžili ve stejném maratonu na kratší trati. Nejstaršímu účastníkovi bylo 84 let a rozhodně zasloužil klobouk dolů.

Pak už ale Děda mával a tak jsem „púšťala.“ Ríša vyběhl z kamenité, sluncem rozpálené zatáčky a s úsměvem na tváři (jistě pro fotografa) zdolal posledních 40 metrů k cíli. Ačkoliv po závodě tvrdil, že ho tropické teploty značně oslabili, smekáme a gratulujeme ke krásnému závodu. Příští rok se Ríša pokusí o „Skokana roku,“ tedy o běžce s nejlepším časovým zlepšením.

Po krátkém odpočinku nezbývalo, než se dostat k autu. Pochopitelně po svých. Mírným tempem a s ohledem na opravdu horké počasí jsme se vydali směrem k Ostravici a měli tak šanci projít si trať závodu. Na ostravickém hřišti si Ríša vyzvedl zasloužené kuře, Blondýna třešně, Děda pivo a výlet jsme zakončili již tradiční točenou zmrzlinou (ne jednou) v místní restauraci.

Blondýna
  
Výsledky zde

9-10.6.2012 - Kouty nad Desnou - poprvé, ale určitě ne naposled

Tento víkend se jelo další kolo MSDH CUPu na nové trati v krásném areálu v Koutech.

V sobotu se naplňuje předpověď a už od domova nás provází déšť. Naštěstí poslední kapka spadne s naším příjezdem do moderního lyžařského střediska a celý den je příjemně, k večeru dokonce na pár chvil vykoukne Oskar a další srážky (dešťové) potkáváme až cestou zpět.

Po registraci kluci začínají trénovat, já po akademické čtvrthodince také oblékám cyklohadry, beru kolo a vezu jim klíče od auta ke spodní stanici lanovky, která je asi 200 metrů od parkoviště. Při čekání slyším přijíždějící borce:“...bomba...super..užívám si to...na tom by se dal jet svěťák...“ a je mi jasné, že tady se bude klukům líbit.

 Pak vyrážím taky k horní stanici lanovky, ale vlastní silou a oklikou kolem nádrží přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně. Cesta pozvolna traverzuje po svahu, takže stoupání je dlouhé, ale ne prudké (13 km, 600 m výškových. Celý okruh i se sjezdem má 20 km). Nevadí mi ani asfalt, protože ten mi kompenzují pohledy na krásnou okolní přírodu.

U lanovky čekám na kluky, po chvíli přijíždí Michal, za nějakou dobu Radim, a hned mi hlásí první pád: zbytečně – roztrhané kalhoty a dres mluví samy za sebe.

Dolů vede několik tras. Od modré (dle popisu vhodné pro HT kola a děti od deseti let) po černou-sjezdovou. Mezi tím jsou dvě červené: Hřebenovka (3 km) a Stará medvědice (2,5 km). Volím Medvědici, protože předpokládám, že je prudší.  A prudká je, ale taky, na rozdíl od černé, kde probíhá trénink, blátivá a nevyježděná, tak se spíš opatrně kloužu dolů, ale za sucha to musí být bomba sjezdový singlík, plný ostrých zatáček, kořenů a dropíků. V poslední části se spojuje s černou, která je už vyježděná, ale pro mě stejně náročná, a zatímco opatrně zdolávám metr po metru, občas zastavím na boku , aby kolem mohli doslova proletět ti šílenci se startovními čísly na řidítkách.

Jsem zpět na parkovišti a po chvíli přichází Radim s defektem zadního kola, a něž mu stačím nabrat porci oblíbených Bikerských těstovin, pro svou dávku si přijíždí i Michal. A tak se mezi krmením a servisem kola domlouváme, že sem určitě během prázdnin zajedeme, a pořádně si „zasjezdujeme“ – já samozřejmě bez lanovky, v rámci zostřeného režimu kondiční přípravy na Rusavskou.

