V roce 2014 JSME BYLI NA TĚCHTO AKCÍCH:

15.11.2014 - UKONČENÍ MSDH CUP - KÁLNICA

Výjimečně teplého  listopadového počasí a prodlouženého víkendu jsme využili různě. Někteří vyšli na pěší túry, jiní najížděli kilometry  a naši sjezdaři se vydali na ukončení MSDH cupu a tím i DH sezony do Kálnice. V rámci této akce se kromě vyhlášení celkových výsledků seriálu  organizuje i několik závodů, těch se ale kluci neúčastnili, a pouze si užívali ježdění a možnosti posledního setkání s kamarády z celého Československa. Těch se sjelo velké množství a to i díky počasí. I když celý den foukalo, bylo krásně slunečno , takže  nádhera. Michal měl možnost odzkoušet  svou novou starší GoPro kameru, a mohl tak zadokumentovat podklouznutí přefoukaného předního kola, takže i test kamery byl „akční“ a večeře v kolibě udělala chutnou tečku za našimi letošními výlety na Slovensko.

Kubrt

4-5.10.2014 - BOBR CUP, MSDH CUP BÍLÁ

Tento víkend se nám při konci sezony sešly dvě akce. Zatímco Michal a Radim jeli v sobotu trénovat na Bílou osamoceni, já s Ríšou za doprovodu  dědy, babičky, Lidky, Dáši a Dana jsme vyrazili na Bobra. Trochu nervozity nám připravil kajakář Ivoš, když v průběhu týdne strašil nějakou virózou, nakonec ale dorazil i on, a tak jsme se do toho mohli vrhnout naplno, jak se říká po hlavě.

Po nezbytném rozběhání se Ríša postavil na start s dalšími více než dvěstěpadesáti běžci a v poledne vyrazil. Já jsem se ještě chvíli rozjížděl a obhlížel sjezd k poslednímu brodu u kempu. Ve vodě byl kámen, který plynule navazoval na břeh, takže naladěn ze Sudet, pojal jsem plán sjet na kole až do řeky, i když  mi bylo jasné, že tam bude následovat v lepším případě seskok do vody. Pak už jsem se vydal do předávacího koridoru a netrpělivě vyhlížel Ríšu. Když ale zahlásili naše číslo, tedy že běžec se blíží k poslednímu brodu a já se hrnul k bariéře, zjistil jsem, že zadní kolo je daleko měkčí než ráno, patrně nějaký defekt při rozjíždění. Teď už nezbývalo než doufat, že to tmel bezdušáků zalepil a že to vydrží.  To už jsem dostal kolík a vyrazil na svůj úsek. Ten začal novým minipumptrackem a pak po známé trase. Tu jsem si užíval, jelo se mi dobře a neustále jsem předjížděl jiné bikery. Před brodem u Templu jsem ve vzpomínce na loňský náznak křečí vypil magnésko a už skáču do vody. Proud je zde silný, já jsem jej ale zvládl bez problémů a stejně tak i následný prudký sjezdík.  Další známé úseky a už jsem přijížděl k cíli.

 Spustil jsem sedlo a najel do plánované stopy. Těsně před hladinou jsem ale zazmatkoval. Asi jsem chtěl na poslední chvíli vystoupit, což kvůli prudkému sklonu už samozřejmě nešlo, a tak mě brzda vykopla vpřed. Ještě jsem stihl odhodit kolo, abych nešel přímo přes řidítka a už se kutálím do vody. Studená voda a prudký pohyb mi spustili křeče v lýtkách, takže jsem se nemohl pořádně postavit, natož vzít kolo na ramena a brodit řekou. Fandící dav mě ale vyburcoval natolik, že se pomalu sunu vpřed a bolestnou grimasu maskuji za výraz Kubrta vítěze, když tuší že je v dosahu objektivů.

Ani nevím, jak jsem se vyškrábal na druhý břeh a ujížděl k předávce. Až pak jsem si uvědomil, že mě dost bolí již jednou operované koleno a že nemůžu pořádně narovnat nohu. Rychle jsem se převlékl do suchého a s ostatními vyhlížel Ivoše. Ten si také svůj úsek zpestřil exkurzí pod hladinu, vše ale zvládl, dál hájil pozice a statečně dovezl naši štafetu na 155. místě. Tvarůžkové klobásy, bramboráky a další pochutiny, ale hlavně litovelský ležák Bobr, který se vaří jen na tuto akci, byly zlatou tečkou za letošní sezonou.

Ale víkend byl teprve v půlce.

V neděli brzy ráno, tedy hned jak se nám podařilo vzbudit Radima, jsme s Michalem a opět s Lidkou a Dášou vyjeli do Beskyd. Kluci říkali, že když v sobotu odjížděli, začínalo pršet. A bylo to poznat na jezdcích, kteří se vraceli z tratě. Takže kluci obuli na předek mokré a pokračovali v tréninku. Zatímco Lidka fotila, já s Dášou jsme se pohybovali spíš v cílovém dojezdu. Pouze na semifinálovou jízdu jsem se vyškrábal do lesíka před cílem, kde nebyla nouze o pády a krizové situace. Pak jsme šli upéct skvělé masíčko, které nám tentokrát připravila Dáša.

 Až na děvčata jsme byli jak v posledním tažení: já koleno, Radim po sobotním pádu a Michal si zas stěžoval na škrábání v krku a bolest na plicích, takže dokonce ani nenastoupil na finálovou jízdu a šel umýt zabahněné kolo. Na finále se Lidka přesunula také do spodního lesíka a zaujala zajímavou pozici před stromem. Zajímavou pro fotky, ovšem taky nebezpečnou, o čemž se záhy přesvědčila, když jeden závodník vyletěl z tratě. Naštěstí ona a hlavně foťák to přežily, a tak po přesunu za strom pokračovala ve focení. Po průjezdu Radima jsme se pomalu začali balit a unaveni ale spokojeni vyrazili domů.

Kubrt

PS: 6.10.-Koleno se pomalu zlepšuje, dnes umyju kola, operu oblečení a v sobotu hurá na Kyčerku !!!
Fotogalerie z BOBR CUPu
Fotogalerie z Bílé

27.9.2014 - WBS TRNAVA

Po sjezdařské závodní pauze se kluci těšili na wébéesko do Trnavy. Na páteční trénink vyrazili každý s někým z kamarádů, takže domů přijeli zvlášť, Radim o dost později, protože ještě stavěli stan na sobotu a pomáhali na sjezdovku vytlačit starý pickup, přes který se mělo skákat v sobotním dualu.  Michalovo nadšení ale po tréninku opadlo, takže se rozhodl závod nejet a tak jsme v sobotu vyrazili jen s Radimem.  Padající mlha se cestou změnila v mrholení, proto jsme se po příjezdu uchýlili pod stan, ale srážky po chvíli ustaly a Radim pokračoval v tréninku. Povrch byl náročný a kolo se neustále obalovalo nánosem bahna a trávy, a i když jsme se snažili průběžně čistit, obvykle byl výsledek zmařen ještě cestou vlekem nahoru.

V 11 hodin odstartovala první rychlostní zkouška. Ta se jela stejně jako RZ2 na trati, která končí skokem u rekreačního střediska.

Třetí a čtvrtá RZ se jede na druhé trati s dojezdem po louce. To už přijel i děda s babičkou a sestřenicí Janou a fandili po zbytek závodu. V třetí RZ měl Radim po špatném doskoku pád a narazil si ruku. Proto nejdřív vůbec nechtěl jet dual, který se jel po dokončení standardního závodu WBS. Dual jedou jezdci po dvou a vítěz postupuje pavoukem do dalšího kola takže začínají na 32 a postupně pyramida jde až do finále. Nakonec se ale vzchopil a jel si trénovat dualovou trať, která byla otevřena až po dojetí poslední RZ.  Přes formana ale neskákal a jen ho přejížděl z obavy, že by neudržel po dopadu řidítka (taky hned na začátku tréninku jeden z jezdů po dopadu na předek šel přes řidítka a skončil pravděpodobně se zlomenou klíční kostí).

Při závodě Radim v prvních dvou jízdách auto přejížděl. Ve třetí „vyfasoval“ Toma Navrátila z Heartattacku, což kromě toho, že je to jeho spolužák na Coptu, je jeden z nejlepších jezdců u nás, vždyť se nedávno zúčastnil MS v Norsku. I když Tom vedl, Radim se ho statečně držel  a vyhecován tímto soubojem a fandícími kamarády,  najel na auto vysokou rychlostí a už se mu nepovedlo kolo potopit a šel do skoku.  Vše ale ustál a tak jsme se mohli vydat na klobásu a domů.

