V roce 2013 JSME BYLI na tĚCHTO akcÍCH:

Naše downhillová část teamu se připravuje na tyto seriály:

WoodBike Series (WBS)

Moravsko-Slovensky DH CUP (MS DH CUP)

7.12.2013 - SPINNING MARATON

Tuto sobotu se konal tradiční spinning maraton holešovského Sportcentra, kde jsme samozřejmě nemohli chybět a to v sestavě Kubrt, Marek a Vladimír. O instruktorské vedení se postaraly Eva s Janou. Nutno dodat, že se na nás pořádně připravily a daly nám pořádně do těla. Ze dvou avizovaných hodin se nakonec staly hodiny tři. A protože jsme se patřičně vypotili, rádi jsme večer náležitě doplnili tekutiny.

Marek

Fotogalerie zde

26.10.2013 - WBS KYČERKA

Poslední  říjnový víkend patřil závodu WBS, který se konal na Kyčerce ve Velkých Karlovicích. Tato lokalita byla tento rok již plnohodnotná, neboť minulý rok se jela jako kandidátský závod. A lokalita je to opravdu dobrá. Suprové zázemí, pěkná chata u lanovky i s restaurací, ihned u vleku servis pro kola a ochotný chlapík, který bez obličeje nechutenství mile rád nasazuje provázky z kotev na představce kol.

Jediné, co mě opravdu mrzelo, byl fakt, že se závod jel již v sobotu s tréninkem v pátek.  Ale to je už věc pořadatelů. Domluvili jsme se s kamarádem Kubou, že 3 tratě nalítáme ráno během 2,5 hodinového tréninku. V 6 ráno nakládám věci do auta, převážím ke Kubovi, uděláme překládku zboží a hurá do Karlovic. Z rána byla hustá mlha, která se ale při vjezdu do hor rozplynula a krásně svítilo sluníčko. Přijíždíme, rychle kupujem vlek a chystáme se pro trénink.

Máme zhruba 2 jízdy na každou trať. Podle videí to vypadalo, že to nebude nic těžkého, klasické bikeparkové točky a pidi skoky. Tak to sice bylo, ale do tratě bylo přidáno pár odboček, které byly opravdu chutné a obsahovaly výživné technické pasáže. Jedna taková byla zrovna na první RZ, kterou po druhé jízdě odneslo kolo. V tento krásný slunečný den si řeklo těsnění v tlumiči, že už se mu  nechce pracovat a začalo pouštět olej. Vada to byla nepříjemná, protože kolo přestalo fungovat tak jak má, zadek kola mi při každém propružení  ihned vystřelil zpátky, takže když jsem jel přes nějaké rolety, měl jsem pocit, že mám pod zadkem kulomet. Ztratil jsem vyšetřováním škod asi 2 tréninkové jízdy, ale řekl jsem si, že když už jsem zaplatil, tak si pojedu aspoň pro fotky.

Místo původních 5ti RZ se jely pouze 4 a to 2x 1. RZ, a 2. a 3. RZ se jela jednou. Stalo se tak z důvodu vysokého počtu závodníků. Kvůli rozbitému kolu jsem se už nesnažil závodit naplno, neboť se to ani nedalo, jen tak jsem si to užíval a jezdil ‚pro diváky‘. Z celkového počtu něco okolo 120ti závodníku jsem byl hluboko okolo 80tého místa, ale i tak jsem si užil krásný den a poslední závod sezóny 2013.

Michal

12-13.10.2013 - 6. KOLO MSDH CUP - BÍLÁ

Kvůli změně termínu ME v Bulharsku byl přesunut i termín posledního závodu MSDH Cupu. Sice se nám tím pádem nekryl s Bobrem, ale s napětím jsme očekávali, co udělá počasí. Michalova noha stále ještě nebyla zcela v pořádku, a tak si chtěl zajezdit pouze při sobotním tréninku, ale závod nejet, protože by stejně nemohl jet na 100%.  Ovšem liják, který přišel v pátek večer ho donutil toto rozhodnutí přehodnotit, a kvůli vysokému riziku pádů resp. prudkých pohybů se vzdal i tréninku. Stejně tak já jsem upustil od záměru vzít si kolo a během soboty vyzkoušet nově otevřené singletraily.

A tak jsme v sobotu vyrazili mokrou silnicí a cestou ještě vzali Dášu. Za Rožnovem se vyjasnilo a celý den bylo krásné teplé a slunečné počasí.  Po pěší prohlídce trati se Radim rozhodl pro smíšené obutí: mokrý plášť na předek a suchý na zadek, a po promazání kola vyrazil najíždět stopu. Michal s Dášou si udělali procházku do lesa a pak si se mnou užívali zázemí našeho depa, které díky obslužnému dosahu bufetu mělo ideální zásobovací podmínky.

Bikeři, kteří jezdili na trailech byli zablácení více než sjezdaři, jak jsem pak zjistil, bylo na nich hodně kaluží, na rozdíl od prudší sjezdové trati. Ale určitě se na Bílou vydáme v nejbližším možném termínu, traily vyzkoušíme a buď na nich strávíme celý den, nebo je skombinujeme s menším okruhem po okolních horách.

V neděli už jsem jel s Radimem sám a fan team tentokrát tvořil Děda s Babičkou. Bylo o něco chladněji ale i tak pěkně.  Radim se pustil znovu do tréninku a pět minut po dvanácté vyrazil na svou semifinálovou jízdu, kterou dojel jako 26. z 35 juniorů. Trať pomalu osychala, ale mnohá místa zůstávala mokrá a kluzká a tak nebyla nouze o pády.  

Po malém občerstvení odstartovalo ve 13:00 finále. Nejdřív Naděje, kam patřil i obdiv sklízející sedmiletý rider, pak  ženy, starci, přes pevné rámy a hobby jezdce až k juniorům. I finálovou jízdu absolvoval Radim bez větších krizovek a dojel na 24. místě.

Teď už pomalu začneme s přípravou na další sezonu, a tak přejeme všem zraněným a nemocným brzké uzdravení a nám všem ještě nějaké to podzimní poježdění.

Kubrt

Fotogalerie zde

5.10.2013 - Bobr cup

Čas běží a my jsme se opět dopracovali až k Bobrovi. Tedy k Otevřenému mezinárodnímu mistrovství ČR v extrémním závodu tříčlenných štafet – Bobr Cupu.

Kvůli zapomenutým věcem jsme až na několikátý pokus vyrazili v několika skupinách a nakonec jsme se přece jen potkali v Litovli v početné sestavě: Kubrt, Michal, Radim, Děda, Babička, Dáša, Liduška, Richard a Daneček a náš kajakář Ivoš. Kvůli novému bazénu se zázemí přestěhovalo z koupaliště do nedalekého kempu a předávka na louku mezi kemp a koupaliště a tak jsme to šli obhlédnout. Mimo jiného nás zajímal BIG AIRBAG CONTEST - aneb skoky do obřího nafukovacího BAGu.  Zjistili jsme, že air bag je dovezen z bikeparku Kopřivná, který jsme letos navštívili. Tam se ale klukům skákat na těžkých sjezďácích nechtělo, ale do Litovle si vzali dirtové HTčko – tedy Radim, protože Michal se minulý týden zranil v bikeparku Čertov a tak přijel jen jako divák. Radim si vzal kolo a sledováním kluků, kteří skákali, si pomalu dodával odvahu vyškrábat se na rozjezdovou rampu.  Nevěděl jsem, jak se pořadatelé dověděli, že Michal přijede, že mu občas říkám Jaryne, a že momentálně chodí s berlema? Ale psali to na Facebooku. Až při představování favoritů závodu jsem pochopil, že informací, že závodu se zúčastní Jarda Kulhavý, nemysleli našeho Michala, ale o něco málo známějšího bikera. Bohužel v žádné kategorii nebyl jako favorit představen nikdo ze Slimáků, ale budiž pořadatelům odpuštěno.

Ve dvanáct hodin vystartovali hromadně běžci. Podíval jsem se na jejich první brod, a šel dokončit přípravu na závod. Pak jsem ještě zajel za Radimem a trochu ho vyhecoval a on se odhodlal  k prvnímu skoku. Já věděl, že teď už ho odtud nikdo nedostane.

Já se spokojeně přesunul do předávací zony.  Pořadatelé hlásí startovní číslo běžce, který se blíží, aby se mohl nachystat biker. Někteří bezohlední se ale nacpali až do předávacího koridoru, i když nebyli hlášeni a značně tak komplikovali předávky. Mně  se však po ohlášení našeho čísla podařilo dostat až do předu a kolík jsem tak od Richarda dostal bez problémů. Běžci přibíhali po hliněno-dřevěné rampě. Tu jsme my po předávce podjeli, přejeli uměle vytvořený hliněný kopec, přes pontonový most a pokračovali po známé trase. Ta vede pár kilometrů po loukách a pak přechází do pěkných singlů v lužních lesích. Bikově nejkrásnější část, známá také jako drtič klíčních kostí začíná hladkým vápencovým podkladem – letos suchým, takže v pohodě, a  pokračuje pěkným sjezdem vlnícím se hlubokou roklí.  Od začátku jsem dupal naplno a asi za polovinou vcucnul sáček gelu. Bylo to těsně před prvním brodem Pod Templem. Ten je široký, vody sice po kolena, ale silný proud nutí k pořádnému soustředění, aby člověk s kolem na rameni do vody nespadl. Navíc jsem si ověřil, že voda je letos opravdu studená. Za prvním brodem pár metrů šlapání a je tu druhý, podstatně menší. Po jeho zdolání  ale kola zůstala na ramenou, protože následuje téměř horolezecký výstup po strmém břehu ke Chrámu přátelství. Následuje asi desetimetrový téměř kolmý sjezd. Borci přede mnou jej scházeli, a protože jsem si jej chtěl užít zastavil jsem a čekal, za mnou se udělala kratší fronta, ale řekl jsem jim, že čekám až budu moct jet. Ochotný divák mi pak zahlásil volnou trať a já si užil trochu adrenalinu a pokračoval po zvlněném singlu. Jelikož kus za mnou nikdo nejel, vydedukoval jsem, že fronta za mnou padák schází pěšky.

 Možná zběsilé tempo, možná ledová voda způsobily počínající křeče v lýtkách. Rychle jsem vzal magnesko (omlouvám se za prázdnou ampuli, která mi při vracení dresu vypadla na zem)  a uháněl dál. Když se vyjelo z lesa, věděl jsem, že už jen kousek po poli a bude tu poslední brod. Ten byl obležen diváky, ale já jsem jasně identifikoval fandění našeho podpůrného teamu. Sjel jsem k řece, hodil kolo na rameno a jal se brodit levou stranou koridoru (jak mi pak bylo sděleno, zrovna ta byla hlubší). Chvilkovou indispozici Lidušky pohotově vyřešila Dáša, která se chopila foťáku, a okem profesionála zadokumentovala můj průchod přes Moravu. Po vyškrábání se na břeh čekali poslední desítky metrů po louce. Na jejím začátku čekal Radim na kole a Michal na berlích a první metry louky sprintovali se mnou. To mě motivovalo natolik, že jsem za pokřiku „ Na Bělehráád“ ještě předjel dva bikery a řítil se k předávce. Před rampou jsem si štafetový kolík připravil mezi zuby, abych jej nelovil z kapsy a zajistil plynulou předávku. To se povedlo a tak jsem povzbudil Ivoše a pospíchal k autu převléknout se do suchého.