Občerstveni na těle i na DUŠI (doslova) se znovu vrháme na trénink. Vzhledem k číslu 15:00 na hodinkách a poobědové únavě se po pár stech metrech rozhoduji, že druhý okruh bude poslední (oproti plánovaným třem až čtyřem). V horní části stoupání se mi dokonce na chvíli z mraků ukáže na protějším hřebenu vysílač na Pradědu.  To už ale stejně jako v první jízdě mám za zády ohromné mračno much, které patrně přilákala oranžová barva dresu, v kombinaci se žlutou pláštěnkou batohu a pachem potu, takže nezasvěcený by mohl nabýt dojmu, že jsem se ........skamarádil s mouchami.

Nahoře přepočítám děti a pro druhý sjezd zkouším Hřebenovku, doprovázen Radimem ( ten kamarádovi řekl:jeď sám, já teď jedu POMALU : s taťkou). Hřebenovka má na začátku sérii klopenek, pak několik lavic. V poslední části přejíždíme na modrou, která nabízí místo strmého sjetí z kopce zábavný singl v lese.

Před odjezdem nám ještě Radim připraví pár horkých chvilek,  protože když se ani půl hodiny po zastavení lanovky  neobjevuje, zahajujeme s Michalem pátrací akci a vrháme se do kopce, jestli někde neleží; on zatím s kolegy z  teamu LIFE FOR RIDE prochází trať a konzultuje ideální stopu v jednotlivých pasážích. Šťastni, že se mu nic nestalo, nakonec přece jen odjíždíme k domovu.

V neděli jako tradičně vyrážíme hodně brzo a posíleni o fan team ve složení Děda a Petra jsme před osmou hodinou na místě činu a očekáváme start lanovky. Počasí je slunečné, kluci trénují, děda  s Petrou si vyšlápnou skoro celou trať a já zatím zajišťuji zázemí. V 11:00 začíná kvalifikace a naši borci startují pár minut po dvanácté. Semifinálovku dokončují na 32. místě Michal a 36. Radim.  Čas finálové jízdy je našim klukům určen těsně před druhou hodinou a oba ji dokončují v pořádku. Než naložíme Míšovo  kolo, chce si dát Radim ještě jednu jízdu na freeridové trati (Hřebenovka). Sotva však nastoupí na lanovku, spustí se silný liják. Ale jako správný Tomeček nesjede dolů lanovkou, ale pustí se na kole. Naštěstí dojede v pořádku, takže po odbahnění a vysušení na místním WC vyrážíme k babičce na pečenou kachničku se zelím.

Kubrt


Výsledky zde
Fotogalerie zde

2-3.6.2012 - WBS Slopné

2-3. června se konal další závod seriálu WBS, tentokrát ve vesničce Slopné. Sobotní trénink ukázal, že ikdyž závody WBS patří mezi ty lehčí, tahle trať nás dokázala pěkně potrápit. Na první pohled nenáročná, mírná trať zkrývala spoustu utáhlých zatáček, tenkých průjezdů mezi stromy a nejrůznější kořeny schované v zatáčkách pod nánosem prachu. To jsem poznal hned po pár jízdách, kdy jsem se poctivě dvakrát vyválel, neboť tuhle ''sjezdovou'' trať měla sjezdová kola o něco náročnější. I přes všude hlásané deště a bouřky nespadla při sobotním tréninku ani kapka.
V neděli ráno jsme nabrali po cestě fanouška Dědu a vyjeli směr Slopné. Kousek po sjezdu z hlavního tahu nás čekala ještě preventivní policejní kontrola proti dopingu řidiče, ale vše proběhlo hladce a tak jsme po příjezdů honem naskákali na vlek a ještě před závodem potrénovali.
Na vrch kopce dorazil i Marek, který pak s Kubrtem najížděl kilometry po místních kopcích.
Marek měl pár kiláčků navíc, protože musel na kole přijet a odjet, což Kubrta trochu štvalo, ale nezbývalo, než to zkousnout. Závod se povedl, žádné problémy ani zdravotní, ani technické, počasí se až do konce udrželo. Náš každozávodní bratrský souboj jsem opět vyhrál já ( Michal ), celkově 60. místo, v kategorii junior 19. Bratr skončil na místě 80tém, v kategorii junior 27.