Kubrt

Fotogalerie zde

20.9.2014 - MISTROVSTVÍ ČR V MTB MARATONU-RALLY SUDETY

Letošní Sudety byly v mnohém specifické.  Byl to jubilejní 20. ročník, jely se jako MČR XCM a kvůli nějaké zahrádkářské výstavě byly posunuty z 6. na 20. září. Počasí přelomu srpna a září moc trénování nepřálo, ale já jsem se po zdolání Obra Drásala a Rusavské na tandemu cítil tak nějak závodnicky uspokojen, takže na Sudety jsem jel spíš užít si a vychutnat tuto krásnou a náročnou trať, než závodit nebo zlepšovat čas či umístění.

 V pátek vyrážíme společně s Michalem, Dědou a Babičkou hodně brzo, na oběd se místo v Kudowe Zdroji stavujeme cestou U Laudona, takže už v poledne jsme ubytovaní a vyrážíme na obhlídku klíčových míst. Nejdříve jedeme k Václavovi.  Toho si párkrát cvičně sjedu, stejně tak i Michal, pro toho je to samozřejmě malina. Pak se přesouváme k Hvězdě. To už je jiný oříšek. Michal ji opět párkrát sjede a pak mi ukáže tu nejlepší stopu. Já si třikrát najedu na hranu kritického místa, kde končí hodně lidí, ale vždy se zaseknu. Pak si řeknu, to co říká další biker, který přijel a jak říká, se marně odhodlává už šest let: Ne že to zkusím, ale že teď to tam prostě pustím. A taky že jo. I když první sjezd není úplně čistý a hned pod osudným místem se zastavím, důležité je, že jsem vypnul ten blok v hlavě. Teď už vím, že to jde. Dám si to ještě párkrát, tentokrát už čistě a kontrolovaně. JE TO TAM!   V naprosté bajkové blaženosti se po trase přesouvám pár kilometrů dál, kde je avizovaný nový prudký sjezd. Je to hodně prudký travnatý břeh, takže zadek dozadu, kousnu brzdy a posílám  to tam. Pak si ještě dávám podjezd cesty potokem a dokonce vyjedu i po kamenitém břehu. Zatím přijel doprovod, takže ještě jednou sjíždím hliněný břeh pro záznam na kameru  a nechávám je čekat, že si ještě jednou zkusím výjezd z potoka. No zkouším ho dvakrát: poprvé se kolo začne stavět na zadní a padám do potoka na nohy, podruhé si do něj rovnou sednu. Ostatní čekají v autě, takže to neviděli, ale nemá cenu zapírat, protože ze mně crčí voda jak ze starého hastrmana. Pak už odjíždíme na prezentaci, večeři  a rychle do hajan.

V noci nás probudí rachot lijáku, a to slibuje zajímavý závod.

Ráno je mlha, ale celkem teplo, takže těsně před startem odkládám větrovku i dlouhý dres a vyrážím jako většina ostatních v krátkém. Po prvních čtyřech kilometrech stoupání po asfaltu vjíždíme do lesa: noční liják a jezdci před námi udělali své a já vidím, že dneska mě bude bavit i ta „méně záživná“ část tratě.  Mlha houstne a mi se mlží brýle, takže při sjezdu loukou vidím stopu jen jako rozmazanou čáru a případné nástrahy poznám až jsem na nich, nebo když se někomu přede mnou  rozvlní kolo. Většina z prvních třiceti kilometrů je pokryta větší či menší vrstvou bahýnka, ale pod ní je tvrdší podklad, takže se to moc neboří a přitom je to pořádný motokros. Občas se mi kouše řetěz na nejmenším převodníku, ale jinak to jde.

Najíždíme na Laudonovy valy a kořeny. Tady už není tolik bahna, a i když jsem  nafoukal trochu větší tlak než jsem zvyklý, pláště drží perfektně a já si užívám trať. Za bufetem  Amerika první prudký stoupák a pak Václav, Vodní zámky a další krásné úseky. Krátce před polednem začínám stoupat na kopec, za kterým je sjezd do Machova. Tam jsem byl loni v poledne, takže evidentně zpoždění, ale mi to nijak nevadí. Navíc se škubání řetězu nějak zesiluje a najednou šlapu naprázdno a řetěz leží na zemi jako mrtvý had. Takže rychle nýtovačku a za chvíli je opraveno.

V Machově se občerstvím, omyju řetěz a převody, namažu a za povzbuzování doprovodu vyrážím dál. I když mám letos horší čas, nějak rychle mi to utíká. Asi je to tím, že se celou dobu těším na Hvězdu. Ta ale vypadá jako po mistrovství světa v orbě a Michal na mě volá, že se to dnes sjet nedá. Takže potupně slézám a jdu po svých.  Jedu si spravit chuť na hliněný břeh. To je daleko větší adrenalin než včerejší Hvězda. Tu jsem měl pod kontrolou. Kdežto břeh je rozrytý a kromě rýh jsou tu i jednotlivé drny a ty kdybych trefil, tak jdu přes řidítka. Řídit se nedá, kvůli prudkému sklonu musím držet přímý směr, a přesto že ostatní slézají po svých já to tam prostě na prasáka posílám. Ke konci mi jde zadní kolo do smyku, takže pustím brzdy a poslední úsek dávám v plné. Za sjezd jsem odměněn potleskem diváků, kterých se tu sešla početná skupina, neboť tušili krev.

Podjezd potoka, břeh raději vyšlapu a jdeme na poslední tři kopce. Využívám našetřených sil a předjíždím pár borců a i přes drobné zaváhání v otočce v teplickém parku se ve zdraví dostávám do cíle.

Bylo to krásné a už se těším na příští ročník. Doufám, že sjedu Hvězdu i při závodě a doufám, že se konečně připojí i další Slimáci.

Kubrt

10.9.2014 - HOUBAŘENÍ

Dnes odpoledne si naše Slimáčice udělaly výlet do lesa. Tentokrát ne za cyklistikou, ale spojily příjemné s užitečným a po dvouhodinové turistické vycházce se vracely se slušným úlovkem. Já jsem dělal tentokrát podpůrný tým a navigátora. Takže Laďo - Tobě se nechtělo - Měl jsem tam harém, dali mi to darem....... Samozřejmě ty houby.

Marek

7.9.2014 - O TRNAVSKÉHO KOLÍKA

Musím se přiznat, že se mi na letošního Trnavského kolíka moc nechtělo. Představa, že polezu do studené vody se mi vůbec nelíbila. Ale překvapivě to byli právě děti, které mě přesvědčovaly, aby jsme jeli. A když už se omladina rozhodne vstát od mobilů a sportovat, je třeba jít příkladem. Takže jsme jeli. Sice nakonec pouze já a Martin, ale jeli. Kajka, ač nerada, si to musela letos odpustit.
Po desáté hodině jsme se zaregistrovali a protože prostředí už známe, měli jsme čas se pokochat krásným počasím, které nám opravdu letos přálo. O půl dvanácte byl přistaven autobus a my jsme se přesunuli na místo startu. Tam nás jako příjemné překvapení čekala velká část Slimáčího týmu. Kubrt přijel samozřejmě na kole. Je to pochopitelné - Sudety se blíží.
Letos jsem jel po dlouhé době "na sebe". Marťa chtěl jet sám a tak jsem mohl zase zjistit, jak jsem se za ty roky zlepšil, nebo naopak zhoršil. Věk prostě nezastavíme. Protože je nejhorší se po studené koupeli převléct, letos jsem zariskoval a zkusil jsem plavat kompletně oblečený v dresu a kalhotách. Před výstřelem jsem si to cvičně vyzkoušel a kupodivu to šlo. Někteří odvážlivci to dali i v botách, to jsem ale nezkoušel - a údajně jsem udělal dobře.
Ve dvanáct hodin zazněl startovní výstřel a my jsme se vrhli do víru vln. I malý rybník v Podkopné Lhotě se začal pořádně vařit. Než jsem doplaval na druhou stranu, byl jsem od soupeřů úplně poliskaný. Převlékání bylo tentokrát rychlé a už jsme běželi. Za necelé dva kilometry jsme byli u kol a konečně přišla disciplína, ve které jsem nestrácel. Po startu mne čekal Petr jako doprovod a spolu jsme začali dohánět soupeře. Z mírného kopce to první polovinu docela jelo. Postupně jsem předjel několik borců. Před polovinou se Petr odpojil a já jsem pokračoval dál sám. První kopec byl opravdu očistec. Tepy dosahovaly určitě závratných výšin, ale stále jsem se snažil vždy dojet soupeře před sebou. Ve druhé polovině už mi ubývaly síly a tak to nešlo tak rychle. Ale přece jen jsem v posledním stoupání před cílem ještě předjet dva bikery. Nahoře jsem si pomyslel, že ve sjezdu už je nepustím před sebe. To byl ale omyl. Jeden z nich se kolem mne přehnal rozdílem třídy. V cíli jsem mu uznale pogratuloval. No jo. Říkal, že jezdí DH. Tak potom se můžu snažit jak chci. Přijel jsem v čase 37:21 na celkovém 14 místě, což bylo zlepšení o dvě minuty. Byl jsem maximálně spokojený. V prvních ročnících bych byl s tímto časem na bedně.
Po deseti minutách dorazil Marťa. V cílovém finiši vybojoval skvělé třetí místo jako loni. Na závěr dne jsme si dali dobrý gulášek a spokojeni odjížděli domů.