 U jídla jsem sledoval, jak si Radim užívá skoky a čekali jsme na vyhlášení a tombolu.  Jelikož kajakáři měli letos delší a náročnější trasu, dostal Ivoš lahev irské whisky, kterou věnoval Richard pro nejlepšího člena naší štafety, aby nás motivoval k co nejlepším výkonům v souboji s jeho dlouholetým rivalem Ivo Ligurským. Nicméně „Škvarci“ byli opět lepší a všechny tři štafety ve kterých byli Ligurští zastoupeni byli ve svých kategoriích na bedně. My jsme vyšli naprázdno jak medailově tak v tombole a tak jsem se s babičkou přesunul k airbagu, kde po tombole začala soutěž ve skocích a tricích, do které byl zařazen i Radim, i když to neplánoval. Kluci skákali v kategorii BMX (byli 3) a MTB (5 skokanů) a každý měl 3 skoky, které hodnotila porota. Radim skončil v kategorii MTB pátý, ale vzhledem k počtu soutěžících byli vyhlášeni a odměněni všichni a tak se Radim stal nejúspěšnějším Slimákem na Bobrovi, a my jsme se mohli spokojeně pod rouškou počínající noci vydat domů.

Příští týden nás čeká poslední letošní opravdový závod – 6. Kolo MSDH Cupu na Bílé, a pak už jen podle počasí ukončení DH sezony v Kálnici, vyjížďka Spadaným listím, snad nějaký výlet a budeme se těšit na první zimní vyjížďku po sněhu křupajícím pod koly.

Kubrt

Výsledky zde
Fotogalerie zde

14.9.2013 - VALTICKÉ KOLOBRANÍ

Poslední závod letošní bikové sezony se nezadržitelně blížil. Těšili jsme se na pohodový, rychlý závod, s příjemným zázemím -   burčákem a cimbálovkou. Už v pátek večer, když za okny začalo pěkně, ale vydatně pršet, jsem trochu znejistěla. Pršelo opravdu celou noc. Nicméně ráno jsme se řádně vybavili – termoska s horkým čajem, několikero náhradního oblečení, deka do auta a vyrazili jsme směr Brno – Valtice. U Kroměříže se mraky protrhaly a vysvitlo sluníčko – zaradovali jsme se, ale předčasně. Za Brnem začalo znovu a ještě vydatněji. No nic, třeba přestane – uklidňovala jsem se v duchu.  To jsem ale netušila, že horším nepřítelem než je vítr a déšť bude BAHNO.

Do Valtic jsme dorazili za drobného mrholení a celkem bez problémů jsme zaparkovali. Už během registrace jsme zmokli a na závod dětí čekali v autě. Martin vyrážel na trať v 9.40 a jeho „nepromokavá“ bunda byla během chvilky značně promoklá. Protože zásadně nejezdí v rukavicích, měl ruce promrzlé tak, že sotva držel řidítka. Otázkou je, zda by mu v něčem pomohly. Svůj poslední dětský závod si opět vychutnal a dojel na 7. místě.

V 11.30 se na start 54 km trati postavil Marek. Děti čekaly v autě a já šla na start, abych Markovi odnesla bundu, ve které čekal na startovní výstřel. V pláštěnce jsem vyrazila na náměstí a sotva jsem došla ke kašně, co to nevidím? Kolem Marka je nějak oranžovo! V týmových dresech, tričku či oranžové bundě stál nepřehlédnutelný podpůrný tým SLIMÁKŮ. Z nadhledu Petrovy kšiltovky vše sledovala dvě originální slimáčí „tykadla“.  To bylo opravdu překvapení! Vybaveni dvěma vuvuzelami a houkačkou pana Tomečka jsme Marka vyprovodili v úvodních metrech jeho závodu.

Za hodinku jsme startovaly s Kájou na kratší 40 km trati. Tentokrát jsem stály každá v jiném koridoru, takže to vypadalo, že spolu nemluvíme. Hned po startu jsem vyrazily co nejrychleji, abychom u hřbitova měly dobrou pozici v nájezdu do terénu. A tam to začalo. Bahýnko klouzalo, smýkalo se a lezlo úplně všude. Museli jsme všichni trochu zpomalit, protože někteří to neodhadli a už v prvních kilometrech okusili měkkost valtických polních cest. Po pár metrech mi bylo úplně jedno, že mi prší za krk a fouká vítr. Neřešila jsem ani kaluže – bylo zbytečné je objíždět, jen si člověk musel dávat pozor na jejich hloubku (stačilo sledovat závodníka před sebou  - zahučí tam nebo nezahučí). Chtěla jsem se co nejrychleji dostat do cíle a tak jsem šlapala, co to šlo. Za hodinu jsem měla na tachometru 20 km a říkala jsem si, že to bude tak za 2:20. Chyba lávky !

Kopec „DO RÁJE“ jsem letos vyjela bez problémů a bohužel i bez povzbuzování anděla, na kterého jsem se těšila. Anděl si to totiž ulehčil a vesele na nás mával u Kolonády zavěšen  na stromě. Sice nás v RÁJI přivítal plácnutím do dlaně, ale pak začalo hotové PEKLO. Na 32 km jsme najeli do vinic. Kdo tam nebyl, neuvěří. Následných 6 km jsme kolo nejdřív tlačili, pak poponášeli a nakonec nesli. Musím se přiznat, že jsem si sáhla na dno a myslela jsem na Káju, která byla někde přede mnou. Kolo vážilo tak 30 kg a nohy připomínaly bahenní sněžnice. No, vinaři a zemědělci z nás určitě radost mít nebudou. Když jsem s vyplazeným jazykem dojela znovu ke Kolonádě, nevnímala jsem už nic, jen zvuky z cílového areálu. Nějak jsem vyšlapala poslední kopec a dojela do cíle – čas 3 hodiny 24 minut. Bylo mi úplně jedno, jak dlouho jsem jela, hlavně, že jsem byla v cíli. Marek, Kája a skvělý podpůrný tým na mě čekali v prostoru cíle a mohutně povzbuzovali. (Vřelé díky, přátelé slimáci! ) Kubrtův pokřik  „Pusť ty brzdy!“  jsem vnímala, ale kolo brzdilo od 32 kilometru nepřetržitě a samo. 

Pak následovalo krátké občerstvení a roztřepala nás zima. V autě jsme ze sebe stáhly všechno mokré a špinavé oblečení, zabalily se do deky a  co  nejrychleji jeli domů.  Ani ten burčák jsem si nedala. Za to vanu plnou horké vody ano.

Gabriela

Fotogalerie zde
Výsledky Junior Trophy, 40km, 54km

8.9.2013 - TRNAVSKÝ KOLÍK

Po několika letech – přesněji řečeno po třech – jsme se znovu vypravili na závod O Trnavský kolík, který se koná v Trnavě. Poslední dva roky se na tomto závodě objevil pouze Jirka nebo tu Slimáci neměli žádné zastoupení – počasí nepřálo, byla zima a jednou nám na jeden termín vyšly dva závody.

Letos to však vyšlo, počasí bylo mnohem teplejší, než v ročnících, které si pamatuju. Částečně za to nejspíš mohla dobrá vůle pořadatelů, kteří závod o nějaký ten týden přesunuli, abychom v rybníce nezmrzli.

Ráno jsme vyjeli až kolem půl desáté, vždyť Trnava je blízko, tak proč spěchat. Hned v Holešově na kruháči jsme narazili na průvod žebřiňáků, který byl součástí dožínek regionu Holešov. Naštěstí však odbočovali jinam než my, a tak jsme bez dalších problémů dojeli až na místo konání.

Zázemí Trnavského kolíka je takové to „domácí“, za stovku startovného jsme dostali guláš, kofolu a památný KOLÍK.

Mamka, jež se závodu neúčastnila a tvořila podpůrný tým mě, Marti a taťky, se necelou hodinu před startem vydala k 1,5 kilometrů vzdálenému rybníku, zatímco my tři čekali na instrukce od pořadatelů a na autobus, který nás odvezl k rybníku.

Pořadatelé hlásili, že voda v rybníce je 22,4 °C, většině z nás však přišla studenější, přesto – v porovnání s ostatními ročníky byla opravdu teploučká.

Start byl letos rozdělen na dvě části. V pravé poledne odstartovali všichni MUŽI a o pět minut kategorie DĚTI, JUNIOŘI, JUNIORKY, ŽENY a DOPROVODY, kam jsme spadali i my. Před několika lety jsem se na tomto závodě umístila na předních pozicích, a tak jsem stála v první lajně, s taťkou a Marťou těsně za mnou. Ihned po skoku do vody se mi povedlo uplavat pomalejším plavcům, kousek za mnou plavaly dvě holky, které taky zjevně věděli, do čeho jdou. I tak jsem však vylezla z vody jako první a po úspěšném pokusu se obléct jsem vyběhla krátký, ale výživný kopec, který mě nasměroval na běh k depu. Z triatlonu je běh mým nejslabším místem, takže to bylo něco na způsob „zombie stylu“, přesto jsem nějak doběhla až ke kolu, kde jsem si přezula tretry a vyrazila na šestnáctikilometrovou trasu. Ihned po výjezdu z depa mě čekalo nemilé překvapení – sedlo mého kola bylo nezvykle vysoko, protože mamka na něm před několika dny jela a já „génius“ si kolo před závodem neprojela, takže se mi jelo zvláštně – a čas, abych si sedlo sundala, nebyl. V prvním kopci se však ukázalo, že zvednuté sedlo bude nejmenší problém. Spadl mi řetěz. A tak jsem musela hned první kopec lézt pěšky. Nahoře jsem si řetěz nahodila zpátky a snažila se dohnat několik závodníků, kteří mě předjeli, když jsem šla pěšky. Po několika záběrech byl však řetěz znovu dole a já ho musela opravovat. Mezitím mě však dojeli i taťka s Marťou, které jsem naposledy zahlédla, když jsem vyjížděla z depa. Taťka mi pomohl řetěz spravit, zatímco Martin ujížděl dál. Nutno říct, že v tu chvíli jsem byla se silami na hraně – psychika udělá dost, přesto se nám podařilo Marťu dohnat. Kluci pak pokračovali ve svém závodu, já se od nich odpoutala a dohnala několik holek. V dalším kopci však řetěz znovu protestoval – a spadl. Takže zase pěšky. A závodnice mě zase předjely.

Poslední sjezd a necelý kilometr do cíle už jsem strávila nadáváním na svůj řetěz a mizerný výkon, bylo mi jasné, že čas bude o hodně horší než před třemi lety.

Deset vteřin po mém dojezdu dojeli i kluci, a když se k nám přidala mamka, šli jsme si sednout na guláš a na kofolu.

Moje naděje na jakýkoli dobrý výsledek jsem už dávno hodila za hlavu, Martin však měl slušnou šanci na umístění, přestože kategorie KLUCI 12-18 let je vždy silně obsazena.