Další závod nás čeká již tento víkend, a to v Koutech nad Desnou, kde již nebudem muset od lanovky tlačit kola dalších 200m lesem, ale nejrychlejší 6ti sedačkovou lanovkou budeme vychutnávat krásy Jeseníků. Doufejme, že se to deštivé počasí umoudří a nás tak bude čekat další bratro – souboj.

Michal

26.5.2012 - Průjezd Rally Sudety

V sobotu jsme se vydali poznávat jiné kraje a v rámci tréninku jsem si udělali výlet do Broumovských skal, abychom si projeli „hezčí“ část tratě Rally Sudety.  Já, Marek a Laďa, doprovázeni Dědou jsme v šest ráno vyrazili směr Police nad Metují. Před půl desátou jsme již sundávali kola z auta na Honském sedle, tedy v místě, kde se krátká trasa Sudet odděluje od dlouhé a vyrazili. Kluci zde byli poprvé, já jsem si připomínal nádherný závod.  Musím říct, že napodruhé a v nezávodním tempu vypadá trať zase trochu jinak, ale pořád krásná a hodně náročná. Díky současnému počasí byl povrch hodně vyschlý a prašný a často klouzal podobně jako když bylo mokro. O tom se přesvědčil i Marek, kterého prach a kamení připravily o kontrolu nad řízením a on skončil po kotrmelci v rokli pod cestou. Naštěstí to odnesl jen několika škrábanci. Na schodu „U Václava“ jsme se zastavili a Marek ho napodruhé sjel. Já jsem se i při druhém pokusu zastavil a Václava nedal, takže se sem musím do závodu vypravit ještě jednou a pokořit tuto dílčí metu. Tak jsme se pomalu prokousávali kupředu a s každým kilometrem si zase byli jistější ve sjezdech a vyčerpanější ve výjezdech. Kolem půl druhé jsme byli asi v polovině našeho plánovaného okruhu, tedy na třicátém kilometru a museli se občerstvit v hospodě v Machově. Milé překvapení chutnou polévkou za 20 Kč a ještě chutnější dvanáctkou Krakonoše za 15 Kč,  jsme vyrazili dál, i přes pokusy některých jedinců o přivolání Dědy s autem. Ten nás čekal až na schodech na Hvězdě, aby si natočil náš „sešup“ (pěší) tohoto proslaveného místa. Poté Děda přejel autem k hospodě U Laudóna, kde jsme měli sraz. Asi kilometr před cílem mi vystřelený klacek urval patku a přehazku. Po demontáži řetězu a deformované přehazovačky jsem dál pokračoval poháněk pouze gravitací, naštěstí již jen dolekopcom.  Závěrečná krkovička a pivko (nebo kofola) byla zaslouženou odměnou a zlatou tečkou krásného dne.

Kubrt

Přidávám se k hodnocení Kubrta. Krásná příroda a extrémně náročný terén. Musím přehodnotit náročnost „Dlóhého Drásala“. Opravdu jsou Sudety výrazně těžší závod. Smekám před všemi, kteří ho dokážou ujet celý. A co Hvězda?? V tuto chvíli je pro nás naprosto nesjízdná a nevíme, jestli někdy najdeme tu odvahu se s ní spustit dolů. Vše ostatní se jet dá.

Marek

Fotogalerie zde

12-13.5.2012 - 2. kolo SPECIALIZED MSDH CUP - Razula

Tento víkend se uskutečnilo 2. kolo MSDH CUPu ve skiareálu Razula. První trénink proběhl již v úterý, ale zúčastnil se jen Michal, protože Radim se zotavoval po viróze. Na ten sobotní vyrazila sjezdová divize již v plném počtu a v deset hodin začali kluci trénovat. S obavou jsme sledovali oblohu, protože i když bylo ráno jasno a 20°C, černé mraky a silný vítr kolem jedenácté dávali tušit, že se vyplní předpověď počasí a také tradice, že závod v Karlovicích je vždy provázen deštěm. A ten skutečně v poledne přišel a trval do tří hodin. Naštěstí to nebyla žádná průtrž, ale takový zahradnický deštík, který sice řádně rozbahnil trať, ale neodradil naše borce od trénování. A tak když jsme v pět hodin vyráželi k domovu, věděli jsme, že nás ještě čeká mytí kol a praní.