Marek

Fotogalerie zde
Výsledky zde

30.8.2014 - PŮLMARATON MORAVSKÝM KRASEM

Tak jsem se nechal vyhecovat Danem a přihlásil jsem se na běžecký závod Moravskym Krasem na tu (pro mne) nejdelší trať 2400m. Říkal jsem si -  to nic není, to zvládne každý. Přihlásil se i Richard, který běžel 21,1 km.zatím co já s Danem 2.400m.

Co se týká trenování, moc jsem tomu nedal ani já ani Dan, zato Richard trénoval tvrdě a tak jsem netrpělivě očekával jak to dopadne.

Konečně přišel den D 30.8. a mi za krásného počasí a v doprovodu naší fotografky Lidušky dojeli do Blanska. Po registraci jsme prošli celou trať zjistit co na nás čeká. Konečně přišel ten moment. Já s Danem jsme netrpěliví a nervozní stáli u startovní čáry a čekali na výstřel.

A je to tu, rána jak prase a běžíme. Zdá se mi, že běžíme pomalu volám na Dana" přidej!" ale on" jen se šetři !", tak jsem zvolnil, ale neustále Dana povzbuzoval "trošku přidej..".Za zatáčkou nás příjemně povzbuzoval Richard, ale neměl žadnou houkačku. Když uběhneme asi do poloviny zjištuju, že Dan měl pravdu a pomalu ale jistě mi ubývá sil. Ale stále běžím vedle Dana a nenápadně mu říkám". zvolni zvolni do cíle je ještě daleko ať to zvládneš.."ale nic, dělal se že neslyší . Tak jsme proběhli velký okruh a nabíháme do malého okruhu. To dám to dám říkám si a běžíme do poslední zatáčky,".. počkej ma mě.." říkam Danovi ale nic, běžíme do cíle a Dan začne sprintovat a v tom okamžiku mi začne utíkat ať se snažím co mužu dohonit ho nemužu.

Na cílové rovince mi Dan utekl a dokonce předbíhá ještě další 2 závodníky. V cíli nás fotí náš fotograf Liduška, ale její pozornost se logicky zaměří na Dana protože je přede mnou a ona ho fotí a fotí a já nic, už mám strach že mě ani nestihne vyfotit - prostě su jak Petr -  jak se nevyfotím tak su nesvuj. Ale stal se zázrak. Lidka si vzpoměla, že běžím i já a stihle vyfotit i mě. Richard dopadl hůř. Mám to za sebou, říkám si a jdeme na klobásu a dobré točené pivko.

Náš čas 14 minut a nějaká vteřina - jsme oba nadmíru spokojeni, o to víc nám chutná občerstvení.

V 16:00 si stoupl na start Richard a dalších asi 1200 závodníku. Je to úžasný pohled. Zážitky z trati nám Richart sdělí osobně ale jedno vím určitě a to, že běžel tak rychle že ho Lidka nestačila při doběhu do cíle ani vyfotit. No, jak si nevezme dres Slimáka tak se to fotí hůř, ale byl také spokojen.

Asi je lepší běhat jak jezdit na kole. Nemusí se tolik trenovat. Za 15 minut to máš za sebou a pak se věnuješ pohoštění. Richard říkal "..že jsem se nepřihlásil na ten běh městem!.." zatím co jsme si užívali pohody on nervozně čekal na start.

Moc se těším na příští rok a doufám, že poběžíme i s Danem znovu a zlepšíme se alespon o 2 vteřinky.

Po příjemě stráveném dnu v Blansku jsme se všichni spokojeni vrátili domů kde na nás čekala babička, která nám všem na dálku držela palce.

František

Fotogalerie zde
Výsledky na 2,4km a 21km

16.8.2014 - RUSAVSKÁ 50KA

Původně jsem Rusavskou ani jet nechtěl, ale když jsme po Hostýnské seděli s Radimem na zahrádce hospody UKlimešů, přišlo po několika pivech naše hecování a to mívá závažné následky (naposledy to byl pěší pochod z Tesáku do Kroměžíže). Tentokrát to vyústilo v rozhodnutí jet Rusavskou na tandemu.

V neděli před závodem jsme si půjčili tandem, projeli trať, abychom zjistili, že to zvládneme a přihlásili se. Pak ještě jeden průjezd ve čtvrtek a už je tu sobota. Většina ostatních členů teamu je při příjezdu na Rusavu překvapena, když nás spatří, jak chystáme ďábelský stroj.  Po krátkém rozjetí se stavíme na start, kde ještě chvíli debatíme s osádkami dalších tandemů a netrpělivě vyčkáváme na výstřel. Stojíme ve předu, abychom nebyli  zabržděni při výjezdu na Klapinov. Po startu dochází k pádu v prvních řadách, my se ale obratně vyhýbáme a dupeme vzhůru. Za odbočkou na Hořansko nevyužijeme nabídky slivovičky (aspoň já, za sebe nevidím) a po nejprudší části předjíždíme jeden z tandemů. Konečně se dostáváme z asfaltu do terénu a pod lesíkem nás povzbuzuje děda. Vyšlápl hodně vysoko, asi sbírá body na pohár pro nejlepšího člena podpůrného teamu.

Sjezdík z Klapinova, prudká vracečka a pak přichází úsek, kde většina  jede po břehu přes kořeny. My ale z treninku víme, že bychom tam uvízli za „břicho“, takže jedeme spodem přes kaluže. Ty ale profičíme a navíc získáme několik pozic.  Po asfaltové části sjezdu, kde nás předjíždí jiný tandem, najíždíme na pěšinu nad potokem. Tady je už znát včerejší déšť a průjezd několika desítek jezdců, my to ale rozbahněným úsekem hrneme jako rozjetý tank. Stoupání na Tesák a to i prudší úseky pod sjezdovkami zdoláváme bez ztráty kytičky a při objíždění Čerňavy se rozhoduji nestavět na bufetu pod Ožiňákem. Těsně před ním nás předjíždí Laďa. Ten ale zastavuje, stejně jako tandem v zelených dresech  a my se před nimi spouštíme k Rajnoškám, tam přichází vydatný déšť, který nás kropí celou dobu po asfaltu. Při odbočování do lesa nám pořadatel hlásí, že jsme třetí tandem !! Oči se mi zalévají krví, z pohodové jízdy na dojetí  se stává boj o medaile a já v duchu začínám litovat Radima. Okamžitě přijímám rozhodnutí projet i druhým bufetem. Stejně se v lesním úseku od Křížku k Trojáku najím dost bahna, které nás obaluje.  U Trojáku sjezdík k pěšině, na jeho konci musíme stoupnout na zem, protože borec před námi zastaví, čehož využívá Laďa a obratným manévrem nás předjíždí.  Průjezd pěšinou si užíváme (aspoň já), zatímco někteří odpadávají, my tento úsek projíždíme jak po másle včetně závěrečného prudkého sjezdíku. Další  sjezd k Držkové po kamenité cestě bych poslal rychleji, ale raději jedu za pomalejším jezdcem středem po hladké stopě, místo předjetí přes volné kameny s vysokým rizikem defektu. Dole ale dojíždíme ještě pomalejší holčinu z krátké, to už nevydržím a posílám to zprava. Naštěstí bez úhony. 