Ve 14:00 probíhalo vyhlášení, nejprve děti a pak už moje a Marťova kategorie. Na Trnavském kolíku se oceňuje i čtvrté místo, zatímco dřív „bramboroví“ dostávali těstoviny a mák, letos byl výhrou chléb „PODPAŽÁK“. Když vyhlásili čtvrtou v JUNIORKÁCH, hrklo ve mně – vždyť tuhle holku jsem předběhla krátce po výběhu z rybníka. Ihned jsem se začala obouvat a opravdu – byla jsem třetí. Tohle bylo opravdu nečekané. Kdyby mi tolikrát nespadl řetěz, možná bych byla i druhá, protože závodnice mě předjela, když jsem tlačila kolo do druhého kopce. Ale i tak to bylo super. V kategorii JUNIORŮ přišlo další překvapení – umístil se i Marťa, který na stupně přišel na rozdíl ode mě bosky, také na třetím místě. Pak už se vyhlásili nejlepší ŽENY, MUŽI, „TRNAVÁK“ a CELKOVÝ VÍTĚZ. I letos byl rekord závodu posunut na nějakou půl hodinu a něco.

Po vyfocení s cenami a odvozu všech věcí (a že jich bylo hodně) k autu, jsme se vrátili zpátky domů. Osprchovali jsme se, taťka sundal kola a znovu jsme odjeli  – tentokrát k Laďovi, který „splácel svůj dluh“ za Rusavskou, takže na večeři jsme měli výborné pstruhy.

Takže… co dodat? Krásně strávený den, tak doufejme, že i příští rok budeme schopni své úspěchy zopakovat.

Kája

POZN.: Další den už tak krásný nebyl, všichni tři jsme měli problém vstát a vylézt do schodů. Ve škole, kde je toho pobíhání po schodech nahoru a dolů to byl opravdu zážitek…

Fotogalerie zde
Výsledky Junioři, Juniorky, Absolutně

7.9.2013 - RALLY SUDETY

Letos jsem se již potřetí vydal na nejkrásnější maraton u nás – Rally Sudety. Tradičně vyrážím v pátek ráno, doprovázen Dědou a Babičkou a tentokrát i Michalem, který se ujal role řidiče. A tradičně se zastavujeme v polské Prtuzne na smaženého pstruha a kolem druhé hodiny jsme v penzionu Na výsluní. Jenom si hodíme věci na pokoj, já se přesleču do dresu a vyrážíme obhlédnout Hvězdu a Václava. Na Hvězdě několik borců obhlíží stopu.  Já s nimi, a mezitím půjčím Michalovi kolo a přilbu, a ten naprosto suverénně a k úžasu přihlížejících dvakrát po sobě Hvězdu sjede. Pak mi ale začne rozmlouvat, abych se do toho pouštěl, že je to dost o náhodě. Ještě jednou si najedu na hranu, ale pak to vzdávám. Mezitím přijíždějí další, z nichž většina to dává. Mezi nimi borec na endurku, který,  jak někdo okomentoval, to nesjel, ale přeletěl. A to doslova, v místě, kde někteří opatrně sjíždí (a i to je obdivuhodné), on si kolo nadhodí a z jednotlivých stupňů skáče.

Přejíždím k Václavovi. Zde jsou jen dva bikeři. I zde napoprvé zastavím před hranou největšího schodu, pak se ale odhodlám a několikrát si sjezd zopakuji.  Mezitím se dostaví i podpůrný team, s kterým se následně vydáváme na večeři a prezentaci.

   Ráno je podle předpovědi nádherné počasí, tak se oblékám do krátkého a jen pro čekání na start se máznu hřejivkou a oději větrovku. V 8:00 startovní  výstřel a my stoupáme kolem Adršpašských skal. Snažím se nepřepálit začátek a hodně pít. Vjíždíme do lesa a při vracení bidonu do košíku zjišťuji, že jsem v autě zapomněl pumpičku. To už se objevují první defekty a projíždíme místem, kde jsem loni píchl. Naštěstí  je kamenivo už uježděné a tak jen pro jistotu mrknu na kolo a šlapu dál. Po průjezdu obcí Adršpach  stoupáme polní cestou a chumel závodníků se pomalu, jako rozžvýkaná žvýkačka natahuje v tenkou šňůrku. Je to i tím, že tvrdá stopa je jen  uprostřed cesty a při pokusu o předjetí a tedy vjetí do levého nebo pravého štěrkového pásu se výrazně zvýší odpor, a tak se opět zařazuji do vláčku a nechám se vést k prvnímu bufetu. Zde doplním bidon, popiju a musím si odskočit. Se mnou další dva kolegové. Trochu úsměvně působí cedulka na smrku, u kterého stojíme s nápisem „ Ptačí oblast Broumovsko“.

Začínám cítit pravé stehno kvůli cestě autem do Holandska a tak preventivně aplikuji ampuli magnéska.

Konečně jsem na Honském pasu a  začínají Sudety. Nejdříve kořenový singl Laudonovy valy, za kterým se rozdělují trasy a my padáme do údolí. Další bufet „Amerika“ a první pořádné sudetské stoupání. To v pohodě dávám a znovu klesáme směrem k Václavovi. Největší  obavu mám z toho, aby tam nebylo moc pěších, nebo aby někdo nezastavil těsně přede mnou. Naštěstí je relativně volno a tak za povzbuzování mého týmu zdolávám toto známé místo a šlapu dál. Následují ty pravé krásné Sudety, se stojkami, které se občas musí pěšky a nádhernými sjezdy. Takové jsou i Vodní zámky. Zde sjíždím ty největší kameny  pouštím se prudkým padákem. Najednou se mi zdá, že mi vakluje přední kolo a pohledem odhaluji povolený rychloupínák. Ihned zastavuji a kolo dotahuji. Naštěstí tu jde hodně lidí pěšky, takže mě předjíždí jen jeden závodník.  Pokračujeme dále. V místě, kde jsem si při tréninku ustlal, je v kamení vyjetá  stopa, takže se dobře jede, ale zase mě ujišťuje v tom, že přede mnou jelo již mnoho lidí. Ale určitě se pohybuji v části pole zdatných jezdců, protože někteří mi dokonce  v kamenitých sjezdech, bez teleskopu a na pevňácích i malinko ujíždějí. Jiné zas předjíždím já, ale to už klesáme singlem k Machovu a kostelní zvony hlásí poledne. Tzn. že mám za sebou čtyři hodiny (tedy polovinu plánovaného času). I když Machov je na  65. km, prvních 30 bylo hodně rychlých a mám tedy co dělat. Přesto si stanovím zdejší občerstvovačku jako obědovou a zatím co mi můj servisní tým instaluje zapomenutou pumpičku a maže řetěz, já si dám několik kelímků vývaru, k tomu rohlík, sýr, salám a syt se vrhám na další dlouhé stoupání.

V další části je malý brod. Před ním je skupina diváků nabízející pivo v kelímku, ale hlavně čekající na podívanou, neboť brod vylepšili a zvětšili postavením hráze. Aspoň si zvlažím nohy. V tomto úseku se vzájemně předjíždíme s culíkatou holčinou a tak cesta příjemně ubíhá.  U rybníka v Hlavňově si dám pár jednohubek, ale spíš jen preventivně, protože se pořád cítím nacpaný a v následujícím stoupání na Hvězdu musím i pár metrů pěšky, abych uvolnil nacpaný břich.

  Na Hvězdu přijíždím rozhodnutý to tam poslat, v čemž mě utvrdí i Michalovo povzbuzování: „jeď, jeď, neboj se toho...“ Zamýšlím jet esíčkem a vedle schodů tzn. zprava kolem smrku, ale na místě vidím řádně vyjetou stopu kolem stromu vlevo. Rozhodování probíhá ve zlomcích vteřiny a nakonec u kritického smrku zastavuji a nejprudší část jdu pěšky. Pak naskočím a kamenitým sjezdem a následně loukou přijíždím k Bukovicím k podjezdu cesty korytem potoka. Zpátky nahoru je třeba vyjet vydlážděným břehem.  Zde jsou ale další závodníci, a tak se nemůžu rozjet a tak to zkouším pomalu na lehčí převod. To se mi samozřejmě nedaří a  musím z kola dolů.

Po lehkém napití vyrážím na poslední tři kopce. Nejdřív na Ostaš, půl po louce, půl po asfaltu. Louka se zdolává kolmo napříč vrstevnicemi  a tak se i z těch největších punkáčů stávají zarytí ekologové a dožadují se zákazu devastace travního porostu a přesunu trasy na asfalt :-).

Pěkný lesní singl nám sebere nastoupané metry a my se vydáváme vzhůru na Ostaš podruhé, tentokrát lesem. Pak sjezd do Javoru a opravdu poslední kopec. Ten se jede polní cestou, v jejíž polovině si zastavím, napiju a dám si preventivně magnesko. Teď už doufám, že bych mohl pokořit osm hodin, i když na Sudetech není nic jisté do průjezdu cílem. V druhé polovině kopce předjedu ještě tři jezdce a sjíždím k Teplicím. Pak několikasetmetrový úsek mírně stoupá a mi začínají tuhnout nohy. Ale vím, že jsem za humny a tak se daří šlapat dál.

  To už jsem v Teplicích. K náměstí se sjíždí po svahu pěšinou se zábradlím, která se v půlce otáčí o 180°. Zábradlí obalené molitanem a obrázek smrtky s kosou nabádá k opatrnosti, já ale otočku zvládnu s milimetrovou přesností a jsem v cíli v čase 7:41 a nějaké drobné, a spokojeně si užívám doplňování uhlohydrátů, minerálů a vitamínů.

 Příští ročník bude jubilejní, dvacátý a současně by se měl jet jako mistrovství ČR v MTB maratonu, takže doufám, že na startu stanu konečně po boku dalších Slimáků.

Kubrt

Fotogalerie zde
Výsledky zde

23.8.2013 - MANITOU ŽELEZNÉ HORY

Nejtěžší na tomto závodě je ranní vstávání. I když zjištění na krátké i dlouhé trati 5km před cílem, že závod ještě nekončí taky není nic příjemného.

V pět hodin nám zvoní budík a rozbíhá se již tradiční ranní přípravný rituál před závody. Odjezd jsme naplánovali na šest, aby jsme stihli závody Junior Trophy, které ještě letos naposledy jezdí Marťa. Po příjezdu do Chrudimi, registraci se zjištěním, že trička nejsou, jsme jako diváci sledovali Marťovo zápolení s tratí plnou zatáček a překážek. V pátém kole Marťa uznal, že byl poražen, a toto poslední kolo si vychutnal kochající se okolím. Ale hlavně že přežil a vyfotil se.

V 11:30 startoval můj závod na 65km. To bylo podle propozic. Na to jsem se také morálně připravil. Ve skutečnosti byla ale délka 70km. Zřejmě pořadatelé špatně měřili. Po startu jsme přijeli ke slavným chrudimským schodům. Teda spíše přišli. Se startovním číslem nad 400 bylo jejich sjíždění  nereálné. Po startu se jelo po zpevněných cestách. Po vjetí do terénu se celé startovní pole zastavilo a následoval asi půlkilometrový turistický úsek. Jakmile se ale dlouhá trasa dostala do Železných hor byla tato část  hezky jezdivá s pěknými lesními pasážemi. Možná by se to líbilo i Kubrtovi, který tyto typy závodů zrovna nemusí.