V neděli bylo naštěstí zataženo, chladno, větrno, ale sucho. Kluci od osmi pokračovali v tréninku na trati, která postupně osychala. V půl jedné se vydali na semifinálovou jízdu a o dvě hodiny později na finálovou. Jelikož byl Radim po nemoci, nebylo vzájemné zápolení ani celkové výsledky hlavním cílem  dne. Tím bylo stanoveno přežití bez úrazu a podchlazení, a to se nám podařilo dosáhnout.

Třetí závod tohoto seriálu se pojede 10. června v Koutech nad Desnou.
  

5-6.5.2012 - Malino Brdo, trénink Karlovice

O víkendu 5-6.5 jsem já – Michal – zavítal na první závod Slovenského poháru ve sjezdu na horských bicyklech. Jel jsem se svým kamarádem Kubou, kterému moc děkuji za cestu a ubytování.
Trať byla oproti loňsku upravená a urovnaná, hned v sobotním tréninku padaly poznámky typu : to je tak na dálniční známku. Dlouho však netrvalo, a v čerstvé hlíně se znovu vybombardovaly pořádné díry a kořeny vylezly pěkně zpátky na svět. Trať byla jedna z nejnáročnějších, co jsem kdy jel, přičemž první půlka byla brutálně šutrovitá a kořenová, a další půlka šlapavá. Kvůli bezmála 480ti závodníkům se trať každou jízdu měnila, neboť člověk musel stát 30 minutovou řadu na lanovku. Celý víkend krásně svítilo slunce a teploty okolo 20 stupňu byly ideální. V nedělní kvalifikaci jsem bohužel vyjel z trati, a kvalifikace do finální jízdy mi utekla o 10 vteřin ( 15 míst ).
I tak jsem si ale užil nádherný víkend s nejlepší tratí, kterou jsem kdy jel.

2 dny na to, v úterý, den osvobození, jsem byl v Karlovicích na tréninku na MS DH Cup. V doprovodu Kubrta a Dědy jsme vyjeli ráno v 8, a do Karlovic dojeli v 10. Tam jsme se rozdělili, já začal trénovat sjezdovou trať a Kubrt vytáhl Dědu do místních kopců. Po celém prosluněném dnu jsme se zdraví a šťastní vraceli domů. Chyběl nám Radim, který regeneroval doma po nemoci, ale o víkendu se připojí, a tak opět nastane bratrský souboj, tentokrát na Razule.

Charlie

6.5.2012 - Dětský Author Šela marathon

Dětský Author Šela marathon se konal jako vždy v neděli po „Velké“ Šele. Té se bohužel nikdo ze Slimáků nemohl zúčastnit. Prostě zdraví je přednější. Tak snad příště. Ale alespoň naši mladí zástupci byli zdraví a tak se mohli poprat na tradičním místě V Přerově v prostoru CHKO Žebračka.  Letos se sešla opravdu extra konkurence v podobě 449 dětí a juniorů. Možná by mohl leckterý pořadatel takové množství závodníků závidět i v dospělých kategoriích.

Na Kajku i Marťu čekala trať dlouhá 9,4km, kterou už znali z předchozích ročníků. Tentokrát pořadatelé připravili pouze malou technickou vsuvku v podobě sjezdu po schodech. Kdo si netroufal, mohl to s menším časovým deficitem objet. Kája i Marťa před závodem potrénovali a tak jim to nečinilo zásadní problémy. Kája už to brala jako trénink na Manitou Železné Hory, kde ji čeká proslulý sjezd po cca 200 schodech.

Letos byla konkurence opravdu vysoká a zejména teamy z Valašského Meziříčí nasadily laťku hodně vysoko. Ani tady se však Kajka s Marťou nenechali zahanbit a dokončili závody ve své kategorii vždy do poloviny.