Po průjezdu druhým bufetem přichází poslední stoupání. Na jeho začátku opět předjíždíme Laďu. Asi se nás snaží dohnat, ale dva páry našich nohou pracují jako písty parního stroje a  pravidelným rytmem ženou převody našeho dvojbajku k cíli. Pár lidí předjíždíme, občas předjede někdo nás, ale uklidním se vždy, když vidím, že je to jen „normální“ kolo. Vyjíždíme Hrubou Malíkovou a při následném pokusu o objetí kaluže se usteleme na bok, naštěstí do měkkého, takže vyskočíme a mažeme k poslednímu sjezdu. Z první části mám obavu, ale kupodivu není nijak rozbitá. V lesíku Pod Javorčím hodím brýle po fotící Lidce – ne ve zlém úmyslu, ale protože přes ně už nic nevidím a na jistotu se spouštíme  k Rusavě. Na konci sjezdu sehraná dvojka fandičů Gábina a děda , zatímco na hřišti to jistí Dáša s babičkou. Dupeme do cíle, kde Pavel Mrázek, který právě provádí rozhovor jak jinak než se ženou, poznamená, že dojel třetí tandem. To už je dávno v cíli Martin, který v doprovodu Marka zdola krátkou trať, a  jako první Slimák, který dojel do cíle se stal novým držitelem poháru. Krátce po nás přijíždí Laďa a následně Kája, která tak získává stříbrnou medaili za kategorii Juniorek.

Dvě umístění na stupních vítězů učinili z tohoto závodu úspěšnou akci pro Slimáky a po skvělé klobásce jsme se spokojeně vydali domů.

Kubrt

Fotogalerie zde
Výsedky 50km absolutně a 35km absolutně
Video ve videogalerii

2.8.2014 - HOSTÝNSKÁ 50KA

Protože jsme místní, známe trasu všichni velice dobře a bylo jasné, že první polovina bude podstatně náročnější. Vlastně je v závodě pouze jeden kopec. Od startu až na Lázy. Kdo se dostane na Lázy, je v cíli. Takže nepřepálit.

Na start jsme se postavili Já, Kubrt, Karolína, Radim, Lidka, Ríša a Děda. Pro něho to byl již několikátý poslední závod v řadě. Naštěstí si to vždy rozmyslí. Kdo by chtěl přijít o tu atmosféru. Podpůrný tým byl skoro stejně velký jako závodní. A bylo to znát. Vuvuzely a klaksony už možná lezly krkem všem okolo. Ale je to závod. Ten se v tichu nejezdí.

Ve dvanáct hodin „zazněl“ startovní výstřel a my jsme se vydali vzhůru do kopců směrem ke Slavkovu. Kubrt vystřelil jako raketa a bylo jasné, že nechce ponechat nic náhodě.  Boj o Slimáčí pohár se rozjel. V kopci jsem našel ještě trochu síly(na začátku to šlo) a Petra jsme předjel, abych mohl říct, že byl alespoň chvilku za mnou. To jsem ještě netušil, co se stane na Bludném. Petr mi samozřejmě ujel a už na začátku se prakticky rozdaly karty. Kopec na Hostýn vše perfektně roztřídil. Kdo na to neměl, brzo skončil. Já jsem si jel stále své tempo a pomalu se vzdalujícího Kubrta jsem neřešil. Ani to nešlo.

Jaké bylo mé překvapení, když jsem ho potkal na Bludném, jak řešil defekt bezdušáku. Na příště to chce lepší technickou přípravu. I tak bylo v tom okamžiku přede mnou dalších 25 kilometrů. Myslet si, že to teď napálím vstříc cíli a poháru by bylo hodně krátkozraké. A tak jsem jel v nastaveném tempu a bylo mi jasné, že dříve nebo později mne Petr předjede. Ale stále nic. Občas se ohlížím a hledám zlověstného oranžového Slimáka. Stále nic. Začínám být nervózní…. Říkám si: „Když vydržím s tempem ke kamenému domku, mohlo by to vyjít“. Nebylo by to fér, ale na to se historie neptá. Neeee, nebylo by to opravdu fér.

Když už jsem si myslel, že je to doma, tak mne začaly chytat nějaké střevní potíže. Možná ze stresu, kde je Petr. A nebo možná z toho vína, piva a 10 broskví, které jsem si dal večer před závodem. No to už bylo jedno. V každém případě bylo nutné jednat. A to velice rychle. Do cíle nevydržím. Při sledování Tour de France se diváci ptají, jak to dělají závodníci, když si potřebují odskočit. Tak já už to vím. Hrozný pocit kilometr před cílem, s Kubrtem v zádech. Jen v televizi říkají, že většinou peloton počká. Na mne teda nečekal. Neměl jsem sice žlutý dres(na jeho držitele se prý čeká), ale byl alespoň oranžový………… Ani to ale nepomohlo.

A už si to zase pádím do cíle a sám sebe se v duchu ptám. Je Petr přede mnou nebo za mnou. Tuto otázku mi odpověděla až paní Tomečková se slovy „Máš pohár“. A bylo vymalováno. Bylo jasné, že pohár je můj a Petr opět v dalších měsících zvýší tréninkové dávky. To se mám zase na co těšit. Že já jsem raději nejel pomalu.

Postupně jsme do cíle dojeli všichni v pořádku a užili si celé odpoledne a podvečer. Jedinou vadou na kráse byly hodinové fronty na pivo. To pořadatelé opravdu nezvládli. Snad to příště bude lepší. Děda sice později nosil nějaká podpultová piva, ale vadu na kráse závodu už to nezlepšilo.

Jako jedni z posledních jsme se vydali domů. Někteří, co mají do budoucna velké cíle a najeli málo kilometrů, se vydali na kole. Petře, Lidko, je nutné taky regenerovat……

Marek

Fotogalerie zde
Výsledky zde

13.7.2014 - MČR V DOWNHILLU - KOUTY NAD DESNOU

Minulý víkend se v Koutech nad Desnou konalo 2. Kolo českého poháru ve sjezdu, které bylo zároveň i závodem o tituly mistra republiky. Ty se ale nás, kategorie Hobby/Expert, netýkaly.

Na závod jsem odjel již v pátek s kamarády, na místo jsme přijeli večer a obhlídli trať, která byla značně zničená po pátečním tréninku ve vytrvalém dešti. Postavili jsme stany a těšili se na sobotní tréninky.
O víkendu bylo počasí nádherné stejně jako pár týdnů předtím, kdy se v Koutech konal MSDH Cup. Ukrutné horko začalo pomalu vysušovat povrch tratě, takže všechny díry, boule, rolety, drážky…. Prostě všecko začalo tvrdnout a kola začínala dostávat co proto. K vidění byly vidět i chuťovky, jako zlomené karbonové kolo, jehož cena byla na parkovišti hádána přes 200 000 korun.  Odnesl to i můj stroj, kdy v neustálém „bombení“ na černém trailu prasklo ovládání komprese. To jsem ale nevěděl hned, pouze jsem začal v tréninku pociťovat, že vidlice je pořád měkká, nereaguje na nastavení, takže při náletu do drsnější pasáže jsem zůstal pořád v dorazech pružení.  Večer po registraci jsme na závadu přišli při rozebrání vidle s pomocí kamarádů, kterým moc děkuji J. Vyndali jsme rozbitou součástku a já už mohl jen čekat na nedělní raní trénink, abych zjistil, jak se bude kolo chovat po této operaci.
Na parkovišti byla v sobotu večer skvělá atmosféra, sluníčko pomalu zapadalo za hřeben, všude se táhly vůně z grilů a vařičů, a všichni se těšili na neděli.

V neděli ráno jsem si dal 2 tréninkové jízdy. Kolo sice nefungovalo, jak mělo, ale při pomalejším průjezdu těch nejdrsnějších části to šlo. Nejel jsem tedy nijak na krev, snažil jsem se i přes technickou závadu dát do toho své maximum a přitom si užívat atmosféru mistrovství.
Můj výsledek je 36. místo z celkového počtu  47 jezdců + 5 co nedojelo.  Čas 5:15 a ztráta 45ti vteřin na vítěze v kategorii expert.

Záznam na ČT sport běží akorát teď při psaní tohoto článku, takže možná bude někde na webu v záznamech.

Michal
Odkaz na video

5.7.2014 - BIKEMARATON DRÁSAL

Už když se před Rohálovskou objevily zvěsti o plánované trase 175 km na Drásalovi, byl jsem rozhodnut, že to jedu.  Po oficiálním zveřejnění už moc času nezbývalo, ale snažil jsem se trénovat co to šlo. No, moc to nešlo, takže jsem před Drásalem měl najeto to co loni, ale moje odhodlání bylo nezlomné.

Je sobota pátého. Kupodivu jsem spal bez nějakých nervů, a ve čtyři ráno vstávám. S Michalem odjíždím do Třebětic, kde sedám na kolo a po svých se přesouvám do Holešova. Na start v 5:30 mě přichází podpořit skoro celý tým: Laďa, Marek, Gábina, Martin i Karolína, a potom děda, babička, Michal, Lidka a Dáša, kteří mě pak doprovázeli celý den.