Ve 12:30 odstartovala Gabča s Kájou na svůj 36km závod(ve skutečnosti 41km). Gabča jela s ještě ne zcela zdravou rukou, a tak zvolila jízdu na jistotu. Škoda, třetí místo jí uniklo o 6 minut. Kája se svojí jízdou nebyla moc spokojená, i když nakonec z toho bylo hezké páté místo.

Nejdůležitější bylo, že jsme všichni dojeli do cíle v pořádku, v pěkném počasí jsme chvilku poseděli a po jídle vyrazili domů. Cesta zpět podle navigace byla sice delší než ráno (časově i délkově), ale domů jsme dojeli. Ne vždy je dobré se spolehnout na navigaci.

Marek

Fotogalerie zde
Výsledky 38km, 65km, Junior Trophy

17-18.8.2013 - 4. KOLO MSDH - RÁZTOKA - HORNÁ MARIKOVÁ

Mezi již tradiční lokality tohoto poháru patří závod v Horné Maríkové, která se nachází na slovenské straně hraničního hřebenu. Jelikož se závod na poslední chvíli odložil o týden dál, než byl původní plán, nastala komplikace. Závod se kryje s Rusavskou 50kou. Takže jsme museli protáhnout ubytování v našem již oblíbeném penzionu, a to už od pátku. V pátek večer nakládáme a vyrážíme.

V tamních horách panuje nádherné počasí a příjemných 23 stupňů. Obědnáváme si snídani na trochu dřív, abychom ráno nemuseli k lanovce po vlastních pedálech. Ačkoliv je to jen 5 km, je to neustále do kopce a proto si ráno radši přivstanem a necháme se vyvézt autem. Sedáme do stánku kamaráda a čekáme, než začne sobotní trénink. Tatínek po vykládce míří směr Rusava, ačkoliv se po 15ti minutách vrací, protože jsme si zapomněli vzít peníze na registraci.

V Ráztoce je nově prodloužený vlek, takže oproti minulým rokům nemusíme tlačit kola ještě 100m proti svahu sjezdovky.  Závod se jel na úplně nové trati, kterou stavěli členové Life for Ride DH teamu.
Trať byla technicky docela náročná, taky krátká a rychlá, takže nebylo příliš prostoru pro chyby.  Jenomže trať byla nová a v měkkém travnatomechovém porostu se trať každou jízdu měnila, vytvářely se větší a větší rolety, vylézaly nové kameny. Z rovné palby a skokem přes cestu se zahučelo do lesa, kde se jeli esíčka mezi stromy, z techniky do techniky a na konci velký skok z lesa, který byl dominanta tratě. Přiznám se, chtěl jsem skočit, skok byl neustále lemován fotografy a taky diváky.

Díval jsem se 10 minut na kluky, jak to skákají. Za těch 10 minut tam kluci zlomili dvě přehazovačky, jednu vidlici, jednu kliku a dva se tam slušně rozstřelili. Z toho usuzuji, že skok je opravdu drtič materiálu a má malý dopad na tak velké převýšení.
Po ukončení tréninku a návratu tatínka z Rusavské 50ky posčítám škody, které byly jedna zlomená špice,  rozhašená přehazovačka, rozbitý zámek na botě a jeden zásah od vosy do zad.
Večer jsme si dali výbornou večeři a šli jsme spát natěšeni na další den.

V neděli se snad vůči sobotě ještě více oteplilo, horko začínalo být fakt hnusné. Člověk se ve chráničích marinoval ve vlastní šťávě, hodně se prášilo, ale při vzpomínce na Český pohár v Koutech, kde na kopci pršelo a sněžilo mi to přestalo vadit.  Trať mě začala docela bavit, ale přesto jsem si na ní nepřipadal úplně dobře a tak jsem nečekal nějaký životní výsledek. V kategorii hobby jsem si vyjel 22. místo z 33 hobíků. Bratr v kategorii junior zajel 23. místo z 33 juniorů. Časy jsme měli těsně pod 2 minuty, nejlepší čas zajel Lukáš Rico Šplíchal a to nějakých 1:27 což byl na 1,5km dlouhé technické trati brutální čas. Všichni jsme ve zdraví přežili tento víkend a tak se vracíme domů.
Příští víkend jsme měli jet na premiéru MSDH Cupu v Kopřivné. V Kopřivné jsme byly asi před měsícem a bikepark patří mezi lehčí. Ale závodu se neúčastníme. Trať se dá popsat asi takto:
Prvních 100m palba v kamenech, pak 2 prudké zatáčky v kamenech, pak rovná palba k přejezdu sjezdovky, a za sjezdovkou je to doslova „dálnice“.  Na jednodenní pojezd fajn, ale na závod je to moc snadné a tak ušetříme penízky, protože mě čeká stěhování do Brna a začátek vysokoškolského života.

Michal

 

17.8.2013 - RUSAVSKÁ 50

Rusavská padesátka se už dávno stala našim tradičním závodem, na kterém nesmíme chybět. Protože někteří z nás dali přednost Hostýnské padesátce, nebylo naše zastoupení na startu tak početné jako v dřívějších ročnících. I tak nás ale bylo viděl. A to také hlavně díky Lidce – na fotkách. Jak říká Kubrt – není důležité vyhrát, ale vyfotit se. A to jsme splnili stoprocentně.

Na start jsme se postavili v sestavě Karolína, Marek, Kubrt, František a Vladimír. Největší ambice měl Kubrt, který si stanovil limit pokořit hranici času 2:30. Nutno říci, že se mu to nakonec podařilo. Nebýt křečí, určitě by byl čas ještě mnohem lepší.

Gabča, Marťa a Lidka si vyšlápli na Klapinov, kde nás patřičně povzbuzovali. Paní Tomečková čekala jako vždy na včechny v cíli.

Po shlédnutí loňských výsledků měla největší naději na úspěch Kája, která se rozhodla zkusit pokořit Rusavskou padesátku poprvé v životě. A vzhledem k výsledku doufáme, že ne naposled. Pořadatelé letos poprvé postavili i trasu kratší na 30km, ale Kája se rozhodla jednoznačně pro hlavní závod. A vyplatilo se. Já jsem jí dělal doprovod, technickou a snad i morální podporu. Odstartovali jsme spolu z první vlny tak, aby nás v úvodním výjezdu nikdo neblokoval. No i tak nás překvapilo, že někteří „chrti“, kteří nás ihned po startu předjeli, nezvládali vyjet známou nejprudší část u mostku v úvodním výjezdu a zkoušeli jít pěšky. Ještě že závodní dav je nekompromisní a za hlasitého povzbuzování a nadávání je vytáhl nahoru. I tak jsme se tam trochu zdrželi, ale po zvládnutí sjezdu z Klapinova už jsme si jeli svůj závod. Kajku zajímaly pouze její soupeřky a ty, které jsme uviděli, jsme vždy předjeli. Kája předvedla skvělý výkon a bez náznaku jakékoli krize začala od poloviny závodu postupně předjíždět pomalejší bikery. Někteří pánové to sice nesli těžce, ale jí to dodávalo víc a víc sil. Velice příjemné bylo zjištění v cíli, kdy Kája zvládla dojet na skvělém druhém místě v kategorii juniorek. Gratulace!!!!

Vladimír a František startovali ze zadních pozic a užívali si přejíždění pomalejších závodníků. František dosáhl svého historicky nejlepšího času. Jen tak dál.

Atmosféra celého závodu byla perfektní, počasí přímo ukázkové. Tak jsme si vychutnali stupně vítězů, na kterých jsme se díky Káji objevili na Rusavě vůbec poprvé. V tombole jsme sice úspěšní nebyli, ale to už by jsme asi chtěli hodně. Dobré pivo a jídlo to všechno vynahradilo.

A pokud se někdo ptá v průběhu závodu, kdy už síly docházejí „Proč to vlastně dělám, že se tak dřu??“ Tak právě pro tu skvělou atmosféru na stratu, v cíli, se všema známýma – prostě jen tak.

Tak zase za rok …..

Marek

Fotogalerie zde
Výsledky celkové a po kategoriích

3.8.2013 - HOSTÝNSKÁ 50

Rozhodli jsme se s Ríšou, že vyzkoušíme nový závod Hostýnská padesátka. Lákala nás trasa po hřebeni...nechal se přesvědčit i Děda a tak jsme se přihlásili a zaplatili startovné. Tři dny před závodem nám přišla moje platba zpět, protože Ríša napsal špatné číslo. Žeby znamení, abych nejezdila? Platbu jsme vyřešili k mé spokojenosti s tím ,že dostanu tedy i triko - i když zaplatíme až v den startu. Přišel den D, naložili jsme kola na auto - nachystali věci, hlavně vodu ,jelikož dle předpovědi mělo být 38stupňů, sedli do auta a ....NIC. Auto ani neškytlo. Že by druhé znamení?? Nakonec se pro nás musel z Bystřice vrátit děda,jelikož kdybysme jeli na kole až z domu, tak bych se v Bystřici mohla otočit a jet zpátky....nicméně vše dobře dopadlo a postavili jsme se na start za doprovodu podpůrného týmu - babičky, Dáši a Danka.
Byl to poklidný start - startovalo asi 350 závodníků. Při výjezdu na hřeben to nebylo nic moc, na slunku, v pravé poledne - málem jsem myslela ,že zkolabuji. Museli jsme tedy zvolnit tempo - chvilku i jít pěšky - takže jsme víceméně skoro uzavírali závod.