Marek
  
Fotogalerie zde
Výsledky zde

28.4.2012 - Rohálovská 50ka

Je už skoro tradicí, že největší počet Slimáků se pravidelně účastní „Jarní srdcovky“  - Rohálovské padesátky. Ne jinak tomu bylo i letos a tak se převážná většina z nás přihlásila na tento skvělý závod. Omluvenku dostal jen Kubrt, kterého schvátila takřka „smrtelná rymečka“. Ale s antibiotiky se prostě jet nedalo. Petra však plně nahradila Petra, která jela svůj vůbec první MTB závod a tak netušila, jak se s tím popasuje. Nutno říci, že závod zvládla perfektně a gesto na cílové pásce bylo výmluvné(zřejmě Kubrtova škola). Proto nic nebrání účasti na dalších závodech. Brusel je sice trochu daleko, ale když se chce, jde všechno…

Už ráno při registraci bylo takřka letní počasí, které avizovalo rychlý suchý závod. Před startem jsme ještě všichni stačili pozdravit Kubrta přes webovou kameru a potom už jsme se rozdělili ve startovním poli podle očekávaných výsledků. Laďa zřejmě zapomněl, že jede taky za tříčlenný team a až do startovního výstřelu(vlastně ještě po něm) se občerstvoval s Gabčou v místním stanu. Já s cílem pokořit čas 2:30(což se nakonec povedlo) jsem odstartoval z přednějších pozic. Nutno říci, že zaváděcí kolo organizátoři trošku nezvládli a neoznačili správně trasu. Velká část pelotonu se vrhla už v zaváděcím kole přes mostky do lesa, kde se samozřejmě vše ucpalo.  Ale přes tuto drobnost jsme projeli první pětikilometrové kolo v pohodě a umožnili tím start dětských závodů. Tady jsme měli dvě želízka v ohni a to Kajku a Marťu. Oba měli jako trasu celé zaváděcí kolo hlavního závodu. V lese to bohužel organizátorům zase uniklo a tak někteří jeli přes mostky, někteří rovně. Marťa byl v kategorii nejmladší, proto bylo těžké se udržet na předních pozicích. Kajka obhajovala loňské prvenství a to jí vyšlo na sto procent a opět vystoupila na stupínek nejvyšší. Gartulujeme!!!!

Mezitím jsme se my všichni ostatní, jmenovitě Marek, Vladimír, Ríša, Děda, Gabča, Lidka a Peťka, prali s tratí a horkem. Naštěstí občerstvovaček bylo dostatečně a tak jsme všichni úspěšně bez pádů a defektů dorazili do cíle. Tady už nás čekal podpůrný team zastoupený Babičkou a Dankem.

Po závěrečné společné fotografii, dobrém guláši a občerstvení jsme vyrazili domů. Všichni, kteří dorazili do cíle si zaslouží velkou gratulaci. Musím si taky postesknout nad neúčastí Jirky, který na MTB poslední dobou zanevřel. A tak Jirko doufám, že se příště nenecháš holkama zahanbit.

Marek
  
Výsledeky celkové, teamy, děti
Fotogalerie zde

21-22.4.2012 - 1. kolo SPECIALIZED MSDH CUP - Kálnica

Tak se nám rozjel i MSDH CUP prvním závodem v Kálnici a to na nové trati DH ERA. Kluci na ní sice trénovali na nedávném soustředění, ale samozřejmě jsme se vypravili i na oficiální sobotní trénink. Po příjezdu kolem desáté hodiny nás uvítal hustý déšť a výjimečně tak potvrdil předpověď počasí. Po hodině čekání v autě ale patrně na pokyn pořadatelů se kohoutek zastavil, mraky rozestoupili, slunce vysvitlo a něž se kluci nastrojili do výzbroje a zaprezentovali, bylo ideální bikové klima. A tak jezdili a jezdili. V šest hodin odpoledne jsme se vydali domů, abychom načerpali síly na nedělní měření sil.