I když mám číslo 46, stoupám si do druhé vlny, není kam spěchat.  Cíl je dojet  v limitu, tajné přání do 17:00, tedy za 11 a půl hodiny. O půl šesté nás, podle moderátora  asi 140, bláznů vyráží. Nevím zda se eliťáci tak šetří, nebo je brzdí zaváděcí auto,  ale až do Žop ke hřišti jedeme v jednom balíku.  Aspoň jsem chráněn před větrem, který nás bude doprovázet celý den (samozřejmě vždy ve špatném směru). V Žopech sice už plápolám na chvostu, ale je mi jasné, že na obra se přihlásili jen ti nejlepší.

 Ve stoupání na Lysinu se balík pomalu roztahuje. Sjezd na Rusavu je bombastický - rozestupy už jsou takové, že to můžu poslat naplno  a maximálně si to užít. Stoupání na Grapy takhle brzo ráno má své kouzlo, opět nikým nerušený sjezd z Hostýna, pak nádherný nový úsek nad Chvalčovem podél potoka místo asfaltu a výstup na Tesák.  To už jsme se trochu roztřídili a já se( aspoň na nějakou dobu) držím dvou borců – jeden v dresu Cyklosport Chropyně a pak nějaký černobílý.

Na Tesáku mě čeká můj doprovod a po krátkém občerstvení valím dál. První stojku pod Jehelníkem ještě vyjedu, ale tu vrcholovou už jdu pěšky, za  povzbuzování  Ladi, který se sem dostavil, aby zafandil a taky se podíval, kdo to vyjede.  Opět skvělý sjezd do Rajnochovic a stoupáme na Lázy.

Vždycky, když už to vypadá, že jedu sám, tak se kousek přede mnou nebo za mnou někdo objeví, takže pořád je porovnání, a přitom má člověk spoustu prostoru, počasí je ideální, je teplo, ale honí se mraky, občas spadne pár kapek, na důležitých místech vždy můj doprovod – prostě nádhera.  Občasný nástup křečí zaháním magnéskem a snažím se hodně pít a na bufetech aspoň něco sníst, abych nejel jen na gelech.

Vystoupám na Pržno, pak krátké interview s Pavlem Mrázkem na Trojáku, a už najíždím u Třech kamenů do druhého kola.  Před závodem jsem měl obavu, co bude druhý okruh dělat s psychikou, ale zatím mě to, že jedu stejná místa už podruhé spíš povzbuzuje. I když to mírné stoupání kolem Čerňavy už není tak mírné, jak bylo při prvním průjezdu. To už dojíždím první opozdilce ze 115ky, a tentokrát jdu pěšky i spodní stojku pod Jehelníkem. Na Kelčáku přichází sprška a já si znovu užívám nádherný sjezd.  Žaludek začíná vzdorovat chemickým blivajzům, takže na Lázech doplňuji místo jonťáku vodu a cestou na Jarcovou dojíždíme další a další jezdce z Dlóhého a provoz houstne.

 Druhé stoupání na Prženské paseky je kritické. Vylezlo slunko, je dusno a mi dochází palivo. Začínám se obávat zda se dosoukám do cíle. To už mě předjíždí další Obr v dresu Gemini, ještě mě povzbudí a pomalu se mi vzdaluje. Předjíždím ho ale u bufetu na pasekách, který míjím. Po nájezdu na hřeben u Lázů přichází déšť , ten mě osvěží a znovu nakopne, Gemiňák už je sice zas těsně za mnou, ale já osvěžen dešťovými kapkami si zas užívám skvělou jízdu a ždímám zbytky sil ze svalů.   

Pomalu nahoru  ke Třem kamenům, rychle dolů na Klapinov, pak kousek pěšky pod Pardusem abych mohl vcucnout ještě jeden gel a zase ve svém živlu při downhillu z Pardusu.  Na Rusavě poslední povzbuzení od doprovodu a funíme na Ráztoku. Po sjezdu do Fryštáku přichází Drásalovské peklo tedy poslední stoupání z Horní Vsi.  To už to jede tak nějak samo, i když slimáčím tempem, ale jsem na hřebenu.

U rozcestí Pod Javorčím ještě drobná jezdecká chybička a už se válím pod kolem. Teď už mě ale nemůže nic zastavit, takže zpátky do sedla.

Dneska je sjezd z Lysiny obzvlášť sladký, a na začátku podzámky opět dojíždím „ Gemiňáka“, a domlouváme se, že do cíle dojedeme spolu vedle sebe.

Čas rovných 11 hodin je víc než jsem čekal, ale doufám, že ho příští rok zlepším.  A za odměnu kromě pivečka a gulášku jsem navíc dostal skvělou sošku – asi moje podobizna, teda až na ty vlasy.

Vždycky se říkalo: Drásal je jen jeden. Pro mě je to ode dneška právě Obr.

Kubrt

Fotogalerie zde
Výsledky zde

28-29.6.2014 - 4. KOLO MSDH CUP - VELKÁ RAČA

Prázdniny jsme zahájili různě. Někteří Slimáci se vydali do Šatova užívat si vínečka, a my jsme jeli sportovat. Po několikaleté pauze se MSDH jelo opět v Oščadnici-Velké Rači.  Na místě jsme byli po deváté hodině a utábořili se vedle kamarádů ze Slovenska, kteří tam byli již od pátku. Kluci šli na pěší prohlídku trati, já jsem jim zatím připravil kola. Po jejich návratu do depa mi ještě pomohli postavit stan a jeli trénovat.

 Já jsem si kolo nebral a chtěl jsem pocvičit chozením podél trati. Ovšem po pár metrech se ozvala bolest kotníku  (při průjezdu Drásala minulou neděli jsem v jednom výjezdu nějak blbě zabral a trochu mi tam luplo a občas se to ozývá), takže jsem se rozhodl celý víkend relaxovat, a seděl jsem na židličce v depu, nebo jsem sledoval dojezd na cílovém skoku.

Trať byla suchá a prašná a kluci si ji užívali. Měli i dost času na odpočinek, neboť lanovka jela hodně dlouho , (jak mi sdělil jeden z hlavních pořadatelů, obsluha lanovky byla líná, nechtělo se jim nakládat kola), tak nechali lanovku jet velmi pomalu a závodníci si museli kola nakládat sami. No nakládat: háky na pověšení kola byly jen na některých sedačkách, takže mnozí věšeli kolo za různé trubky nebo si sedli a kolo prostě otočili a vezli „na klíně“.

Po páté hodině už byli všichni unavení, takže následovala koupel v potoku a grilování připraveného masíčka. Po návštěvě hospůdky jsme někteří ulehli do spacáků, zatímco jiní pokračovali v parkovištní párty, která pokračovala do pozdních nebo spíš časných ranních hodin, a občas nás probudila kytara a zpěv, nebo z druhé strany pokřik: “čo ti jebe? Páááártyyy“

V neděli nás opět vítal krásný slunečný den. Seděl jsem na židličce před stanem a pozoroval doutnající ohýnky a probouzející se parkoviště, Po chvíli přijel i první ranní autobus, jehož řidič měl asi pauzu do odjezdu, a tak prošel po parkovišti, s úsměvem pozdravil a popřál dobrou chuť a řekl, že kdyby věděl, že nemáme muziku, tak by vzal harmoniku.

Ještě asi dvě hodiny tréninku a v 11 hodin začalo semifinále.  A Radim si ověřil, že flámování a sportování nejde moc dohromady a tak mu Michal naložil 8 vteřin. Na závod se prezentovalo asi jen 130 jezdců, takže to rychle ubíhalo a finálové jízdy začaly v jednu hodinu. Michal startoval 13:30 a Radim 20 minut po něm. A i když oba ještě pár vteřin ubrali, stal se tentokrát nejrychlejším Slimákem Michal v čase 3:04. Gratulujeme. Naložili jsme kola a vyrazili spokojeně domů. Déšť nás zastihl až cestou.

Kubrt

 

28.6.2014 - VINAŘSKÁ PADESÁTKA

Je to už pátým rokem, co jsme se účastnili závodu Vinařská 50ka, protentokrát 28. 6. 2014, ani ne dvaačtyřicet hodin po skončení školního roku. Přestože by si mnozí představovali první den prázdnin trochu jinak, neměli jsme žádné větší potíže vstávat už o páté hodině ranní – stejně jsme to v autě dospali.

Pro mě se letos jednalo o první závod a už padesát kilometrů samo o sobě se zdálo osudných. Přičtěte k tomu vedro, které sice nebylo až tak hrozné jako předchozí ročníky, ale i tak jsme věděli, že se zapotíme, a máme tu smrtelnou kombinaci, z níž mi tuhla krev už několik hodin před startem.