Trať byla hezká, suchá - jelo se super....až na občasné provokace turistů, kteří si leželi na odpočívadlech a pronášeli věty typu "není nám líp?" a podobně....Po pár kilometrech jsme jeli s Ríšou jen sami dva - připadala jsem si jako na normálním sobotním výletě - prostě pohoda (akorát Ríša měl obavu, aby nám něco zůstalo na občerstvovačce - ale obava se ukázala jako lichá)
Do cíle jsme dojeli ještě s rezervou hodiny a čtvrt do limitu. V cíli byl s náma udělán rozhovor, takže se Slimáci zase trošku "zviditelnili". A třešnička na dortu byla výhra mého a Ríšového startovního čísla v tombole, kde Ríša vyhrál hlavní cenu - poukaz pro dvě osoby na týdenní pobyt v Jeseníkách. Takže celkově spokojenost s tímto závodem. A ještě jednou poděkování dědovi za odvoz do Bystřice.
Lidka

Výsledky zde

20.7.2013 - MORKOVSKÉ CHLAP

V sobotu 20.7. jsem se jako jediný zástupce Slimáků zúčastnil tradičního triatlonu v Morkovicích s epickým jménem Morkovské chlap  (200m plavání, 20 km na kole, 5 km běh) .Účast byla ovšem vážně ohrožena, v ten den jsme odjížděli na dovolenou a nebýt účasti rodiny “škvarků”  (Ivo , Ivo junior a Blanka) asi bych ani nestartoval, ale tato šance pokořit všechny tři škvarky se již nemusí nikdy opakovat. Hýřil jsem optimismem, odlehčil jsem kolo o všechny zbytečné díly a řádně nahustil galusky, protože bylo jasné že kolo rozhodne…

Registraci jsem načasoval tak abych startoval lajnu za škvařiči a o motivaci měl postaráno. Při pohledu na ležérní počínání škvarků v bazénu má dobrá nálada ještě vzrostla …. A už jsme na startu, vyrazil jsem kraulem a vydržel na plno celých 100 metrů (ještě umět otočku). Zbytek jsem doplácal prsama, protože jinak bych ani nevylezl z bazénu. A už jsme na kole, dupu do pedálů a vyhlížím prvního škvarku, dojíždím několik rychlejších plavců a převlékačů z mojí rozplavby, ale škvarci nikde … Přichází litenčický kopec. Má představa, že ho dám na velké kolo bere rychle za své, ve stoje, a na malé, oči mi lezou z důlků, jedu krokem, abych ho vůbec vyjel. Je to daleko horší než loni , čím to může být ? Patrně o něco narostl, jinak si to nedokážu vysvětlit … Závěrečný sjezd, tradičně mizerný, než se rozmáznout na písku raděj tahám za brzdy, ujíždí mi dva soupeři. Příjezd do Morkovic, školácká chyba, špatně odbočuji, musím se vrátit a ztrácím cca 30 – 40 vteřin. Konečně se trefuji do depa a běžím, mladá škvařička je již na dohled. Běh mi tradičně jde, dobíhám Blanku, ale duo Ivo – Ivo potkávám pouze v protisměru, bude to asi těsné. Bylo. Porážím mladého škvařiče o pouhých 9 vteřin. Pěkný závod s pěkným výsledkem. Celý rok se budu muset ale tvrdě připravovat, škvařiči si na mne brousí zuby …

Ríša

Výsledky zde
Fotogalerie zde

6.7.2013 - BIKEMARATON DRÁSAL

Opět skončila škola a přišel čas našeho oblíbeného Drásala.  Na start hlavního závodu jsem se postavil já a Laďa, Marek s Kájou jeli trasu C a Marťa se zúčastnil Junior Trophy.  Podpořit nás přišli Děda s Babičkou, Michal, Dáša, Gabča a Lidka s Danečkem, ke kterým se odpoledne přidal i Richard. V obvyklých 7:45 jsme vyrazili. Bylo lehce pod mrakem, na hřebenech mlha, ale jinak teplo až dusno. V prvních kopcích jsem se předjížděl s mým obvyklým soupeřem Romanem, a pak  jsem ho ztratil z dohledu v domnění, že je přede mnou. O to větší překvapení bylo, když mi na Tesáku sdělili, že ještě nejel. Začátek jsem rozjel svižně (jak jsem později zjistil, na Kelčáku jsem byl 153.), ale na hřebeni od Lázů jsem cítil, že mi to nešlape tak, jak bych chtěl.

I tak jsem tušil, že se asi pohybuji  více vepředu než loni, protože ve sjezdu z Kelčáku se mi podařilo pomalejší jezdce bez problému předjet, ale většina neměla se sjezdem problém, stejně jako ve sjezdu z Jarcovské Gule. 

Trať byla suchá až na pár tradičních míst nad Jarcovou, vítr foukal příznivým směrem, a tak když jsem po občerstvení a malém servisu kola (díky doprovodnému teamu) na Jarcové začal stoupat na prženské  paseky v 11:30 místo obvyklých 12 hodin, začínal jsem doufat ve zlepšení času.

Další doplnění kapes dresu na Trojáku a už jsem se blížil ke spojení s krátkou na Klapinově. I zde jsem viděl rozdíl proti minulému ročníku, neboť všichni z krátké na Pardus stejně jako já jeli a někteří mě dokonce předjížděli.

Na Rusavě se pak připojila i trasa C, ale z té jsem předjížděl vyložené „turisty“, takže mi bylo jasné, že Marek a Kája jsou někde přede mnou.  Nevěřil jsem, že bych je mohl dojet, ale  viděl jsem možnost dostat čas pod 7 hodin, a i když  jsem se ve stoupání z Fryštáku dost trápil, aktuální čas při dosažení hřebene mne motivoval tak, že jsem vyrazil na závěrečnou steč.

Sjezd z Lysiny byla závěrečná třešínka a když jsem pak na ceduli uviděl čas 6:51, byl jsem velmi spokojený.  Karolína v doprovodu Marka už byla samozřejmě v cíli ( trať zvládla za ani ne dvě a půl hodiny), a krátce po mně dojel i Laďa, který slovy :“ Naposledy, ..už nikdy“ vyjádřil, že už se těší na příští ročník.

Drásal nám tradičně odstartoval prázdniny a my se teď rozjíždíme na dovolené (např. vážanská buňka na DH dovču do bikepraků Maribor  a Semmering), ale doufáme, že se brzy sejdeme na společné vyjížďce.

Kubrt

Fotogalerie zde
Video zde
Výsledky 115, 38, Junior Trophy

29.6.2013 - AUTHOR ZNOVÍN CUP VINAŘSKÁ 50

Letos jsme se na Vinařskou 50ku do Šatova vydali ve větším počtu. Závodit jel Karolína, Marek, Marťa, Gábina, já a Ríša – ten jel místo Dědy, který ze zdravotních důvodů musel závod vynechat a zúčastnil se jako kameraman a doplnil podpůrný team ve složení Babička, Liduška, Dáša, Daneček a Michal.

Před osmou hodinou už jsme byli všichni na místě a i když bylo trochu chladno, správně jsme tušili, že s přibývajícími minutami budou přibývat i teplotní stupně.

Jelikož Marek jel jako doprovod Martina, neočekával se souboj o pohár a tak jsme na start nepospíchali. Tím se před nás dostalo značné množství  závodníků. To se také projevilo po startu, když úvodní kilometry byly jen pomalým posouváním se. Ale i po znovuprojetí Šatovem mne téměř do půlky tratě brzdili jezdci přede mnou, které jsem postupně předjížděl většinou mimo stopu po trávě.

Ale to hlavní, proč sem jezdíme je ta pohoda v cíli. Tam jsem dorazil po dvou hodinách a sedmi minutách.  Chvíli po mně dojel Ríša a za ním Karolína.  Nakonec dorazil Marek s Marťou a s nimi i Gábina, která se zdržela čekáním na sanitku u zraněného závodníka. Závod komentoval Štěpán Škorpil, a nutno říct že poctivě a pokud to bylo časově možné, četl jméno každého závodníka, který projel cílem a občas přidal i pořadí.

Důležité bylo, že jsme byli všichni v pořádku v cíli a mohli si užívat bohatého občerstvení, slunečného počasí a pohody na krásném trávníku fotbalového hřiště, kde proběhlo i vyhlášení výsledků.

Kubrt

Fotogalerie zde
Video zde
Výsledky zde

22-23.6.2013 - 3. kolo msdh - RAZULA

Tento víkend se konal další závod série Moravsko-Slovenského downhill poháru, a to ve Velkých Karlovicích v lyžařském areálu Razula. Předpovědi po velmi parném týdnu nebyly nijak oslňující, pouze déšť a bouřky…

Tak jsme se tedy  v sobotu ráno nabalili a vyjeli směr Karlovice. Nemuseli jsme spěchat na trénink, neboť bylo zajištěno ubytování asi 200m do vleku. Sobotní tréninky ukázaly, že víc než na pláštěnku to bude na plynové masky.  Jed ihned za někým a zkoumat jeho stopy? To prostě nešlo, protože v momentě byla „huba plná prachu“. Trať byla oproti minulému roku trošku změněna,  ale zásadní a rozhodující úseky zůstaly prakticky stejné. Z počátku rovina po louce, palba do lesa, nějaké točky v kořenech, pár přejezdů na skrz celou sjezdovkou, technická chuťovka v podobě velkých kamenů v prudkém svahu a hurá do cílového sjezdu na louce, jenž je obohacen cílovým skokem. Ten byl sice o něco menší, než vloni, i tak ale vyškolil nejednoho ridera a zařídil jim povození v sanitním voze.

Večer jsme měli těžkou pohodičku na chatě, grilované klobásky, pivo, limo…Tak jak to má být.
Při ranních nedělních trénincích přijela podpora v podobě dědy a babičky. O něco později přijeli i Laďa s Markem, kteří si udělali výlet vlakem a domů jeli po vlastních kolech.  Počasí zůstalo stejné, pořád hromady prachu a vedro. Semifinálové jízdy ukázaly, že rozdíly na této kratší trati (1350m) nebudou tak drastické a spousta jezdců dojížděla v jedné vteřině.

Ve finále jsem si nakonec vyjel 37. místo z celkového počtu 47 hobíku ve startovní listině. Trochu mě to mrzí, neboť ve finále jsem se cítil mnohem líp a rychleji, i tak z toho byl ještě o vteřinu horší čas jak v semifinále.
Bratr dojel na krásném 33. místě ze 48 juniorů. Sotva bratr dojel, utíkali jsme balit, protože před chvíli volal děda, že se od Vsetína žene bouřka a krupobití. Jen jsme vyjeli z Karlovic, ihned začala silná průtrž, takže to počasí nám vyšlo fakt luxusně. To štěstí už ale neměla kategorie Elite, protože podle výsledků šlo vidět, jak vítězové semifinále startujicí ve finále jako poslední měli najednou o 30 vteřin horší časy než ti, co startovali jako první.  Byl to super víkend. Už teď se těším na další takové akce. Tak v sobotu na Vinařské 50!

Video z tratě od kamaráda, který zajel v semifinále na setinu stejný čas jako já  (video z tréninků).

Michal


Výsledky zde

22.6.2013 - ČECHY TOUR

V letošním závodě Čechy Tour jsme neměli tak velké zastoupení jako jiné ročníky, kdy jsme tvořili téměř „polovinu“ celého startovního pole.

Celotýdenní vedra nasvědčovala, že závod bude suchý a rychlý. Opak byl pravdou. V pátek v noci přišly avizované lijáky a přerovsko to odneslo nejvíce. A tak asi nejvíce zklamaný byl Kubrt, který by si bahno určitě užil.

Na start jsme se postavili všichni Kovářovi a Děda František. Před startem jsme dostali od podpůrného teamu (Dáša a paní Tomečková) čtyřlístek pro štěstí, abychom se v pořádku vrátili. Po více než dvou hodinách bahnění, které se nám všem hodně líbilo, jsme přijeli v pořádku do cíle. Závod o teamový pohár tentokrát vyhrála Kajka, která zdolala trať nejrychleji a tak ho bude vlastnit minimálně do příštího závodu, což je Vinařská padesátka. Gabča se jí ho sice snažila odcizit, ale nepodařilo se jí to - takže Gábi příště jet trochu rychleji a je Tvůj.

Neméně důležitou roli sehrál čtyřlístek při vyhlašování tomboly, kdy jsme vyhráli hned tři ceny. Po příjemně stráveném dni jsme se vydali domů čistit kola, což zabralo skoro více času jako celý závod.