 V neděli jsme si přivstali a tak jsme už po půl osmé byli v místě klání a netrpělivě vyčkávali až se v 8:00 spustí lanovka. Radim v jedné z tréninkových jízd udělal kotrmelec přes řidítka a pohmoždil si prst na ruce, ale zdá se, že to nebudě nic vážnějšího.

 V 11 hodin začal závod semifinálovou jízdou, ve které jsme očekávali opět velmi vyrovnaný bratrský souboj.  A tak když Michal dojel v čase 1:30,15, byli jsme všichni zvědaví ( včetně Zdeňka Floriána, který jako obvykle závod moderoval), jak si povede Radim. Ten ovšem na začátku vylétl z tratě (viz foto), a než se mu podařilo dostat kolo zpět na dráhu a znovu se rozjet, ztratil asi 17 sekund. Takže  rozhodnutí mělo přijít ve finálové jízdě, do které se kvalifikovali všichni, kteří dokončili semifinále. I když Michal zajel čas o pět vteřin horší než v první jízdě, Radim byl i tak o 2 vteřinky pomalejší, a tak má svou metu stále před sebou. Další příležitost má hned příští neděli na závodě WBS ve Zlíně, jehož sobotní trénink se kryje s Rohálovskou 50kou, které se zúčastní zbytek teamu.


Odkaz na video

14.4.2012 - Asfaltový sprint jménem Chřibská 50ka

Přesně tak, po úpravě trati několik dnů před závodem zbyly na trase všehovšudy tři sjezdové úseky terénem, jinak vše asfalt a zpevněné cesty.  Ale startovné zaplaceno, rukavice k souboji s Markem hozena, tak nezbývalo než jet.
Dle dohody jsme se sešli v Třeběticích s Markem a Laďou, který závod absolvoval i přes nachlazení tak silné, že sotva mluvil, za což si zaslouží speciální cenu za statečnost. Přidal se Děda s Babičkou v roli kameramana a fotografky a jelo se. Po klasických přípravách jsme se asi v 10:30 postavili na start a v 11 jsme za zvuků Highway to Hell od ACbleskDC vyrazili.
A byl to fofr, díky povrchu a suchu jsem tušil, že bude hodně náročné Marka stíhat. Naštěstí jsem ho ve stoupání z Kudlovské doliny viděl před sebou, takže úkol zněl jasně: Dohnat – předjet.
Díky vydatné snídani a ideálnímu počasí jsem se rozhodl, že nebudu zastavovat na občerstvovačce – předpokládal jsem, že stejné rozhodnutí učinil i Marek. Ale nikoliv, na Bunči, jsem uviděl stát Marka a za jízdy si jen vzal ionťák. Tušil jsme však jasnou reakci, která se mi potvrdila při prvním ohlédnutí, kdy jsem uviděl Marka v těsném závěsu.
Po přibrzdění přede mnou jedoucí dívčinou ve sjezdu od Hubertky jsme se na Salaši  opět sjeli a stoupání na Pěknou horu začínali společně. Po krátkém odloučení jsme se na Vlčáku znovu potkali, takže když jsem do areálu na Kamínkách přijel jako první, věděl jsem, že je Marek těsně za mnou a proto jsem krátkou chvíli počkal, abychom cílovou pásku protnuli společně.  Laďa přijel za námi s menším zpožděním, ale i tak s dobrým výsledkem. Takže lahev vína pro nejlepšího Slimáka zůstává uložena ve sklípku a vypijeme ji společně na nějaké grilovačce.
Nemohu si odpustit poznámku k trati: skvěle připravený závod, perfektní pořadatelé při parkování i na trati, tradičně výborný moderátorský výkon, skvělé počasí, po loňských reklamacím i výborné jídlo a bez front – ale ta trať – argumenty, že na jaře bývá mokro jsou hodně chabé – pokud někomu vadí bahno, ať jezdí závody silniček. Pokud bude tři dny pršet, bude bahno i v srpnu.
Kubrt

Poznámka Marka: V cíli nakonec Kubrt čekal skoro 1:30(myšleno minut - ne hodin) a za to díky.  S 26. místem z 88 v kategorii jsem i tak maximálně spokojený.