Letošnímu ročníku se spolu se mnou vydali vzdorovat Marek, Laďa a pan Tomeček. Původně měli jet i Martin a Gábi, ale z nějakého důvodu – nevím přesně z jakého – si to rozmysleli, startovné však zaplatili, takže alespoň získali trička, poukazy na jídlo a startovní čísla, takže byla o něco větší šance, že se nám v tombole podaří ukořistit nějakou malou cenu. Nebo klidně i větší.

Přestože start byl až o půl desáté, někteří, podle mého názoru, blázni se na předních liniích začali řadit už o téměř hodinu dříve. No řekněte, chtělo by se vám stát celých šedesát minut na pařícím slunci a kolem sebe mít mačkající se cyklisty? Mně teda ne, a tak jsme všichni slimáčí závodníci (kromě Marka, který také patří k tzv. bláznům) čekali do poslední chvíle klidně ve stínu pod stromy.

Kdo by v 9:30 očekával výstřel, asi by se nedočkal – jediná známka toho, že byl závod odstartován, byl pomalu se sunoucí zástup cyklistů. Jak je na Vinařské 50ce zvykem, několik stovek metrů po startu se jede tempem krok-sun-krok, tedy aspoň v zadních řadách. Je opravdu povzbuzující sledovat, jak po protějším kopci jedou „chrti“, kteří už na prvních kilometrech závodí o pozice, zatímco vy se sunete doslova jako SLIMÁK dávajíce pozor, abyste se někomu nepoložili pod kolo.

Když jsou konečně první kilometry za námi a naše biky se zase mohou volně pohybovat, nastává padesát kilometrů očekávání, co kde bude. Teda, padesát. Jelikož letos došlo ke změně několika úseků trati, bylo spekulativní, jestli to skutečně bude padesát, někdo říkal 47, jiný 53, názory se lišily, takže jsme až do cíle nevěděli, na čem vlastně stojíme. Nebo spíš jedeme.

Osvěžení na trati zajišťovaly tři občerstvovací stanice, na nichž však nebylo jídlo, jen ionťák a voda, ale i s tím se dalo vyžít. Co nebylo v závodě, jsme si bohatě vynahradili po něm, protože klobásy, guláš a štrůdl jedli i naši ne-závodníci, kteří si ale odměnu stoprocentně zasloužili.

Se zdravou sebeúctou mohu hrdě říct, že jsem ani jednou – kromě občerstvovaček  - nezastavila ani neslezla z kola, což bylo s třiceti najetými kilometry na startu opravdu nad moje očekávání.

Do cíle se jako první (z nás Slimáků, samozřejmě) dostal Marek v čase 01:58:05.7, čímž si zapsal svůj osobák na tuto trať. Byl 296. v celkovém pořadí. Celkem slušný J na to, že tam bylo jeden a půl tisíc lidí. V čase 2:21:05.9, tedy o necelou půl hodinku za ním dojel Laďa, který opět mylně uvedl za svůj tým MARTINICE. Vážně? Celkově byl na 786. místě. Po další půlhodinové prodlevě jsem se do cíle dostala já s panem Tomečkem v patách. Chtěla bych mu poděkovat, že na mě celý závod, který mi trval 2:50:55.5, dával pozor a čekal na mě. Cílovou pásku protnul dvě vteřiny po mně. V celkovém pořadí jsme se umístili jako 1207á a 1208ý.

V prostoru hřiště a nějakého jiného hřiště jsme si po závodě udělali pohodlí, obsadili celé dva stoly, čtyři lavičky a snědli úplně všechno, na co jsme měli poukazy plus ještě několik limonád, birellů, piv, ochucených birellů, které tam roznášeli na ochutnání, a pod vedením pana Tomečka taky pěknou spoustu bílého a červené/růžového vína, které jsem se ani nesnažila spočítat. V tombole jsme samozřejmě nic nevyhráli. Trvalo opravdu dlouho, než byly dopity poslední zbytky vína a my se konečně vydali k autům, kde se ještě před odjezdem konalo předání putovního poháru, který do dalšího závodu – takže do Drásala o týden později – drží Marek, ten se však holešovského závodu neúčastní, takže je jisté, že ocenění poputuje dál.

Skvěle strávený den, velké díky podpůrnému týmu paní Tomečkové, Dáši, Marťovi a Gábi, kteří plnili roli fotografů, zásobovačů a donašečů jídla na jedničku s hvězdičkou.

Karolína

Výseldky celkové a po kategoriích
Fotogalerie zde

14.6.2014 - ČECHY TOUR

Přijeli jsme v sestavě Kubrt, Marek, Děda František a naši junioři Martin a Radim. Vladimír si pro jistotu způsobil úraz, asi aby nemusel jezdit. Podpůrný tým byl ve složení Dáša, Babička a Michal, který v rámci tréninku řízení celý den jezdil mezi Čechama a Kroměříží. Pro neznalé připomínám, že to byly Čechy na Moravě a zase tolik kilometrů nenajezdil.

Kubrt si projel závod jako vsuvku v tréninku, takže si trasu před a po závodě prodloužil na pravidelnou stovečku, aby natrénoval na Ultra Drásala.

Start závodu byl v deset hodin a po startu nás bylo opravdu hodně slyšet. Kubrt si pořídil novou houkačku a chvíli to vypadalo, že nás doprovází zároveň policie, hasiči i sanitka. Přidal se i podpůrný tým - no prostě paráda.

Po startu všichni vyrazili vstříc nové upravené trase, která měla ukázat celou obec Čechy. No nevím. Já jsem si ničeho nevšiml. Tak možná si všimli ti v prvních řadách. Měli přece jen lepší výhled před sebe.

Čekali jsme, jak se spolu popasují Martin a Radim. Je pravda, že je Radim starší, ale člověk nikdy neví. No tentokrát věděl až moc dobře. Marťa se snažil Radima držet co to šlo. Když už to nešlo, tak se zkoušel držet nějakých slečen v zeleném. To taky dlouho nešlo. No co. Zřejmě si řekl, že není potřeba vyhrát hned první závod a výrazně zvolnil. Až na takové tempo, které jsem neznal. A tak nás zase všichni postupně předjeli a na trati jsme zůstali úplně sami. Na občerstvovačce jsem ještě nikdy nestrávil tolik času. Ale bylo to příjemné. Žádné honění, pohoda. Nevím, proč tak vlastně nejezdíme pořád.

Po občerstvení se Marťa trochu probral a když už to vypadalo, že nás nikdo nepředjede, přece jen se někdo našel. A to si Marťa nechtěl nechat líbit. Na posledních kilometrech zabral a bil se o předposlední místo. Nakonec rozhodl nepatrný trn v mém plášti a já se odporoučel opravovat defekt. Takže jsem nakonec dojel poslední já, což se mi ještě nikdy nestalo. Po mně sice dojelo ještě do cíle pár borců, ale ti jeli spíše Tour de beer.

Po dojezdu do cíle proběhl Slimáčí ceremoniál. Konečně někdo sebral Kubrtovi pohár. Nyní ho má teda Radim a uvidíme, na které sjezdové trati se o něho Kubrt popere.

Po závodě jsme poseděli u dobré klobásy a počkali jsme na tombolu. Tentokrát nebyla tak bohatá jako dříve a hlavně jsme nic nevyhráli. Chyběl nám Dášin čtyřlístek. Tak snad příště.

Kubrt vyrazil opět trénovat do Hostýnek a my domů, aby jsme se připravili na večerní pravidelnou schůzi.

Marek

Fotogalerie zde

7-8.6.2014 - 3. KOLO MSDH CUP - KOUTY

Třetím kolem pokračoval Moravskoslovenský DH cup a to v naší oblíbené lokalitě - Koutech.  Vyrazil jsem s klukama na celý víkend a i když mělo být krásně a dalo by se to zvládnout ve stanu, my jsme si mohli dopřát luxusu sprchy a postelí v krásné zapůjčené chalupě přímo naproti parkoviště. Na to jsme dorazili kolem deváté a kluci se vydali na pěší obhlídku trati. Potom se hodili do výstroje a šli trénovat nově upravenou sjezdovou trať. I já se hodil do výstroje a vyrazil na můj okruh, tedy po asfaltu kolem nádrží nahoru a po Staré medvědici dolů. Sice jsem na ní někde ztratil tachometr, ale jinak jsem si ji náramně užíval. Na parkovišti a náměstíčku bylo živo, protože se slavilo nějaké výročí zavedení železnice, takže kolotoče, cukrová vata a podobně. My jsme si připravili oběd na parkovišti a kluci šli pokračovat. I já se vydal na druhý okruh, a stoupání v odpoledním vedru byl opravdu zážitek, který jsem si zpestřil ještě výjezdem až k horní nádrži. Dole zasloužené pivečko a po páté hodině už toho měli plné ruce i sjezdaři, takže sprška, večeře a  nezbytné doplnění vypocených tekutin na zahrádce baru Lyžárna.