Marek

Fotogalerie zde

1.6.2013 - BIKEFEST KÁLNICA

Prvního června jsme se vydali  na Bikefest do Kálnice.  Je to zajímavá biková akcička, která zde probíhala od pátku do neděle. Všechny tř i dny bylo možno testovat kola různých značek, navíc při registraci  přes web se dal rezervovat konkrétní model a velikost na určitou hodinu, takže člověk měl jistotu, že se na něj dostane to co si chce otestovat. Dále zde probíhaly závody ve sjezdu, fourcrossu, XC výšlap po sjezdovce, skoky do BIG AIRU, ukázky trialu a navíc spousta stánků s bikovými doplňky, oblečením, sportovními kamerami,  občerstvením a pivkem, doprovodné akce a soutěže.

V sobotu se konal sjezdový závod, toho se ale kluci účastnit neplánovali a chtěli si jen tak zajezdit. Tak jsem jim koupil lístky na lanovku, vzal zimáka a vyrazil si projet trasu maratonku, který se měl jet v neděli.  Trasa byla vyznačená mlíkem, a tak jsem začal stoupat vzhůru. Po asi čtyřech kilometech skončil asfalt a dál už jen kamenité nebo travnaté svážnice a lesní cesty. Prvních devět kilometrů jen do kopce.  Asi 500 metrů před koncem stoupání  přede mnou proběhlo něco, co jsem nejdřív identifikoval jako velkého ježka, abych vzápětí zjistil, že je to malý divočák. Urychleně jsem dokončil stoupání. Pak se  trasa vlní kolem vrcholku Povážského Inovce a poskytuje krásné výhledy na hranice a moravské kopce, které mi nezkazil ani deštík. Trasa byla sice pěkně promáčená a na několika místech rozbitá od lesáků, ale bez asfaltu  a to se dnes moc nevidí . Před polovinou 41 kilomerové trati jedno prudší stoupání a nájezd na hřeben. Tam jsem dojel „páskovače“ kteří značili trať. A jelikož jsem zapomněl vytisknutou mapku, sjel jsem po turistickém chodníku znovu na část, po které jsem přijel. Ale nevadilo mi to. Závod totiž pokračuje po hřebeni, po kamenité a travnaté stezce, kterou jsem projížděl při jedné z našich předchozích návštěv Kálnice. A na HT kole se špatně fungující vidlicí a počínajícím hladem a docházející vodou by to nebylo ono.

V neděli už jsem sice do Kálnice nejeli, ale zdejší  maraton se stal horkým adeptem na zařazení  do závodního kalendáře 2014. Za symbolické startovné 5€, které zahrnuje i teplé jídlo v cíli, pivko a nějaký dárek, to vše obklopeno skvělou bikovou atmosférou a mraky „bláznů“ na sjezďácích je to je to tip na super víkend.

Kubrt

Minulý víkend se konal v našem oblíbeném bike centru Kálnica bikefest, což je největší bajkový festival na slovensku. Tento 3 dny trvající festival je především o testování kol, kterých zde bylo přes 400 a o závodění. Od klasického sjezdového závodu nebo enduro závodu až po freestylové skoky, závody na pumptracku až po závod do kopce po sjezdovce.
V sobotu ráno jsme za drobného kapání vyjeli směr Kálnica. Kolem desáté hodiny jsme dojeli na parkoviště, které už bylo totálně nacvakané a tak jsme parkovali na provizorním parkovišti na louce. Jak na poli, tak na tratích šlo poznat, že zde v noci nebo ráno pršelo. Jeli jsme si především zajezdit, a tak jsme si koupili pouze lanovku bez startovného na DH závod. Ze všeho nejvíc, jsem se těšil na známou „skákavou“ trať. Bohužel centrum veškerého dění bylo pouze na tratích DH Fox , která byla upravená a obohacená o velký cílový přeskok přes další trať, a na trati DH Australia, kde se trénovalo na závod. Skákavá trať tak nebyla vyházená, takže jsem při projíždění skákavky ustřelil z odpalo 3m mimo dopad, řekl jsem si, že to asi dnes nepůjde. Ale to nevadilo, parádně jsme si zablbnuli na zbývajících tratích. Tatík si zatím projel trať enduro maratonu, která se mu později podle jeho slov velmi líbila.
Po vyježdění do stavu totální únavy jsme jeli domů, opět za doprovodu drobných kapek.
Přikládám video ze skoku přes trať.:
http://www.youtube.com/watch?v=zxXpDSVYmsI

Michal

25-26.5.2013 - ČESKÝ POHÁR VE SJEZDU - KOUTY NAD DESNOU

Tento víkend se konalo druhé kolo českého poháru ve sjezdu, na který je potřeba licence, takže jsem jel pouze já a bratr zůstal doma. Závodu jsem se zúčastnil s mým sjezdovým týmem Mondraker-661. Odjezd byl již v pátek odpoledne, a tak jsem stihl v pátek večer projít 2,7 km dlouhou trať. Ta byla mírně upravena od posledního závodu MSDH cupu, který se zde konal před 2 týdny. Trať byla poměrně suchá, ale předpověď nevěstila nic dobrého. Do sobotního rána jsme se probudili do pěkné zimy, ale nepršelo. Po vybalení týmového depa jsme se vydali na tréninkové jízdy. Trať v Koutech opět ukázala své kvality, je to nejlepší trať na celé Moravě. Trať je hodně brutální, plno kořenů, padáku a milióny děr a rolet. To se podepsalo jak na úrazech některých kluků, tak na naší technice. Během sobotních tréninků jsem zaznamenal 2 vypletená kola a 3 prasklé tlumiče.

V neděli byla snad zima ještě větší, na vrcholku hory chvíli dokonce i sněžilo. V 10:30 začali semifinálové kvalifikační jízdy. Ještě horší, než bolest rukou a nohou po dojezdu trati, byla ta neskutečná zima při cestě lanovkou nahoru. Ačkoliv byly 3 stupně nad nulou, nepršelo, což bylo hlavní. V semifinále jsem dojel ve své kategorii Experti (nový název pro kat. Hobby) 28. ze 41 jezdců s časem 4:49 a ztrátou 40s na první místo. Ve finále jsem si polepšil ještě o 3 vteřinky, ale bylo z toho celkově 31. místo ze 41 (5 nedojelo do cíle vůbec).

Po celém víkendu jsem se nejvíc těšil na teplou sprchu a postel s dekou. Kouty určitě patří mezi top bikeparky v Česku a rádi se sem opět vrátíme.

Michal

26.5.2013 - DĚTSKÉ ZÁVODY CHROPYNĚ

V neděli pokračoval závodní víkend Dětskými závody v Chropyni, které již tradičně pořádá místní Cyklosport Chropyně. Za nás se zúčastnili Kajka a Marťa. Čekali jsme, že přijedou i Polišenští, ale zřejmě už Danek nepotřeboval další kolo z tomboly. Počasí bylo takřka ideální a tak se na start v devět hodin postavili ve stejné kategorii Marťa i Kája. Kategorie nejstarší bývají již tradičně méně obsazené a tak byla šance na dobré umístění. Podpořit naše závodníky přijel opět Kubrt, tentokrát se přesně trefil svým příjezdem do startovního výstřelu. Po absolvování desetikilometrové trati dojela Kajka ve své kategorii na prvním místě(celkově s klukama třetí) a hned za ní Marťa, ve své kategorii třetí(celkově čtvrtý). Takže lze tento víkend z hlediska sportovních výsledků považovat za jeden z historicky nejúspěšnějších.

Marek


Výsledky zde
Fotogalerie zde

25.5.2013 - IN-LINE NAPAJEDLA

Po takřka dvou letech se Marťa zase rozhodl zúčastnit IN-LINE závodů a porovnat síly s ostatními závodníky. Už od jara mírně trénoval a čtrnáct dní před závodem zahájil intenzivní závěrečný trénink. Každý den cca 8 km, někdy i dvakrát.

A vyplatilo se. I když počasí opět nevěštilo nic dobrého, přece jen se na závody umoudřilo a závod se jel v takřka ideálních podmínkách. Na kontrolu přijel i sám nejvyšší teamu – Kubrt, aby zkontroloval účast. K jeho škodě nezůstal na Marťův závod. Marťa totiž dojel na skvělém třetím místě a my mu tímto samozřejmě gratulujeme.

Marek

Fotogalerie zde

18.5.2013 - SILESIA BIKE MARATON

V touze poznávat nová místa a trasy a díky pozitivním komentářům na forech, přihlásil jsem se na Silesia Merida Bike Maraton v Opavě. Bohužel nikdo další z našeho teamu se nepřidal a tak jsem v sobotu vyrazil sám, jen s doprovodným teamem, který kromě skalních Dědy a Babičky tvořil i Michal. Ten si tak po úspěšně složené maturitě zpestřil dlouho dobu volna. Vyjet jsme museli brzo, Opava je přeci jenom dál, a o čtvrt na osm jsme byli v centru závodu v areálu U Chovatelů. Po prezentaci jsem vyrazil na místo startu, kterým bylo asi 4 km vzdálené náměstí v centru Opavy. Tam zatím nikdo nebyl, tak jsem se jel trochu rozjet a po půl deváté se pomalu začaly sjíždět asi tři stovky přihlášených bikerů na devadesáti kilometrovou trať. Až od moderátora jsem zjistil, že úvodní kilometry přes Opavu se jedou za autem, a závodit se začne až za městem.

V 9h zazněl výstřel a my vyrážíme. Opravdu přes celé město za policejním vozem. Tak dlouho jsem se za prvníma ještě nikdy neudržel. Za městem vjíždíme do lesů a já netrpělivě očekávám, jaká bude trať. Pomalu zjišťuji, že výškový profil není tak dramatický, jak vypadá z grafu. Nejsou zde dlouhá stoupání ani prudké stojky. Je to sice pořád nahoru a dolu, ale vždy tak 2 – 3 km stoupání, asfaltu je opravdu minimum, vše singly, lesní cesty, nebo uježděný makadam. Sjezdy se mi líbí ze všeho nejvíc. Prudké tak akorát, zatáčky, ikdyž jsou některé kamenité, tak je vždy stopa která umožní to tam poslat. Na mnoha místech je povrch pěkně bahnitý, ale s pevným podkladem, takže se v tom dobře jede, i když já i bajk jsme pěkně zablácení. Občas se do trati vlévá proud vody, takže se několik úseků jede jako korytem potoka, k tomu pár brodů. Přemýšlím jak trať zhodnotit: je hravá, zábavná, příjemná. A hlavně je taková v celé délce.