Fotogalerie zde
Video zde
Výsledky celkové a po kategoriích

7-9.4.2012 - Velikonoční příprava

Velikonoce se u Slimáků nesly ve znamení tréninku. Michal s Radimem se od pátku do neděle účastnili SK GRAFOBAL DH CAMPu v Kálnici. Přes nepříznivé předpovědi jim nakonec počasí vyšlo a kluci si užili tři dny báječného poježdění.  Michal tak podle svých slov už „srostl“ se svým kolem a  oba mohli najíždět trať, na které se už za dva týdny pojede první závod MSDH CUPu.

 Já jsem s Markem v sobotu vyrazil do hostýnek. Abychom nemuseli vymýšlet, kam pojedeme, zvolili jsem průjezd trasy Rusavské 50ky. Ale moje porouchaná teleskopická sedlovka a Markova porouchaná záda ( a jak se později ukázalo i povolený zadní náboj), způsobily to, že spíše než intenzivnímu tréninku olympijské reprezentace, se naše vyjížďka podobala výletu domova důchodců. Ale i tak jsem si ji užili.

V neděli si Marek naplánoval přípravu pěší turistikou, já jsem si dal průjezd Chřibské 50, ze které se po poslední úpravě trasy stalo opět asfaltové peklo. I tentokrát počasí přálo, až na závěrečný návrat z Kostelan, kdy jsem musel čelit takovému vichru, že i z prudkých kopců jsem hodně šlapal, aby kolo vůbec jelo, a poslední 2 km se přidala i chumelenice.

Na velikonoční pondělí jsem pak vyrazil na Hostýn, kde jsem (po předchozí  domluvě) potkal   Dědu s Petrou a Anetkou a po svařáku pokračoval přes Holý vrch, Okluk  a Hrubou Malíkovou na Rusavu .

A  v sobotu začínáme !!!!!!

Kubrt

1.4.2012 - BIKECORE Otrokovice

Po běžecké nám konečně odstartovala i biková závodní sezona a to prvním závodem bikerally série WBS v Otrokovicích.  Závod se jel na 5 rychlostních zkoušek na třech tratích. Kluci na nich trénovali již před týdnem, to ještě na zcela prašném povrchu.  V sobotu se do tréninku pustili znovu, tratě byly lehce pokropené, takže kola lépe držela stopu, ale žádné bahno, prostě ideál. Celý den pofukovalo, sem tam sprchlo, ale to nám nevadilo. Kluci jezdili, já taky – autem s vozíkem, na kterém jsem jim vyvážel kola aby měli dost sil na cestu dolů a tak jsme se  za celý den  nezastavili.

A konečně přišla neděle. Povzbudit nás jel děda, který pořídil i krátký videozáznam. Po ranním tréninku byla v 11 h odstartována první RZ a kluci se pustili do „bratrovražedného“ boje, protože změnou kol a neúprosným během času se oba sešli v jedné kategorii „junioři“.

Závod byl dvakrát přerušen, kvůli ošetření jezdců po pádu, to byla ale jediná nepříjemnost. Jinak bylo vše perfektní: uzené cigáro, čepované pivečko a dokonce i počasí. Celý den krásně svítilo slunce a 27 sněhových vloček, které za celý den spadly byly jen pokusem o to, nám připomenout, že je apríl.

A kluci ukázali, že hecování, které u nás doma probíhalo celý týden, nebyly jen plané řeči, protože podali velmi vyrovnaný výkon. Radim byl rychlejší v jedné RZ, Michal ve zbývajících čtyřech, ale v jedné například o pouhé 4 desetiny vteřiny.  Celkově tak skončili: Michal 62. a Radim 69. ze 147 startujících (16 nedokončilo) a juniorech 21. a 24. ze 42 (dokončilo 39).

Takže přejeme našim sjezdařům, ať se daří a jsme hodně zvědaví, kdo bude letos nejlepším Slimákem v kategorii DH.