 V neděli to peklo už od rána. Zatímco kluci pokračovali v tréninku, já jsem si vyšel Starou medvědici pěšky nahoru i dolů, abych případně nalezl ztracený tacháč (nenalezl) a sotva jsem se vrátil, už začínalo semifinále, takže jsem se vydal fandit do cílového dojezdu. Kluci v semíčku šetřili síly na finálovou jízdu, kde si to chtěli rozdat o Slimáčí DH pohár. Trať je dlouhá asi 2,5 km, byla suchá, prašná a náročná, časy jezdců byly mezi 4 až 6 minutami, takže se jezdci občas dojížděli. To se bohužel stalo i Michalovi, který dojel pomalejšího jezdce, který mu ale bezohledně blokoval trať a neumožnil předjetí, a jelikož to byl hodně dlouhý úsek, který za ním jel, ztratil hodně času a byl tak o 10 vteřin pomalejší než Radim. V cíli z toho byl hodně zklamaný, protože se mu první půlka trati povedla, dal do toho všechno a cítil, že bude mít dobrý čas. Radim to vzal ale sportovně a uznal, že tohle vítězství nebere (za což dostává interní cenu fair play) a o prestižní titul „Nérychléší Slimák zkopca“  budou znovu bojovat za tři týdny na Velké Rači.

Kubrt

30.5.2014 - BIKEFEST KÁLNICA

    I letos jsme se vydali na cyklistický svátek – Bikefest do Kálnice, který probíhal od pátku do neděle.  Nikoho dalšího jsme nezlákali, a tak jsme vyrazili jen já, Michal, Radim a děda.  Kluci si přijeli posjezdovat a potkat pár kamarádů a my s dědou spíš užít skvělou cykloatmosféru. K vidění zde byly stánky mnoha značek kol, která se dala testovat, stánky různých doplňků a vybavení, a samozřejmě občerstvení. Zatímco kluci jezdili, my jsme si udělali výšlap podél trati a po obědě jsem i já osedlal kolo, a jel se protáhnout po okolních lesích. Děda zatím vychutnával atmosféru, sledoval sjezdaře, skoky do bigairu a taky závod v extrémním XC výšlapu  po sjezdovce (dokopce).

   Počasí bylo nádherné, parkovací louka se brzy zaplnila a další auta stále přijížděla. Já jsem svou projížďku zakončil sjezdem sjezdovky, jejíž  spodní  část byla zaplněna diváky, neboť právě začínal závod Meatfly Slopestyle – tedy skoky a triky na hliněných a dřevěných rampách a překážkách. I když foukal vítr, jezdci předváděli úžasné triky.

   Posledním úkolem dne bylo dostat Radima z bikeparku, neboť bylo už půl sedmé a on stále jezdil, a kdybychom ho nezavolali, jezdil by tam dodnes............

Kubrt

11.5.2014 - 2. KOLO MSDH CUP - RAZULA

V sobotu 10. května jsme vyrazili na 2. Kolo MSDH CUPu do Velkých Karlovic. Tradicí tohoto závodu je déšť, ale na sobotní trénink nás čekalo příjemné květnové počasí, jasno s občasným mráčkem a lehkým větříkem.  I když jsme jeli brzo, parkoviště u Razuly  a přilehlá louka byly plné, protože v sobotu se současně konal duatlon v rámci Valachy tour, jehož zázemí bylo u hotelu Galík a s ním sousedícím areálu Lésková, kde jsme měli domluvené bydlení.

 Kluci začali trénovat a já jsem šel převzít chatu. Sice jsem měl s sebou silničku, ale nakonec jsem trénink vypustil a relaxoval v depu. I tak mě čerstvý vzduch znavil skoro jako bych půl dne trénoval. Takže když jsme se navečer přesunuli na chatu a po grilování večeře jsem si s Míšou skočil do Galíku na pivko,  v osm hodin jsme padli do lůžka jako zabití. To Radim se vydal za kamarády ze Slovenska, kteří spali dole na parkovišti a debatil s nimi dlouho do noci.

V neděli ráno jsme se přesunuli na parkoviště, a po snídani pokračovali kluci v tréninku, zatím stále na suchu, byť bylo pořádně zataženo a předpověď slibovala srážky. A ty taky přišli. Taky jak jinak na Razule. Těsně před koncem tréninku a začátkem semifinálových jízd začalo pršet. Rychle jsme přezuli pneumatiky a kluci se přesouvali na start. Už v sobotu vyjádřil Michal obavy, že ho bratr asi pojede, že „tam lítá jak drak“.

Ovšem déšť  to mohl změnit, protože se snadno vyrobí pád a pak je všechno jinak.  Ale nebylo , a i na mokru byl v semifinále Radim rychlejší.

Po poledni sice chvilku pršet přestalo, ale před finálem opět začalo. A i ve finále Radim bratra porazil a skončil 16. z 37 juniorů (finále jelo 32). S trvajícím deštěm se zvyšovala kluzkost, a  bylo zajímavé sledovat dojezd na cílové louce. Škoda že se mi zaplnila paměť telefonu, protože videa, která jsem natáčel mi připomínala grotesky z éry němého filmu. Členové jednoho teamu dokonce po závodě sjeli poslední část po zadku. Naši kluci to sice neudělali, ale vypadali stejně. Takže následovalo  rychlé odbahnění kol i jezdců, naložení do vozu a honem na zasloužený oběd a pak domů.
 

Kubr

Fotogalerie zde

1.5.2014 - BOSKOVICKÉ BĚHY

Ve čtvrtek na "prvního máje" jsme se vydali na běžecké závody do Boskovic - Boskovické běhy. Už den předem bylo vzrůšo, jelikož se Ríša špatně zaregistroval a byl napsaný na startovní listině "Zámeckého běhu" na 2,5km.....Takže jsme do Boskovic jeli s tím, že se přeregistruje na dlouhý závod a nebo poběží oba dva. Třetí varianta, že by si Zámecký běh mohl zaběhnout Danek. Bylo to myšleno spíše jako sranda, nicméně se toho Dan chytil a nedal celou cestu pokoj, než že chce závodit. Nutno podotknout, že ještě letos neběžel dál než k autu před domem a týden dopředu byl marod a nebyl ani ve škole. Ale nedal jinak a tak jsme teda podlehli a přihlásili ho na Zámecký běh, který startoval před hlavním závodem.
Takže si ho zaběhl i Ríša v rámci "rozběhání". Danek to zvládl vzhledem ke svému tréninku skvěle a nebyl ani poslední...po závodě nám sdělil, že začne běhat, aby byl lepší. Uvidíme jak dlouho mu to vydrží, zatím byl běhat 1x.
Hlavní závod byl 12,5km. Běželo se přes westernové městečko a cestou do cíle přes zámek - jako u zámeckého běhu. Víc nic k tomu napsat nemůžu ,jelikož jsem ho neběžela. Snad jen umístění - 436.místo z 623 závodníků, čas 1:08h.
"Chlapi" si pak v cíli dávali ještě grilovanou krkovičku a já jsem se šla mrknout  na boskovický hrad.

Lidka

Fotogalerie zde

26.4.2014 - ROHÁLOVSKÁ PADESÁTKA

Všichni  jsme se těšili na naši jarní srdcovku a i když nebylo moc natrénováno, páteční déšť mi zvednul náladu, neboť to vypadalo, že se pojede v podmínkách, které mám rád. V sobotu jsme se sjeli do Prusinovic a zvědavě vzhlíželi k obloze, kde se honily černé mraky a hrozilo sněžení, jak naznačila dědova zimní výbava. To se naštěstí nepotvrdilo.

 Kola závodníků dětských kategorií mi připomněla Valtické cyklobraní, a tak  měli někteří  zbytečné obavy jít na start. Ten byl právě kvůli stavu trati a tím delším časům dětských závodů posunut až na půl jednou. Když jsem se kolem dvanácté vydal na start, zjistil jsem, že už je tu plno a stál jsem až v poslední části. Ale ani mi to nevadilo, Marek tu nebyl, a vzhledem k mé formě a stavu trati jsem si šel spíš užít to pravé bajkování než soupeřit s časem nebo ostatními borci.  Mezi těmi byli z našeho teamu Laďa, tedy aktuální držitel poháru, Ríša, Děda a Blondýna. Mezi diváky nám fandili Babička, Dáša, Anetka a Michal.