Na dvacátém kilometru přijíždíme k horské prémii na Kalvárii, prudkému stoupání po louce. Díky informacím z Biek-fora vím, že po projetí obloukem HP se dále stoupá, proto správně rozložím síly. První občerstvovačka má označení 25. km, já mám ale na tachometru 28. Je to zvláštní, protože jinak se údaje na mém tachometru shodují i s výškovým profilem, který mám nalepený na řidítkách.  Kolem 40. km přijíždíme k řece Moravici, ta je plná vodáků a je to báječná atmosféra. Při průjezdu nějakou vesnicí na mě čeká můj support team. Rychle máznu řetěz a oni se se mnou loučí s tím, že jedou k občerstvovačece. Po dalších deseti kilometrech jsme znovu nad vodáckým kempem, tentokrát ale na druhé straně údolí, a hlavně daleko výš na úzké pěšině nad hlubokou roklí.  Při výjezdu po louce  na kopec mi jeden pořadatel, který si zapisuje st. čísla hlásí 120. místo, což není tak špatné. Přijíždím na další bufet, kde mě opět čeká můj tým. Bufet má sice cedulku 55.km, já na tachometru 60, ale pojím, popiju, opláchnu převodníky a jedu dál. Ve sjezdu dojedu skupinku bikerů a bikerek, kterým to moc nejde, naštěstí se mi podaří je předjet a já si užívám sešup. Po přechodu na cestu po rovině dojíždím větší množství opět pomalejších lidí. Podle čísel zjišťuju, že jsou to závodníci z krátké a tak je postupně předjíždím. Po pěti kilometrech ještě jedno překvapivé zafandění od mého doprovodu a to už jsme u cedule 78. km, která se kupodivu shoduje s mým computerem.

 Sil je dost a tak vyrážím na závěrečnou steč. Ani poslední kilometry nejsou jiné: krátké výjezdy, skvělé sjezdy, bahenní lázně, několik brodů. Znovu projíždíme Kalvárii, tentokrát z kopce a najednou jsem v cíli. Na tabuli přečtu čas 5:26 a 115. místo. A jsem s pokojen: nejen s výsledkem ale hlavně se zážitkem, který ještě završí vynikající cigáro z udírny. A jelikož je s námi Michal, můžu si dát i pivko. Co víc si přát ? Snad jen Silesii 2014.

Kubrt

Fotogalerie zde
Výsledky zde

4.5.2013 - ŠELA MARATHON
4-5.5.2013 - 2.KOLO MSDH KOUTY

Po loňské neúčasti z důvodu nemoci, to letos vypadalo podobně. Naštěstí potíže z počátku týdne rychle odezněly, a tak jsem se mohl chystat na Šelu. Nejdřív jsem ale musel odvézt kluky do Koutů, aby mohli trénovat. Proto jsme objednali chatku, a v pátek vyrazili do Jeseníků. Chatka byla nachystána, v kamnech hořelo dřevo a tak jsem tam nechal kluky svému osudu. Další tři kamarádi měli dorazit až v sobotu, a tak páteční noc byla malou stezkou odvahy pro bratry. Cestou zpět jsem se ještě stihnul stavit na Helfštýně a vyzvednout si číslo.

V sobotu jsem naložil Dědu a Babičku a vyrazili jsme. Bylo pod mrakem, tak jsem zvolil dlouhý rukáv, krátké nohavice a jel na start. Jelikož se nebojovalo o pohár, a po zdravotních problémech jsem se rozhodl, že pojedu na pohodu, užívat si občerstvovačky a vychutnat si bahýnko, na které jsem se moc těšil.

Odstartoval jsem 9:10 v druhé vlně, a svižným, ale ne maximálním tempem, jsem se po úvodním asfaltu zakousl, nebo spíš zabořil do trati, která byla po předchozích deštích „mňamkózní“. Změklé polní cesty a louky  braly více sil, ale v lese to stálo za to. Některé úseky sice bylo lepší objet lesem, občas to místo sjezdu bylo spíš krasobruslení...no, bruslení, a zanesené převodníky shazovaly řetěz, ale já jsem si to náramně užíval. Nebudu popisovat jednotlivé úseky,( každý je zná, a kdo ne ať si jede projet) – prostě skvělé poježdění. Počasí bylo ideální, a před mým dojezdem do cíle vylezlo slunko, takže  pohoda na pozávodní občerstvení.

I v neděli jsem vstával hodně brzo a vydal se do Koutů, kde se jelo 2. kolo MSDH CUPu. Kluci v sobotu pořádně potrénovali, a tak jsem je kromě Michala zastihl ještě spící. Nakonec ale přece jen vstali a vydali se na trať pokračovat v tréninku. Sice celé dopoledně jemně pršelo, ale naši borci si to podobně jako já užívali. Trať má dva a půl kilometru a při mokru nebyla nouze o zajímavé momenty.

Před finálovou jízdou jsme udělali Michalovi malou opravu respektive doplnění čtyř prasklých špic a kluci se vydali na závěrečný sjezd. Oba dojeli v pořádku, rychleji tentokrát Michal.

Kubrt

Výsledky zde
Fotogalerie zde

27.4.2013 - Rohálovská 50

Zima byla dlouhá, a už to vypadalo, že se letos Rohálovská pojede na sněhu. Příroda ale v posledních třech týdnech začarovala a připravila na závod perfektně vyschlou trať a nádherné počasí. Pokusím se jeho průběh popsat mýma očima.
Zima byla dlouhá a tak kilometrů moc najeto nebylo. Pravda, boji o Slimákovský pohár jsem přizpůsobil zimní přípravu: zvýšil dávky na trenažéru a prakticky vynechal zimní výjezdy. Ale kromě jedné projížďky Rohálovské před deseti dny jsem nebyl v lese. Takže na start jsem se stavěl z rozpačitým pocitem, protože se absolutně nedalo odhadovat, jak to bude probíhat a jak to dopadne. Protože - Zima byla dlouhá...
Start byl odsunut na dvanáctou hodinu, to už měl za sebou své klání Marťa, kterého potkal před startem defekt, ale jako správný bojovník a správný Slimák si z toho nic nedělal. Díky rychlému zásahu servisu(Marek) se na start stihl postavit včas. A defektů bylo ten den ještě dost.
Ve 12:00 jsme vyrazili i my ostatní. Tentokrát se mi povedlo udržet se vedle Marka, a krátce po startu jsme jeli vedle sebe. Nechtěl jsem připustit, abych ho musel dohánět a  ani to, abychom jeli vedle sebe a na konci závodu se pouštěli do souboje. Taktika byla jasná: Na začátku to napálit naplno a pak ještě přidat. Aneb, jak pravil klasik: Majne taktik zkusit šušen. A tak jsem to drtil, abych mu ujel. Věděl jsem, že je za mnou, ale nemohl jsem si být jistý, jestli to není jen o zatáčku, a tak jsem se snažil držet tempo. Při občasném ohlédnutí jsem zahlédl oranžový dres, nakonec se z něj ale vyklubal dres KTM.

Před sjezdem ke hřišti v  Karlovicích  hlásí dívák: Jste 10 minut za prvním. Hm, dobrá zpráva,...... kdyby přišla na 40. kilometru. A dupeme dál.
Při výjezdu k vysílači dojíždím Rosťu Chytila ze Sokola Třebětice (jeden z mých letošních cílů), který si stěžuje na dýchání a tak ho spokojeně předjíždím a uháním dál.
Trať je suchá a prašná. Blížíme se k Líšné. Cedule před slavným brodem „Pozor hráz“ upozorňuje na to, že místní nadšenci postavili za brodem hráz a zvýšili tak hladinu vody. Jo, to se mi líbí. Navíc, skvělí fanoušci odmění každého, kdo brod projede zatůrováním motorové pily.
První občerstvovačku projíždím a beru si pouze kelímek s ionťákem do ruky, i když už jsem skoro na suchu a občasné náznaky křečí zaháním magneskem. Následuje panelovka a krátký lesní úsek. Po objetí rybníka se hlásí příroda a já musím zastavit a „odskočit si“, ale pár závodníků, kteří mě předjedou přece není problém.
Na druhém bufetu si nechám doplnit bidon a vyrážím na poslední kopec. Po jeho zdolání rychlý sjezd do Dobrotic a rychle přes podzámku k brodu. Těsně před ním mě předjedou tři borci. Dva z nich veznu při průjezdu brodem. Ale při výjezdu z něj to přijde: silné křeče v obou stehnech. Musím zastavit, ale nemůžu se jich zbavit, tak chvilku jdu, chvilku jedu ve stoje, ale až do cíle už je to jen přesun výletním tempem. Na Želkově zřejmě na chvíli zabírá magnesko a tak jedu dál. V Tučapech na otázku vodu nebo pivo odpovídám za B. Po podání kelímku znovu spodní strana stehen. Obsluha občerstvovačky nabízí masáž, ale odmítám,  a pěšky se posouvám dál. V kapse dresu najdu poslední ampuli hořčíku a jen doufám, že se neobjeví nějaký Slimák. To už mě předjíždějí Sokolící z Třebětic a mnoho dalších závodníků.
Závěrečný průjezd kravínem je zajímavým zpestřením, ale pro mě hlavně znamením, že jsem v cíli. Pohár jsem sice získal zpět, ale dobrý pocit z toho nemám. A to doslova: svalové křeče přechází v žaludeční, které ustupují až po večerní návštěvě hospůdky U Klimešů. Zima byla dlouhá.
Naopak skvělý výkon podali ostatní členové: Marek, Laďa, Ríša Děda a hlavně holky Gábina a Kája, které s ohledem na naježděné, nebo spíše nenaježděné kilometry dojeli ve skvělém čase. Ríša cestou absolvoval několik pádů s krvavými následky. Později jsme zjistili, že toto počínání bylo zcela záměrné, za účelem péče krásné sestřičky ze zdravotního stanu. Musím také vyzdvihnout vynikající výkon Romana Plachého z Vodáckého klubu Kroměříž, který mě porazil a oplatil mi tak porážku z loňských Sudet.

Zvláštní poděkování patří doprovodnému teamu ve složení babička, Dáša a Anetka, za podporu a skvělou péči o nás po dojezdu. A taky podrav nemocným členům teamu, jmenovitě Tetě L a Danečkovi, kteří by jinak jistě zasáhli do bojů o přední příčky.

Zima byla dlouhá, ale už je léto. Takže pojďme do toho. Příští týden už se nám schází dva závody: Šela maraton a druhé kolo MSDH CUPu, které bylo kvůli zbytkům sněhu přesunuto z Razuly na Kouty.

Kubrt

Výsledky zde
Fotogalerie zde

20-21.4.2013 - 1. kolo msp - kálnica

O víkendu 20-21.4 se konalo první kolo závodů Moravsko-slovenského poháru.  Závod byl rozdělen na dvě tratě, pro střelce, hardtaily, ženy a mastery byla dána trať DH Fox, která je spíše technická, utáhlé zatáčky, klopénky a vykřápané díry na každém metru. Pro kategorii junior, hobby a elite byla vybrána trať Slovenského poháru, která se dá popsat pár slovy. Louka, hop hop, cíl. Trať je co do techniky naprosto lehká, ale obsahuje množství skočků, skoků a dropů.
Na celé trati je něco okolo 15ti skoků.  Na rovné trati, kde se pouze skáče není moc prostoru pro nahánění vteřin, a tak rozhodující úsek byl prvních 200m louky.