Kubrt

Fotogalerie zde
Odkaz na video a další video
Kompletní výsledky zde

25.3.2012 - První jarní

   Jaro je tady a slimáci vylézají z děr a štěrbin a pomalu se rozjíždějí po kraji. A tak jste je mohli ve zvýšeném počtu potkat během minulého slunečného víkendu hned na několika místech našeho kraje. Michal s Radimem si zvykali na nové stroje na tratích mezi Žlutavou a Otrokovicemi a současně tak trénovali na svůj první letošní závod, který se tam jede příští neděli.
   Marek s Petrem si v sobotou projeli  trať Chřibské 50ky a prozkoumali tak nové úseky, které by mohli tento závod trochu oživit, zejména pokud alespoň trochu zaprší (v což doufáme).
   V neděli se k nim přidal i zbytek aktivních šlapačů (Gábina, Marťa, Kája, Lidka, Ríša, Děda)  a společně se vydali na průjezd Rohálovské. Na trať se napojili u Holajky a dojeli po ní až do Rohálova. Tam vynechali úvodní smyčku a výletním tempem dojeli až k občerstvovačce na Kozrál. Nutno vyzdvihnout zejména výborný výkon Marti a Káji, kteří ukázali, že jsou připraveni vrhnout se do závodní sezony. Z fiktivní občerstvovačky na Kozrálu se Kovářovi vydali na skutečný oběd, zatímco zbytek výpravy se hladový a žíznivý vydal do boje s posledním úsekem. Nakonec ho ale úspěšně zvládli, a o to více jim pak chutnalo pivečko U Cabiša, kde se již občerstvovala početná skupina Pokalíšků. Řízek u babičky byl pak zaslouženou odměnou.

Všichni už se těšíme na další společné vyjížďky jakož i na první měření sil.

Biku zdar.

Fotogalerie zde

25.2.2012 - Rohálovská 10ka

Rohálovská desítka je vždy prvním závodem sezóny, kterého se účastníme. Ne jinak tomu bylo i letos. Bohužel se nemohl zúčastnit náš nejdůležitější zástupce Ríša. Tak akčně se připravoval na závod, že to přestalo bavit jeho koleno a to vypovědělo službu. Nezbývalo mu nic jiného, než si dát pauzu a raději se ani nejel na závod podívat, aby ho to nemrzelo.

Neméně byli natěšeni naši mladší zástupci v dětských a juniorských kategoriích. V kategorii mladších žáků startoval Marťa a za starší žákyně Kajka. Už na startu bylo jasné, že prosadit se s vrstevníky s atletických oddílů nebude lehké a že vavříny asi domů nedovezou. I tak ale oba bojovali opravdu do posledních sil. Podpořit je přijeli ostatní členové teamu i Lidka v roli fotografa, kteří se stejně jako Kajka s Marťou těší spíše na Rohálovskou padesátku. Už aby to bylo, počasí vypadá nadějně a tak všichni můžeme vyrazit ven trénovat. Teda kromě Kubrta, který ještě kolo od minulé sezóny ani neschoval a jezdí pořád.

 
Fotogalerie zde
Výsledky juniorských kategorií zde

11.2.2012 - Happy Merry CTMs

Ano, doslova druhé Vánoce zažila naše sjezdařská sekce. Kluci dostali na Vánoce nové sjezdové speciály značky CTM (hlavního sponzora našeho oblíbeného MSDH Cupu),  ale jelikož se jedná o modely 2012, měli pod stromkem pouze „poukazy“. Fyzické předání nových členů rodiny proběhlo v depu ve Vážanech  11. února 2012 (respektive prvního z nich, příchod druhého z dvojčat očekáváme příští týden).

Model MONS, který má pro letošek nový rám, je ve verzi 1.0 vybaven řazením Sram X7, brzdami Avid Elixir 3, DH vidlicí ROCK SHOX Boxxer RC200  a pružení zadní stavby se zdvihem 210 mm obstarává tlumič stejné značky, konkrétně model Vivid R2C.

Takže kluci, ať to jezdí a nepadá ! A my, co pro přesun na kopec nepoužíváme lanovku, jdeme trénovat. Chřibská se blíží !

 www.ctm.sk