  Konečně jsme vyrazili a hned první okruh nad Rohálovem mi potvrdil, že mě to dnes bude hodně bavit. I když trať nebyla zdaleka tak mokrá nebo rozbahněná jak jsem čekal, dnes to bylo opravdu krásné svezení. Mnohé úseky byly zcela suché, některé vláčné a sem tam bahýnko na tvrdém podkladu  takže zábava. Tím že jsem nepřepálil začátek, jelo se mi celou dobu dobře a závod jsem si užíval. Postupně jsme všichni dojeli do cíle, až na Ríšu, kterému se minule velmi zalíbila péče zdravotnic a tak dělal všechno proto, aby se jim opět dostal do péče. Nakonec byl ale zcela v pořádku a tak jsme se spokojeně rozjeli domů.

Kubrt

Fotogalerie zde
Výsledky zde

19-20.4.2014 - 1. KOLO MSDH CUP KÁLNICA

Tak jsme rozjeli i sjezdařskou sezonu. Na závod původně kluci ani nechtěli, protože se jede na trati, která není moc technická a poskládána za skoků, ale abstinenční příznaky po zimně byly silné, a tak jsme se v sobotu vydali na trénink za doprovodu vysoké eurokomisařky výboru pro cyklistiku Ing. Prášilové.

Po desáté jsme dorazili na místo a kluci hned začali jezdit, zatímco já jsem jim provedl prezentaci.  Pak jsme počkali pár jízd a vydali se s Blondýnou vyzkoušet  nastavení kola, které jsem ji zapůjčil, aby se s námi mohla zúčastnit Rohálovské. Já jsem měl silničku, protože byl v plánu jen asfalt a taky se jediná vleze na nosič mezi sjezďáky. Vedlejšími cestami a místy i štěrkovými cestičkami kolem Váhu jsme dojeli až do Čachtic, tam jsme absolvovali asi tříkilometrové stoupání ke zřícenině hradu, pak za odměnu pivko dole v hospůdce a rychle zpátky do bikeparku.  Kluci si zatím užívali jízdy na suché prašné trati.

I nedělní ráno slibovalo krásné počasí a tak nám nevadilo, že musíme vstávat brzo. Kluci dali pár jízd a čekali jsme na semifinále.  Tam zajel Michal čas 1:39 a Radim 1:34. Lehký obídek, a zatímco Radim odpočíval, Míša šel ještě potrénovat.  Natěšených jezdců bylo hodně, zaregistrovalo se kolem 250 borců, a tak měl čas finálové jízdy Michal 14:44 a Radim o půl čtvrté, a ty byly ještě posunuty o deset minut kvůli krátkému výpadku lanovky. Michal si finále o vteřinu polepšil a tak jsme čekali na bratra. Lehce sprchlo, ale trať to nijak nepoznamenalo a pořád se dost prášilo. Radim nakonec někde zaváhal a dojel v čase 1:36, ale i tak se mu podařilo tentokrát získat pomyslný slimáčí DH pohár.

Po naložení kol přišel pořádný slejvák, ale to už jsme startovali a vyráželi domů a těšili se na příští závod, který se pojeden na Razule 11. Května.

Kubrt

Fotogalerie zde

6.4.2014 - MORKOVSKÉ BAJK

Rok se s rokem sešel a začátek bikové sezóny je tady. Přes zimní přestávku jsme se samozřejmě neflákali: trenažéry, spinning, založili jsme také turistický (moderněji nordic walkingový) oddíl Slimáků a pravidelně jsme vyráželi brázdit Hostýnské vrchy – tentokrát po svých. Nutno přiznat, že jsme díky Vladimírovi a jeho častému bloudění objevili spoustu nám zatím neznámých zákoutí, které musíme určitě prozkoumat kolmo.

A tak jsme se do toho opřeli hned od začátku sezóny a zkusili pro nás nový závod Morkovské bajk. No moc nás nebylo. Část teamu spí stále zimním spánkem, nejaktivnější Kubrt chytil tu nejtěžší rymečku a tak jsme barvy Slimáků hájili jen já a Vladimír. Já jsem bral závod jako ověření „vítězství“ nad bolestí zad a Vladimír tradičně jako kochačku ze zadních pozic, aby vše viděl pěkně zezadu… hlavně ženy.

Podpůrný team byl tentokrát početnější než ten závodní  - díky za podporu všem Tomečkům a Martinovi.

Letos naštěstí nebyl sníh, naopak - bylo krásně,  a tak na závody vyrazilo spoustu nadšenců, hlavně ti tradičně nejlepší, kteří si chtěli ověřit fyzičku po zimně a porovnat se s konkurencí.

Je třeba pochválit organizátory za výběr trati. Místy pěkné singlíky, dlouhé výjezdy – paráda. Určitě ale nelze pochválit za nekonečné čekání při prezentaci i pro ty, kteří měli předem zaplaceno. Snad to  příště bude lepší.

V cíli jsem měl dobrý pocit ze svého výkonu, po shlédnutí výsledků už méně. Ale byl to první závod po půlroční přestávce. Tak věřme, že to bude jen lepší a lepší.

Marek

Fotogalerie zde
Výsledky zde

18.1.2014 - VÝŠLAP TESÁK-HOLEŠOV-KROMĚŘÍŽ

Pro zpestření zimní přípravy a z důvodů celkové sešlosti našeho teamu podnikáme tuto zimu více pěších výšlapů. Po okruhu z Rajnochovic na Kelčský Javorník, Tesák a zpět minulý týden, jsme se tuto sobotu vydali vlakem a autobusem na Tesák, abychom odtud šli pěšky do Holešova.  Na Tesáku jsme byli v devět hodin a jelikož jsme nepoužili automobily, mohli jsme se na pochod posilnit nezbytnou baňkou třebětického likéru mládí a vyrazit. Nahoře bylo nádherné slunečné počasí a my jsme byli rádi, že nejsme v údolí, které pod námi leželo zalité bílým mlékem mlhy.  Po hřebeni a po trase Drásala jsme šli přes Klapinov na Pardus a dále směrem na Rusavu. Pak zaznělo zlověstné Laďovo :“ Tady znám dobrou zkratku“ a my se prodírali lesem směrem ke sjezdovce. Na té se místo lyžařů proháněl motokrosař a tak jsme nerušeně došli do hospůdky U Hradilů na zasloužený oběd a několik piveček. Po občerstvení jsme pokračovali po červené přes Lysinu na Holešov. Bylo poznat, že Děda užívá výše zmiňovaný likér dlouhodobě, neboť společně s Martinem udávali ostré tempo výstupu a my ostatní jsme je jen doháněli. Nakonec jsme úspěšně došli do Holešova, tam se rozloučili s Vladimírem, následně i Kájou a Martinem a šli doplnit tekutiny. Mezitím ovšem proběhlo hecování, že bych já s Radimem mohli dojít pěšky až do Kroměříže. Radim nadšeně souhlasil (jak později přiznal v bláhovém doufání, že já na to nepřistoupím) a tak po té, co jsme doprovodili Marka  a Gábinu k domovu, vyšli jsme s Dědou směr Količín, s tím že cestou uvidíme. V Količíně jsem ani já ani Radim nechtěli ustoupit od navrhnutého pochodu a tak jsme jen hodili blikačku na batoh a vyrazili do šera. Za zatáčkou jsem uviděl Pravčice, ale měl jsem pocit, že přestože šlapeme svižně, jsou pořád stejně daleko.

Do Hulína jsme došli už za úplné tmy a já pocítil, že mě bolí nohy. Kdykoliv jsme mohli zavolat Michala, aby pro nás přijel, ale vzájemnými dotazy jsme se ujišťovali, že jsme v pohodě. Měl jsem strach z dlouhé roviny do Bílan, ale díky tmě se špatně odhadovala vzdálenost a tak cesta utekla rychle. Na kraji Kroměříže jsem byl KO. Zeptal jsem se Radima, jak na tom je v domění,  že  podobně a bude chtít odvoz. Radim jen řekl: „Když už jsme tady, tak to dojdeme“. „Jasně“ odvětil jsem sebevědomě a vyrazili jsme přes město. No, vyrazili, plazil jsem se po čtyřech, myšleno že jsem si řádně pomáhal hůlkami, což se projevilo zvětšením mozolů na rukou.

 Po sprše to u nás v obýváku vypadalo jako v polním lazaretu za třicetileté války - sténání a úpění při každém otočení se na gauči, občas proložené větou:“ Tati, bolí mě kyčle“ To nic, mě bolí všechno od pupku až do sklepa“.

 Nakonec jsme ale na sebe byli hrdí a shodli se na tom, že na tento výlet dlouho nezapomene. Mám jen obavy, aby ho nepřehlušily  vzpomínky na ty další, protože Radimovo nedělní pozpěvování:“ Ukážu ti cestu rááájem...“  ve mně vzbuzuje značné obavy.

Kubrt

Fotogalerie zde