V sobotu jsme vyjeli na trénink, ještě netušíc, kterou trať vlastně pojedem.  Byli jsme trochu nervózní, neboť u nás den předtím pršelo a hecovat nové skoky v blátě se nechtělo ani mně, ani bratrovi. Ale Kálnica mile překvapila. Trať byla suchá a tvrdá jako beton. Celou sobotu jsme trénovali na této rychlé trati. Občas bylo na trati trochu „plno“, na závod přijelo 300 závodníků, což je velice slušný počet a naváděl ředitele závodů ke kvalifikaci pro finálové jízdy. Naštěstí byly kvalifikace zamítnuty a finálovou jízdu mohl jet každý, kdo dojel semifinálovou. Poslední závodník v neděli startovat o půl paté odpoledne ! Jindy máme ve tři hodiny odzávoděno, sbaleno, ale naprosto luxusní počasí a nadšení ze začátku sezóny přineslo také kupu lidí.
A co výsledky? Bratr Radim dojel na 42. fleku z celkového počtu 62 juniórů, co startovali.
Já si svou premiéru v hobbíkách představoval o trochu líp, dojel jsem na 54. místě z 85ti startujících. Ale jak jsem psal, na trati rozhodovaly desetiny, tak uvidíme na dalším – pořádně sjezdovém – závodě.

Michal

17.3.2013 - WBS Otrokovice

17.3.2013 se konal první závod WBS a první závod sezóny v Otrokovicích. Jak říká hlavní organizátor Haff – Je to risk dělat závod v půlce března. Čekali jsme do poslední chvíle, zda počasí zůstane s námi, nebo nám uštědří nadílku. Je sobota ráno,  sluníčko se škrábe na oblohu. Ačkoliv se rtuť teploměru drží pod nulou, chuť a touha po prvních závodech je veliká. Sbalíme se a vyrážíme. Při příjezdu na místo ale Kubrt zjistil, že nechal klíče od nosiče doma, a tak jsme se vytočili a celou cestu absolvovali znovu. Je něco kolem 12. hodiny a my jsme konečně v sedle nad kopcem nad Otrokovickým cvičákem.  Trať byla vymrzlá, suchá a rychlá. Zatrénovali jsme si opravdu dobře, neboť jsme do kopce nemuseli tlačit po vlastních, ale nechali jsme se vyvážet autem.

V neděli jsme byli na místě už v 8 hodin, abychom mohli ještě potrénovat, než začne závod. Závod se jel na dvou tratích a to na klasické sjezdové a na trati zvané dual: Spousta vln, malých skočků. Dualka je dvojtrať pro původní závod dual. Tento rok se ale jela jako jedna trať a tak měli závodníci možnost zvolit si, kterou stopu pojedou, jestli pravou anebo levou.  V 11 hodin startovala první rychlostní zkouška, z které jsme pochopili, že trať je sice suchá, ale v místech, kde se brzdí začínala být pěkně klouzavá.  Počasí se nám opravdu povedlo, protože pondělní nadílka sněhu by nebyla v neděli nic příjemného. Celý závod se nesl v pohodovém tempu,  jezdci se jen tak „oťukali“, kdo jak na tom je po zimě.
Já jsem měl premiéru v mužích, čili ve skupině pro pořádný chlapáky. V této kategorii  jsem skončil 20. ze 49. Celkové pořadí – 33. ze 100 jezdců. Byl jsem z tohoto výsledku překvapen a těším se na pohárové závody, kde se muži dělí na Elitu a Hobby. Bratr zůstává ještě v juniorech. V této kategorii vyjel pěkné 17. místo z celkového počtu 27 juniorů. V celkovém umístění skončil 64 z celého startovního pole.

První závod nám vyšel pěkně, sice teď oba ležíme nemocní, ale i tak to stálo za to a už teď se těšíme na další závody při snad už teplejším počasí.

Michal

10-15.3.2013 - SLIMÁK LEZE PO ZDI

Pracovní povinnosti mě v polovině března zavály až do daleké Číny. Naštěstí jsme zde měli dva dny volno, a tak jsme navštívili i některá zajímavá místa. Jedním z nich byla Velká čínská zeď. Na tuto památku jsem byl náležitě připraven a na cestu si vzal posvátný slimákovský dres, abych se  v něm zde nechal zvěčnit.  Také jsme se podívali ke známému olympijskému stadionu, abych před nastávající sezonou nabral správnou motivaci.

V neposlední řadě jsem provedl degustaci na zdejším potravinovém trhu, abych tak oveřil pro naše členy nové možnosti získávání proteinů a současně načerpal inspiraci na tradiční slimáčí grilovačku.

Kubrt

23.2.2013 - ROHÁLOVSKÁ DESÍTKA

Na letošní ročník Rohálovské desítky jsem se velmi těšil, dílem také proto, že loňského ročníku jsem se díky nataženému kolenu na poslední chvíli nemohl zúčastnit. Tak jsem si to chtěl letos všechno vynahradit a pokořit všechny svoje mety. Neponechal jsem nic náhodě a již v polovině října jsem zvýšil dávky polykaných kilometrů, z mého pohledu až na hranici možného. Výsledky se začaly dostavovat, na Hadovně jsem překonal svůj dva roky starý nejlepší čas a začal jsem zažívat prchavé okamžiky náznaku formy a víry toho, že můj čas na desítce by se mohl dopracovat někde ke 42 minutám. Chyba lávky, tělo bylo evidentně proti a  již počátkem vánoc mi začalo klást zaludné překážky v podobě viróz, zánětu podkolení šlachy a jako poslední trumf vytáhlo chřipku. Než jsem se nadál uběhly dva měsíce a do Rohálovské zbývalo 10 dní. Počet naběhaných kilometrů za dva měsíce – nula. Zhodnotil jsem svoje šance. Za 10 dní se nemůžu dát dohromady, natož něco důstojného zaběhnout, navíc z 10 kilometrů se vyklubalo 12, něco mi rupne a dva měsíce si budu lízat rány. Rozhodl jsem to vzdát. Pak mi to ale začalo vrtat hlavou, loni jsem nebyl, letos nebudu a co příští rok? Taky do toho něco vleze ?

Argument, že nejsem ve formě se mi již nezdál dostatečný, chodit můžu, běhat můžu, nějakých 12 kilometrů mě přece nemůže rozhodit, holt čas nebude takový, jaký jsem si představoval, ale nějaký bude  …..  A hlavně - nemohl bych napsat článek a na to jsem se nejvíc těšil ….

Vypracoval jsem si zrychlený tréninkový plán - spinning - pětka - dvanáctka - desítka na Hadovně - spinning. A byl jsem zvědav, co se bude dít. Po Hadovně mě tak bolely nohy, že jsem měl problémy vyjít do druhého patra. Do startu zbývaly tři dny … No nic, musím to rozehnat spinningem, a celou dobu jsem myslel na to, jak právě loni byl poslední spinning před Rohálovskou příčinou mých problémů s kolenem. Nicméně letos se povedlo. Den pauza a vzhůru na start.

23.2 2013 - den startu. Již v noci, když jsem poslouchal, jak se vítr prohání komínem, jsem věděl, že to bude letos nevšední zážitek. Zajásal jsem. Mám na co svést svůj mizerný čas. Žíly mi naplnil optimismus. Jen aby to vydrželo …

Vyrážíme v 10:00. Děda přináší Jobovu zvěst: Za hodinu se nebe rozestoupí a vysvitne slunce. Tvářím se nadšeně, snad ne - myslím si v duchu … Vše jde ale podle mého plánu.  Přituhuje, vypadá to, že ani nedojedeme, silnice se ztrácí v bílé mlze. Pokorně se držím za sněhovou frézou až do místa určení.

A již stojím na startu. Slimáčí barvy zbaběle zanechávám v kufru auta a volím osvědčenou sestavu prádla, korunovanou kanárkovým šátkem z TYMY centra. To proto abych byl v případě, že udeří lavina dobře dohledatelný.

Start. Krátký běh mezi domy a již jsme na silnici. Silnice, žádnou nevidím a pod sebou ani necítím. Závěj nalevo, závěj napravo, uprostřed malý chodníček. Podívám se dopředu, kam až se vine běžecký had, dohlednost 50 metrů. Sklopím zrak na paty běžce před sebou, co krok to podklouznutí, ten dlouho nevydrží, říkám si v duchu. A skutečně do třiceti vteřin leží ve sněhové peřině. Bystře uskakuji, zatím mám dost sil, abych svoje smyky ustál. Už ale vím, že boty jsem nevybral dobře - těžké tvrdá podrážka. Na ledových plotnách se dějí věci, ale zatím dobré, zatím stojím. Předbíhat nejde, není kudy, nějak mi to nevadí. Ušetřím síly a v závěru to rozbalím. Vzpomínám na Laďu Šrámka, na běžkách by tady patřil k favoritům. Zdoláváme první horu. Kuknu na hodinky 4.5 kilometru, za chvíli bychom měli v protisměru potkávat ty, kteří nerozumně přepálili začátek. To jsem zvědav, jak budou před naším rozjetým vlakem uskakovat. A skutečně první nerozumný jedinec je tady, zvládnul to, měl štěstí - vlevo chyběla závěj …

V dohledu Dřevohostice, občerstvovačka, had se rozevírá. Teď to rozbalím, zrychluji,  laškuji s domorodkyněmi, jsem plný elánu. Po čichu na občerstvovačce vyhledávám kelímek od likérky Drak - došel, s tím jsem nepočítal, dolévám se čajem, nefunguje to, stroj se zadrhává …. Funě do kopce přemítám čím to bylo, že se mi běželo tak dobře. Že by tím, že to bylo z kopce? Tuto myšlenku okamžitě zavrhuji jako mylnou.

Levá, prává, bác a už ležím v závěji. Nechce se mi vstávat, míjí mě pět soupeřů, silou vůle se škrábu na nohy, zdolávání hory pokračuje …. Přede mnou „slečna“, krok se stává lehčím, dobíhám a soustředím se na … Levá, pravá, bác a už ležím zase v závěji. Slečna mizí …  Devátý kilometr, to mě staví na nohy. Znovu dobíhám slečnu , vbíháme do Prusinovic, otáčím hlavu vlevo, abych ji znalecky ohodnotil. Je to můj ročník , síly mne definitivně opouštějí. Slečna mizí za horizontem ……

A již je tady podpůrný tým , bez brýlí stejně nikoho nepoznávám, preventivně kynu na všechny strany. Kontroluji pozici, přede mnou díra - za mnou díra, doklusávám do cíle, čas cca 1:06:54. Příště se polepším, možná …….

Ríša

Fotogalerie zde
Výsledky zde

3.2.2013 - SNOW DOWNHILL PETRŮVKA

O Víkendu, konkrétně v neděli, jsem se já – Michal – zůčastnil zimního závodu ve sjezdu na Petrůvce nedaleko Luhačovic. Závod byl spíše pro účel sejít se po zimě, porovnat připravenost na klouzavý terén a pobavit se.  Závod se konal po asi 8 leté pauze s pokusem oživit tuto tradici. Na start se postavilo 60 jezdců ve 3 kategoriích, Elite, Junior a Ženy. Já měl premiéru už za hranicí juniorství.
Trať byla opravdu klouzavá, neboť sobotní břečka přes noc krásně zmrzla a po pár jízdách se na louce vyjezdili brutální ledové plotny, které byly pro pár jedinců bez plášťů s hroty opravdu zábavné. Ano, i já se náramně bavil. Všichni jsme ale dojeli ve zdraví a bez zranění do cíle. Nepíšu bez pádů, protože za ten den spadl snad opravdu každý. Můj výsledek je 42. místo v kategorii Elite. Odpoledne jsme ukončili vyhlášením, klobáskou a čajem.

Video zde
Výsledky zde

Michal